Zdravím, jsem John Wayne Parr, dělám Muay Thai a dělám ho dobře!

John Wayne Parr je jméno, které nemusíme nikomu představovat. Australský bojovník, který bojoval a dokázal porážet ty nejlepší. John ohládil pro letošní rok, poslední rok jeho kariéry a o to více jsme štastný, že jsme narazili na ten to skvělý rozsáhlý rozhovor s tímto bojovníkem a tak vám hned začerstva přinášíme překlad. Užijte si to!

Začněme tou nejdůležitější věcí, jak se máš ty a tvoje rodina?

Moje rodina se má skvěle, děkuji. Mé dceři právě bude osm a mýmu malém synovi Jesse Jamesovi je dva a půl a myslí si že je Evil Kenevil. Udržují mě a mou ženu v pohybu...

Nedávno jsi oznámil, že plánuješ v letošním roce ukončit kariéru bojovníka. Smutná zpráva pro fanoušky, ale je hezké vidět, že si sám diktuješ podmínky, kdy a kde. Zajímá mě jak sám sebe vidíš poté, co ukončíš kariéru, máš už nějaké plány?

Mám štěstí, že můžu spolupracovat s několika přáteli, kteří produkují filmy, už jsme spolu udělali pár věcí a myslím, že bych v tomhle mohl něco dokázat. Je to velká výzva, ale není to tak, že bych všechno vsadil na to, že budu filmová hvězda, ale dám tomu vše a když to vyjde tak dobře, když ne tak budu nadále tvrdě pracovat ve svém gymu s bojovníky, pořádat turnaje, semináře. Tenhle sport mi dal tolik, že cítím, že je správné něco vrátit zpět mladým klukům.

Co si od této nové kariéry slibuješ?

Doufám, že peníze, v tuhle chvíli jsem velmi šťastný, že mé zápasení mi přináší dobré peníze a díky tomu si mohu dobře žít. Pokud by se hraní ve filmech vyplatilo a já něco vydělal, tak vyplatím svůj dům a koupím si gym, který si zatím jen pronajímám. Poté co ukončím kariéru tak nechci navždy zmizet, pokud bych alespoň trochu mohl zůstat na výsluní, bylo by to skvělé.

Kdy jsi poprvé zjistil, že by z tebe mohl být úspěšný bojovník s dlouhou kariérou? Víme, že si měl úspěch už před tím než si odešel do Thajska. Kde přesně se to stalo, že sis řekl, že to dokážeš?

Když jsem začal trénovat taekwondo jako jedenáctiletý kluk tak jsem spároval s dospělými a dokázal jsem je pěkně prohánět. Se žlutým páskem jsem se přihlásil na turnaj a skončil jsem druhý ve své divizi. Od té chvíle jsem si myslel, že se stanu světovým šampiónem v taekwondu. Ve třinácti letech jsem začal s kickboxem a protože už jsem měl nějaké zkušenosti tak jsem dokázal zbít většinu kluků ze školy i některé dospělé, které jsem tam potkal. Jednou večer jsem se vrátil z tréninku a řekl své matce, že jednoho dne budu světový šampión. Ta si myslela, že je to roztomilé, že její syn má nějaký velký sen, ale současně jí to velmi pobavilo, moc tomu nevěřila. Já se naštval a rozhodl se že jí přesvědčím, že se mýlí. Všechno, co se stalo v mé kariéře bylo po tvrdé práci a také díky tomu, že jsem byl ve správnou chvíli na správném místě. Je tolik bojovníků, kteří dokáží bojovat tak dobře jako já, ale já prostě dostal šanci a spousta z nich jí nedostane.

Jsi v thajském boxu pojem, nebojíme se říci legenda. Máš tituly z Thajska i ze zbytku světa. Jsi první Australan, který bojoval na Lumpinee stadiónu, vyhrál si královský pohár v roce 2001, S-1 turnaj v roce 2004, dostal si se do finále Contendera. Ten výčet je nekonečný a stále máš ještě čas něco přidat. Zajímá je v tomhle všem nějaký jedinečný moment ve tvé kariéře, který by si vyzdvihl nad ostatní?

Nejvíce jsem hrý na to, když jsem v roce 2000 porazil Orona na královském poháru před 150 tisíci lidmi. Poprvé jsem s Oronem zápasil v roce 1997 a on mi pěkně rozsekl oko, nadělil mi 21 stehů a zápas museli ukončit ve třetím kole. V roce 2000 jsem měl mít opět thajského protivníka a Masato měl zápasit s Oronem, ale z nějakého důvodu proházeli soupeře při vážení a já měl najednou nastoupit opět proti Oronovi, což mě pěkně vyděsilo. Zápas s Oronem byl ten nejbolestivější zážitek, který jsem do té doby v ringu měl. Můj trenér mi řekl ať se nestrachuju, že má vymyšlený plán jak ho porazit, otočím si postoj na leváka a budu s ním takhle bojovat. Tohle mi taky psychicky moc nepomohlo, protože takhle jsem nikdy nebojoval. Plán nakonec fungoval perfektně, protože jsem vyhrál každý kolo, porazil svou nemesis, vyhrál svůj první titul v Thajsku a byl jsem považován za nejlepšího bojovníka v Austrálii, splnil se mi sen.

Pokud bysme vzali člověka bojovými sporty nedotčeného, jak by si se mu představil jako bojovník John Wayne Parr?

Bože, tak asi bych řekl: “ Zdravím, já jsem John Wayne Parr, dělám Muay Thai a dělám ho dobře” (smích). Asi bych zmínil že jsem sedminásovný mistr světa, žil jsem pět let v Thajsku. Pokud by chtěl vidět nějaký můj zápas tak bych mu asi doporučil JWP vs. Dzhabar Askerov na Evolution turnaji. To byl skvělý zápas se spoustou akce.

Jsi znám tím, že velmi ochotně a rád komunikuješ s fanoušky a vždycky se snažíš dávat vědět o tom, co se zrovna děje v tvém sportovním životě. Víme, že právě pracuješ na dokumentu, můžeš nám o tom říci trochu více?

Před časem jsem s malým filmovým štábem odjel do Thajska a dělal rozhovory s lidmi, kteří mi pomohli dostat se tam, kde teď jsem. Všichni tito lidé něco dokázali v našem sportu a to dává dokumentu lesk. Pokud můžu jmenovat tak se v něm objeví Songchai (největší thajský promotér), Yodsanklai, Saenchai, Lamsongkarn, můj bývalý trenér / manažer Por Munort a taky se nám dostali pocty dostat se na Lumpinee stadión ještě než otevřel brány pro zápasy a vysvětlit trochu z jeho historie. Doufáme, že se nám podaří ukázat trochu toho utrpení, kterým jsem v Thajsku prošel než jsem stal populárním a stal se šampiónem jako jak jsem 4 roky spal na dřevěné podlaze a neměl žádný toaletní papír … (smích).

V letošním roce plánuješ mít alespoň 6 zápasů, máš už nějaké jasné soupeře a termíny?

Zatím je stoprocentní pouze jediný zápas a ten bude 28.května v Melbourne a to se potřetí utkám s Mikem Zambidisem pod K-1 pravidly. Tohle by měl být skvělý zápas, protože Mike ukázal v posledních zápasech, že je silnější než jindy. Ale já pořád udělám všechno proto, abych zvítězil.

To je pěkné! Za poslední dva roky si “pomstil” několik svých předchozích porážek, jmenovitě Zambidis v roce 2001, Yodsanklai Fairtex v roce 2010. Už moc bojovníků nezbývá, se kterýma si prohrál aniž bys jim to vrátil. Zajímalo by mě, s kým by si ještě rád zápasil?

Steve Wakeling je zpět na scéně a právě vyhrál světový titul. Pak také je tu jeden bojovník, který je nejlepší na světě a to je Buakaw. Ale já už nedokáži boxovat v 70 kg kategorii a Buakaw odmítá boxovat o váhu výš. Ale já jsem ochotný boxovat s kýmkoliv, kdo má slušné jméno a fanoušky by to zajímalo, pokud se někdo takový najde budu štastný trénovat a zápasit.

Mrzí tě, že jsi nepotkal nějakého soupeře ve své kariéře?

Vždycky jsem si říkal, že určitě potkám v ringu Farida Villauma z Francie. Teď už o něm není moc slyšet, ale pár roků zpět to byl nejobávanější bojovník Muay Thai na světě. Taky mě několikrát postavili do zápasu proti Ole Laursenovi, ale nikdy se to nakonec neuskutečnilo. Z části jsem asi i rád, jsme dobří přátele a asi by nám to nedělalo uplně dobře mlátit se navzájem do obličeje.

Chtěl bych se vrátit zpět k Mike Zambidisovi. První zápas, kde jste se potkali byl na K-1 Max Oceánike v roce 2002 a stal se klasikou. Ty jsi bojoval hodně z dálky a byl dominantní v klinči. Zambidis vypouštěl ty své hrozné bomby z pravé ruky a oba jste do toho šlapali na plno. Vždycky jsem si říkal, co ti asi prošlo hlavou když vyhlásili Zambidise vítězem? Taky jsem tě slyšel vyjadřovat se nad rozdíly boje pod K-1 pravidly. Jaké to je pro tebe jako muay thai bojovníka, bojovat 3 x 3 minuty K-1 pravidla, naprosto v jiném tempu?

První zápas byl paráda. Oba jsme za sebou měli dva zápasy a potkali jsme se ve finále. Používal jsem hodně přímé kopy a levý roundkick a podle mě v klinči neměl Zambidis vůbec ponětí, co se děje. Po konci zápasu, jsem si byl jistý, že jsem vyhrál. Dokonce ještě před koncem třetího kola jsem zvedl ruce a řekl jsem si: “Ano, jedu do Japonska”. Zambidis na mě vyslal spoustu dobrých úderů, ale 90% z nich šlo do rukavic, taky jsem vykryl většinu jeho kopů na stehna. Proč mu dali výhru netuším, ale je to už 7 let zpět. Jsem rád, že jsem ho porazil v odvetě a prokázal tak, že ten první zápas nebyla náhoda.

K-1 pravidla ve třech kolech udržují zápas v mnohem větším tempu než klasický zápas Muay Thai. Nemáš čas pořádně poznat svého protivníka a pokud prohraješ první kolo, už musíš další dvě kola dohánět. V Japonsku mění pravidla podle toho, kdo zrovna zápasí. Někdy se bodují kopy, někdy údery rukama, ale osoba, kterou chtějí za vítěze prostě vždycky nějak vyhraje, že by K-1 kouzlo?

Teď se podíváme na další jméno, se kterým si dobře obeznámen, ale tentokráte jinak: Saenchai. Saenchai byl často viděn v tém rohu, co by si nám o něm řekl? Viděl si jeho poslední zápas s Nong-O Sit Or?

Saenchai je borec, a já jsem už dost starý na to, abych si mohl přiznat, že mám pro něj slabost. Neviděl jsem nikdo nikoho, kdo dokáže dělat taková komba jako on a při tom být stále tak uvolněný ve stejnou chvíli. Myslím, že to co ho činí jedinečným je jeho pohyb na nohách, nejlepší jaký jsem kdy u muay thai bojovníka viděl. Také má skvělé oko a odhad, dokáže tě zastavit ještě dříve než vůbec danou techniku stihneš udělat. Jeho poslední zápas byl velmi těsný, až do posledního kola to nebylo rozhodnuté, naštěstí se Saenchaiovi podařil pěkný poraz, kterým ukradl tento zápas pro sebe.

Není tajemství, že jsi fanoušek Alistair Overeema, co si o něm myslíš?

Alistair je absolutní zbraň. Ve svých snech si přeju, abych byl tak velký jako on, ale cestování v dopravních prostředcích jako je letadlo musí být noční můra. 2010 byl rok, kdy prokázal, že je skvělý bojovník, ve stoje nebo v MMA, je to jedno, je to skvělý bojovník. Vyhrát 3 světové titulu v jednom roce v K-1 a MMA, dobře pro to nemůžu udělat nic jiného než smeknout čepici a zatleskat.

Co si myslíš o MMA jako celku?

Miluju sledování UFC, nevynechám jedinou show, vždycky pozvu kluky ke mě domů a koukáme společně. Přeji si, abych když jsem byl mladší se naučil bojovat na zemi a určitě bych to pak chtěl někdy zkusit. V roce 2008 jsem dva měsíce trénoval v Americe, abych se připravil na zápas v kleci v Sydney. Zápasil jsem s těžkou váhou Tonym Bonnelem i přesto, že jsem měl o dvacet kilo méně. Jeho skóre bylo 16 výher bez porážky a já šel do prvního MMA zápasu. Měl jsem radost z toho, co jsem se naučil, ale dva měsíce jsou málo. Trvalo by mi věčnost naučit se v MMA to, co jsem se za tu dobu naučil v Muay Thai, pokud bych chtěl být opravdu dobrým MMA bojovníkem tak bych potřeboval další život k tomu, abych se naučil dobře bojovat na zemi. Nemám žádné výčitky, miluju svůj sport z celého srdce a budu ho dělat dál i přesto, že třeba zápasové odměny nejsou tak zajímavé.

Ví se o tobě, že máš velkou zkušenost s přechodama mezi sporty. Kolem roku 2000 si se hodně věnoval boxu. Pozoruješ nějaký rozdíl v technice boje ve stoje, mezi boxem, muay thai a třeba MMA? Pomohla ti zkušenost z boxu nějak?

Mojí filosofií v prvních několika boxerských zápasech bylo, že jsem především bojovník. Prostě tam půjdu, neudělám ani krok zpátky a budu dávat nejtvrdší údery jaké umím. Fungovalo to a myslím, že když jsem v roce 2001 končil s boxem tak jsem za sebou něco zanechal. Po osmi zápasech jsem získal australský titul a skončil na 13 zápasech, 10 výher, 10 KO. Mé tři prohry byli s bojovníky od Jeffe Fenecha, všechno dvanáctikolový zápasy a spousta lidí si myslí, že jsem mohl vyhrát i ty. Box mě bavil, ale chybělo mi kopání a loktování lidi (usměv) a tak jsem se vrátil k Muay Thai. Mé údery se určitě zlepšily tak o 80% a i díky tomuhle jsem se stal mnohem komplexnějším bojovníkem jakým jsem dnes.

Ptal jsem se tě na tolik bojovníků, ale úplně bych vynechal toho nejdůležitějšího, tvou ženu Angie. Vy dva jste se potkali u Mastera Toddyho, když jsi byl v USA, je to tak? Jaké to je mít za manželku někoho, kdo sdílí stejnou vášeň pro boj jako ty?

Rodina, která bojuje spolu, zůstává spolu, aspoň myslím (smích). Je to nejlepší mít za ženu slavnou zápasnici, miluju sledovat její zápasy a navíc alespoň si více rozumíme jaké je to těžké žít s bojovníkem těsně před zápasem, hlavně když jde o snižování váhy. Když někam odjíždím, tak vím, že jí můžu přenechat gym a on si povede dobře, možná ještě lépe, protože studenti milují její lekce. Angie je možná na mě trochu naštvaná, protože byla nejpopulárnější bojovnicí v USA než jsem jí přivedl do jiného stavu, asi mi tohle nikdy neodpustí až na naše děti, které jsou skvělé a obě chtějí také bojovat.

Zdroj: www.headkicklegend.com