Úterý 20

Úterý 20.8.2002 ... Volný den

Volný den na který se všichni těšili a musím uznat, že skutečně pomohl i když... Ráno bez běhu - pouze snídaně, místo ranního tréninku sportovní aktivity typické pro thaiboxery. Jedna polovina hrála fotbal, hřiště na nohejbal zabrala banda okolo Ondry Hutníka, něktěří členové zkoušeli protestovat, ale Pákař všechny ujistil, že rozdělení her je spravedlivé... Naše fotbalové parády oslňovali nejen náhodné přihlížející, ale především Míru Šafru jehož auto bylo zaparkováno nejblíže epicentru naší hry. Při nejedné naší parádičce úspěšně zakončené přesnou střelou deset pět metrů vedle brány se mu propotily trenky. Abych nepomlouval jen fotbalisty, také kluci na nohejbalu si počínali s jistotou slepého odstřelovače, když po deseti minutách hry střelily míč přes plot... k Diance. Dianka je Brazilská fila a rozhodně neměla zájem klukům svou novou hračku vrátit, neukecal jí ani Karel Svěchota, který po shlédnutí Krokodýla Dundee o sobě tvrdil, že to ze zvířaty umí. Nohejbalisti vše vyřešili s nadhledem, míč na fotbal zabavili nám a nám dali klasickej gumák se kterým si možná hrával ještě Vlasta Burian. Jedinej, kdo si oddychnul byl Míra, kterej si myslel, že s gumákem uděláme míň škody... ovšem na našich nohách se mění ve zbraň naprosto vše, jak později poznala umělohmotná žídle označující tyčku. Pak se ještě hrála vybíjená a pak už jen oběd.

Po obědě jsme ihned vyrazili do Harachova do Mumlavských vodopádů, ovšem ne za prohlídkou, ale za koupáním. Kdo se zde nekoupal, tak nepochopí, ale vězte, že voda je teplá asi tři centimetry zimy (u některých i míň) a vydržet v ní aspoň minutu chce skutečně pevnou vůli. Do vody nakonec vlezli všichni, ti co nechtěli se nechali přesvědčit od Petra Macháčka a ti co se nenechali přesvědčit... těm to většinou uklouzlo, takže se vlastně taky nechali "přesvědčit". Pak ještě Petr vymyslel, že budeme jezdit na přírodním tobogánu, akorát se muselo dole dát pozor, abysme se nerozbili o skálu. S pýchou můžu oznámit, že jsem Petra opět nezklamal a o tu skálu se dole rosekal, odnesla to jen odřená ruka, i když poté, co jsem zálétl dole do hlubin, už si kluci nahoře rozdělovali moje věci.

Další fantstická hra byla, že nás Petr namátkou házel do vody, pral se s náma a vůbec samá sranda, nejvíc se asi bavil Karel Šroubek, u kterýho si dal Peťas extra záležet, aby zbytečně neoschnul, nakonec došlo skoro na všechny a doteď mi vrtá hlavou, že se nikdo nezranil, naštěstí trochu toho štěstí stálo na naší straně. O další hře "... všichni vlezem do vody a počkáme dokud nás Monika nevyfotí..." už radši ani mluvit nebudu.

Po této osvěžující záležitosti jsme se vydali do Harachova - někteří do cukrárny, někteří na pivko... a tak.