VIDEO Muhammad Ali IV.: Horor v Manile, konec příběhu

PRAHA – Doba velkých zápasů je za námi, další se blíží a tak je ideální chvíle na dokončení životního příběhu toho „Největšího". Na dalších řádcích je zakončení životopisu legendárního Muhammada Aliho...

Po legendárním zápase s Georgem Foremanem, už Alimu moc boxerských cílů nezbylo. V době velmi napjaté rasové a politické situace propagoval rovnost všech lidí a otevřeně kritizoval „bílou" Ameriku a tzv. strýčky Tomy.

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

Na druhou stranu tu byl povahově zrcadlový, odvěký rival Joe Frazier. Křesťan, jehož boxerskou kariéru sponzorovali podnikatelé z „bílé smetánky", s nimiž často vystupoval. Jejich nenávist a politické přesvědčení měly vyvrcholit třetím vzájemným zápasem v roce 1975, později označovaným za nejbrutálnější v historii sportu a označovaným jako „Horor v Manile".

Čím se lišila Aliho rivalita mezi ním a Foremanem a Frazierem? S prvním to byl jednoduše pouze sport. Ukázka sportovní velikosti, s druhým to bylo jiné, to byla čistá nenávist.

Co mělo zůstat u sportovní rivality, však postupem času přerostlo v něco, co se dá po více než třiceti letech těžko pochopit. I největší fanoušci Aliho musejí uznat, že v určitém bodě to vůči Frazierovi přehnal. I přes to, že mohl mít pravdu. I přes to, že se dá jeho nenávist s ohledem na tehdejší politickou a rasovou vyostřenost pochopit.

VIDEO ZÁPASU "HOROR V MANILE" - ALI VS. FRAZIER

Události před zápasem

Po výhře nad Foremanem na podzim roku 1974, se začal hledat soupeř, který by se Alimu alespoň částečně vyrovnal. Ideálním kandidátem byl Joe Fraizer. Společně byli považování za nejlepší své doby. První jejich zápas vyhrál Frazier, druhý Ali.

Nikoho nepřekvapí, že se Ali do Fraziera, který byl neprávem v jeho stínu, navážel a veřejně si z něj utahoval. Tentokrát to však bylo podstatně jiné, než kdykoliv před tím, dokonce horší než s Foremanem.

Poté co Ali přijel do filipínské Manily coby světová hvězda, zatímco Frazier coby „vyhořelý" veterán, bylo jejich vzájemné pohrdání téměř hmatatelné. Náboj tomu dodávala veřejnost, protože Aliho výroky ji bavily. Frazier v jednom rozhovoru reagoval slovy: „Posmíval se mi, kochal se a bavil, já ale myslel jen na jedno: Na to, jak z něj udělám trhací kalendář".

Na předzápasové konferenci Ali vytáhl postavičku gorily a začal do ní mlátit se slovy: „Tohle je Joe Frazier. Bude to trhák, nervák a smrťák, až to nandám gorile v Manile!" Obecně nikdo nepředpokládal, že Frazier má svou vrcholnou formu. I to byl možná jeden z důvodů, proč Ali nevěnoval přípravě tolik pozornosti, kolik měl.

Navíc jindy asertivní rodák z Philadelphie se postupem času nechával vyprovokovat, což je dobře pochopitelné. „Podívejte se na moje děti, copak jsou to gorily? Nechci ho jen zbít, chci mu vyrvat srdce z těla!!" rozčiloval se například „Smokin" Joe.

Zatímco se Ali víceméně bavil a užíval si slávy, Frazier odjel měsíc před zápasem na venkov do samoty, kde trénoval se zarputilou silou a skrytou touhou po pomstě, zatímco jeho rodinu hlídala kvůli bezpečí policie. Se vším tím vztekem co v něm doutnal, byl Frazier ochoten dát v den D v sázku i vlastní život.

Den zápasu

Zápas začínal v deset hodin dopoledne, aby to vyhovovalo divákům v USA. Počasí dopoledne na Filipínách je nepopsatelné, po úsvitu se vznáší ulepený vlhký opar, ale už je zároveň vedro. – Teplota ve stínu 52°C, vlhkost 95%, bezvětří. Filipínské peklo hostí „HOROR V MANILE".

Než zápas vůbec začal, sanitka už musela odvést několik diváků, protože vedrem kolabovali. V těchto podmínkách se mělo boxovat tehdy ještě standardních 15 kol.

Marvis Frazier (syn Joe Fraziera): „Byli jsme s tátou v šatně a modlili se. Atmosféra byla zvláštní, velmi tichá. Poslouchal jsem ho, když si kleků a říkal: Požehnej mi Pane. Dej mi sílu, moc a znalosti, abych toho zatraceného fracka zabil."

Ferdie Pacheco (Aliho rohový doktor): „Bylo tam nadšení, vzrušení. Před gongem jsme napětím nedýchali a především ti dva byli schopni tomu druhému ublížit a to jsem ještě nevěděl, že každý by dokázal toho druhého i zabít. Každopádně Aliho plán byl knockoutovat ho do pátého kola. Málem se mu to povedlo."

Průběh zápasu

Ring připravený, figurky jsou v pohybu. Filipínskou Manilu čeká nejbrutálnější zápas v boxerské historii. Dva možná největší boxeři všech dob stojí proti sobě a jsou odhodláni v ringu nechat tělo i srdce. Nikdo z nich neustoupí, nikdo z nich nezakolísá. Oba dva budou bojovat do konce.

1. – 2. kolo: Ali se do Fraziera pouští s nezvyklou agresí. Pálí do něj z obou rukou i nohou. Ten úderům neuhýbá dostatečně do stran a dostatečně rychle, schytává tak dost čistých ran na bradu. Bylo tam pár okamžiků, kdy to s ním dost zacloumalo. Komentátoři se diví, protože ještě nikdy neviděli Aliho takhle agresivního. Frazier však není pasivní, pořád se hýbe a snaží se být nebezpečný.

3. – 4. kolo: Ali všude tradičně vyhlašoval, že bude létat jako motýl a bodat jako včela, místo toho tam ale stojí uprostřed ringu jako skála a nehne se ani o píď po tři brutální kola! Ringový rozhodčí později přiznal: „Nevěřil jsem vlastním uším při všem tom napětí a vzrušení. Během zápasu si broukal: jedna, dvě, tři – hop a skok, hop a skok, skáče Honza přes příkop. A s každým číslem provedl výpad."

Na konci kola došlo k fantastickému momentu boxerské historie. Oba boxeři do sebe během třiceti vteřin střílí zdánlivě bezhlavé údery, ve skutečnosti přesně mířené, neúnavně a s odhodláním toho druhého přizabít.

Na konci kola Ali provedl u provazů naprosto stejný, legendární chvat, který použil na Foremana v 8. kole, když ho knockoutoval. U provazů se obratně otočil za záda svého soupeře, který se ve snaze otočit za ním příliš otevřel z krytu. Frazier schytává 5 čistých úderů na bradu. Boxuje ale dál a útočí! Neuvěřitelné!

Thomas Hauser (novinář): „V prvních kolech zápasu dominoval jednoznačně Ali. Měl dobrý pohyb, útočil a Frazier se k němu nemohl dostat."

[…]