Zlato z Pekingu aneb zabiják v ringu!

Je to jen pár týdnů, co jsme Vám přinesli rozhovor s naší skvělou kickboxerkou Evou Líškovou, která se zrovna připravovala na SportAccord World Combat Games v Číně. To jsme ještě netušili (i když palce jsme drželi), že Eva svou kategorii vyhraje a tak nám nezbývalo nic jinýho, než tuto skvělou bojovnici znovu vyzpovídat o její cestě do Pekingu.

Úvodem našeho rozhovoru bych ti chtěl pogratulovat ke skvělému umístění v Číně. Myslím, že to je skvělé umístění i navzdory zdravotním komplikacím, díky kterým si asi nebyla v optimální formě?

Zdravotní komplikace jsem měla, ale myslím, že jsem byla ve skvělé formě, to na to určitě nemělo vliv.

Co tě trápilo před odjezdem?

Na soustředění jsem si rozdvojila biceps. Jela jsem hned za Laďou Hospodárem, který mi již dával dohromady koleno a naštěstí to nebylo tak zlý. Jen jsem s tou rukou nesměla nic dělat. Hned poté jsem jela na MMA soustředění, tak jsem tam se všema spárovala jen nohy, abych tu ruku šetřila a tak jsem si s nima parádně rozkopala stehna (směje se). Když jsem byla na kontrole tak tam zrovna dával dohromady Andre Reinderse, který si přivodil zranění kolena na MMA soustředění. Jela jsem pak ještě na soustředění boxu a tam už to bylo docela dobrý, takže formu jsem doladila.

Kdo s tebou letěl do Číny jako trenér?

Letěla jsem s Mírou Šafrou. Tam jsme se ještě potkali se Slovákama - Paťo Matějkou a Mišo Hromkem.

Jak na tebe zapůsobila Čína?

Upřímně? Já bych tam žít nechtěla. Přijde mi, že Čínani nemají základní hygienické návyky, některé věci byly na mě už moc. Země je to ale krásná.

Kde jste tam bydleli?

Hotel byl v olympijském areálu, kousek od pověstného stadiónu, kterému se říká Hnízdo. Organizačně to měli skvěle zařízený, to se musí uznat. Všechno fungovalo jak má.

Jak se to projevovalo v praxi?

Když ti řekli, že zápas budeš mít ve dvě, tak prostě byl ve dvě. I když padlo nějaké KO, což bylo zřídka musím říct, tak tě klidně nechali čekat dvacet minut, než padla druhá hodina, aby zápas začal přesně. K ringu nás doprovázely slečny s vlajkamy a tak.

Koukal jsem, že před každým zápasem byla velmi důkladná kontrola vybavení?

Ano to je pravda, občas byli jak šílenci. Je teda pravda, že také hodně záleželo na tom, koho si zrovna chytil na kontrolu. Mě třeba chtěli vyhodit za to, že mám v puse růžový chránič na zuby, že jsou dovoleny jen bílé chrániče. Ale pak třeba, když jsem šla na finále, tak už to tomu člověku, co to kontroloval nevadilo.

Co ještě kontrolovali?

Všechno. Jestli nemáš tejpy na rukou a na nohou, prostě jestli máš všechny chrániče.

Převažovali vás i před zápasem?

To ne, vážilo se jen jednou před celým turnajem.

V prvním zápase si potkala Italku, je to tak?

Ano Italku. Bylo mi teda hodně divný, že jsem jí nikdy na žádných závodech neviděla. Netuším odkud se kvalifikovala, nechci jí křivdit, nemůžu si pamatovat každého, ale je mi to divný, protože nás holek nebouchá zase tolik.

Přišla si mi v tom zápase dost nervózní?

Taky jsem byla (usmívá se). Navíc jsem spala pouze tři hodiny, kvůli posunu času a taky kvůli tomu, že jsme se báli, že bude velký provoz, tak jsme vyjeli s předstihem a přijeli do haly moc brzo. Hala byla vzdálená od hotelu asi deset kilometrů a taxíkem to vždy trvalo víc jak hodinu. Nervozní jsem byla, tak jednak je pravda, že jsem soupeřku neznala a za druhé byla Italka. WAKO asociace, pod kterou se turnaj v kickboxu zápasil je italská a tak jsem měla furt v hlavě, že jí musím porazit výrazně, protože jinak mi to určitě nedají a to mě docela svazovalo. Ale nakonec jsem vyhrála jasně na body.

Ve finálovém zápase si narazila na Rakušanku.

Ano, tam už jsem byla docela v klidu, protože jsem jí znala a už jsem jí porazila na mistrovství světa. Myslím, že ten zápas i podle toho vypadal.

Získala si tedy zlatou medaili, získal ještě někdo z ČR nějaký kov?

Myslím, že jeden boxer získal bronz. Ale ono tam Čechů zase tolik nebylo.

Bylo tam hodně diváků? Fandili?

Lidí tam bylo hodně, ale víceméně jen důchodci a děti, tak si myslím, že je možný, že to dostali příkazem tam jít. Každopádně fandili hodně a hlasitě (usmívá se).

Byly nějaké ohlasy na tvé zápasy?

Hned po prvním zápase mi začali říkat “zabiják” (směje se). Prej že jsem se snažila Italku zabít, což mi teda opravdu nepřišlo. Po zápase mi přišel pogratulovat i šéf WAKO Falsoni, což mi taky udělalo radost.

Výše si zmínila, že padalo málo KO, jak to?

Podle mě to bylo rukavicemi. Byly nějaké větší a hrozně měkké, bylo dost problém s nima dát tvrdý úder. Myslím, že i u chlapů s tím byl stejný problém. Když už bylo KO tak většinou nohou.

Měla si vubec čas vidět i něco jinýho než zápasiště?

Moc ne, ale byli jsme se třeba podívat v Zakázaném městě. V Číně je všechno strašně daleko, vím že kluci z boxu byli třeba na Velký čínský zdi.

Jak by si teda celkově zhodnotila tento turnaj?

Zážitek super, i jako dovolená. Pro mě jsou všechny tyhle výjezdy, ať jedu do Portugalska, Rakouska, velký relax. Teď se nebavím o profizápasech. Samozřejmě mám nervy se zápasu, ale odzápasím a už začnu si to pořádně užívat.

A co tě čeká teď?

Mistrovství světa v Ázerbajdžánu, koncem října. Budu asi opět zápasit v disciplíně lowkick, protože v k-1 je nominovaná Alena Holá a obě zápasíme stejnou váhu.

Bude Peking i příští rok?

Já mám pocit, že to má být jednou za 4 roky. I když pak jsem něco zaslechla, že za dva roky se má něco konat v Rusku, tak nevím jak to ještě bude.

Díky za rozhovor.