TRÉNINKOVÝ KEMP PŘÍCHOVICE U TANVALDU 2002

Tímto článkem bych rád seznámil všechny zájemce s průběhem tréninkového soustředění v Příchovicích u Tanvaldu, budu Vás provázet den za dnem tak jak si to pamatuji, což samo o sobě znamená, že ne vše, co napíši, bude správně... no co jdeme na to...

Pátek 16.8.2002 ... Příjezd

Pátek byl věnován jen a pouze příjezdu. Nevím sice proč, ale stejně jako loni jsem přijel na chatu jako první už odpoledne. Vzhledem k záplavám jsem byl sám velmi zvědavý, kolik lidí vůbec přijede. Zatím jsme si s kamarádem, který mě doprovázel, prošli místa, kde jsme loni trénovali a já trochu zavzpomínal. K večeru už se začli sjíždět další borci a už bylo jasné, že lidí bude letos dost. Přijeli dokonce i naši východní bratia ze Slovenska a to v množství větším než malým.Na večer byla připravena večeře. S chutí jsme se pustili do jídla a poté už jen očekávali příjezd khru (trenéra) Petra Macháčka. Petr přijel tradičně včas jako poslední, ale jako vždy s dobrou náladou všechny přesvědčoval, že cílem kempu není fyzický "záhul", ale jen pilování techniky. My zkušenější věděli svoje, ti ostatní se naivně usmívali. Budíček na půl osmou, pak "lehký výklus na zahřátí", první trénink od 11 do 13 hod, druhý od půl pátý do sedmi a v jedenáct večerka, toť stručný program dne. Všichni vybalili věci šli pomalu spát. Čeká nás náročný týden...

Sobota 17.8.2002 ... Start

Po budíčku jsme se všichni shromáždili před chatou, poprvé (a naposledy) všichni svěží, včas a s chutí sportovat. Běželi jsme na nedalekou vyhlídku, zde si prohlídli okoli a hned zase zpět. Vzdálenost maximálně 3 až 4 kilometry, všichni první běh bez problémů zvládli. Poté ještě rozcvička na zahřátí, pak rychle do sprchy a na snídani. Tady jsem asi našel největší zlepšení ve stravování od loňska, letos byly snídaně formou švědských stolů a jídla bylo opravdu hodně, najedl se skutečně každý. Po snídani odešli všichni relaxovat zvědavý na první trénink. Ten začal v jedenáct hodin výklusem okolo chaty. Poté se začala pilovat technika, poté přišly na řadu drily a různé ostatní nácviky technik s partnerem. Petr mezi klukama procházel a opravoval chyby, neustále zdůrazňoval největší chyby a dbal, aby všichni naprosto pochopili, co se nám snaží vysvětlit. Ne u každého se to povedlo :). Po tréninku opět osprchovat a pak jiř rychle na oběd. U sprch byl asi největší problém, protože se nás nakonec sešlo kolem 35 lidí (včetně 5-ti slečen) a na baráku byly maximálně tak 4 sprchy, takže si asi dovedete představit, jak to po tréninku vypadalo. Ještě bych měl výhradu k tomu, že na pokojích nebyla ani jedna zásuvka, což spoustu lidí štvalo. Štvalo nás to asi tak dva dny, pak už stejně každého zajímalo jen kam se má kdo po tréninku složit.

Po obědě většina lidí zalehla, anebo vyrazila do blízkého Tanvaldu nakoupit zásoby (vody, vitamíny...). Odpolední tréninky jsou věnované sparringu. Petr neustále trval na tom, aby se spárovalo lehce, technicky s maximálním využitím fint a různých vychytávek. Petr není příznivcem silového thaiboxu o několika kombinacích a tuto svou vizi nám neustále opakoval. Nutno dodat, že až na několik vyjímek to většina kluků pochopila. Ale i přesto se již první den objevili první rozkopaná stehna od lowkicků, hlavně mezi začátečníkama.

Po tréninku opět sprcha a večeře. Poté jsme vybalili mého Playstationa a jali jsme se mlátit v Tekenovi. Playstation se později ukázal jako hojně používáný přístroj, který se těšil velké pozornosti, na kterou bohužel poté i doplatil... No a večer opět do postele, čeká nás další den.

Denní režim se hodně opakoval, takže u ostatních dnů budu již stručnější, budu vyzdvihovat spíše jen zajímavosti apod.

Neděle 18.8.2002 ... Začíná přituhovat

Ráno se místo lehkého výklusu sprintovalo. Oblíbená zákeřnost Petra Macháčka člunkový běh. Původně plánovaných 5 x 3 min muselo být trochu zredukováno, protože po polovině kol už většina z nás padala na hubu. Hezky nám to začíná. Dopolední trénink je věnován nácvíkům fint a parádiček, které nám nenaordinoval nikdo jiný než mistr světa Ondra Spejbl Hutník a zkušený Martin Karaivanov. Nad spoustama fint se začátečníci pousmávali a dávali najevo, že nemůžou fungovat, večer po sparingách už se nikdo z nich nesmál a hladili si bolavá stehna. Při sparingu se ozvalo staré zranění Martina Karaivanova (kotník a bylo nás o jednoho méně. Večer nás ještě opustili první dva odpadlíci s rozmlácenýma nohama, ale na druhou stranu přijel Míra Šafra s Lubošem Vrňatou takže se stavy opět vyrovnaly :).

Pondělí 19.8.2002 ... Nožicky tuhnou

Ranní trénik byl klasicky věnovaný drilům.

Ráno nás čekal "menší okruh okolo hory". Já osobně jsem ho tipoval tak na 6 až 7 km, Petr Macháček tipoval samozřejmě tak o dva kilometry méně. Po tomto běhu už jsem začínal mít dost. Ranní trénik byl klasicky věnovaný drilům. Do večerního tréninku byly krom sparringu zařazeny také lapy.

Úterý 20.8.2002 ... Volný den

Volný den na který se všichni těšili a musím uznat, že skutečně pomohl i když... Ráno bez běhu - pouze snídaně, místo ranního tréninku sportovní aktivity typické pro thaiboxery. Jedna polovina hrála fotbal, hřiště na nohejbal zabrala banda okolo Ondry Hutníka, něktěří členové zkoušeli protestovat, ale Pákař všechny ujistil, že rozdělení her je spravedlivé... Naše fotbalové parády oslňovali nejen náhodné přihlížející, ale především Míru Šafru jehož auto bylo zaparkováno nejblíže epicentru naší hry. Při nejedné naší parádičce úspěšně zakončené přesnou střelou deset pět metrů vedle brány se mu propotily trenky. Abych nepomlouval jen fotbalisty, také kluci na nohejbalu si počínali s jistotou slepého odstřelovače, když po deseti minutách hry střelily míč přes plot... k Diance. Dianka je Brazilská fila a rozhodně neměla zájem klukům svou novou hračku vrátit, neukecal jí ani Karel Svěchota, který po shlédnutí Krokodýla Dundee o sobě tvrdil, že to ze zvířaty umí. Nohejbalisti vše vyřešili s nadhledem, míč na fotbal zabavili nám a nám dali klasickej gumák se kterým si možná hrával ještě Vlasta Burian. Jedinej, kdo si oddychnul byl Míra, kterej si myslel, že s gumákem uděláme míň škody... ovšem na našich nohách se mění ve zbraň naprosto vše, jak později poznala umělohmotná žídle označující tyčku. Pak se ještě hrála vybíjená a pak už jen oběd.

Po obědě jsme ihned vyrazili do Harachova do Mumlavských vodopádů, ovšem ne za prohlídkou, ale za koupáním. Kdo se zde nekoupal, tak nepochopí, ale vězte, že voda je teplá asi tři centimetry zimy (u některých i míň) a vydržet v ní aspoň minutu chce skutečně pevnou vůli. Do vody nakonec vlezli všichni, ti co nechtěli se nechali přesvědčit od Petra Macháčka a ti co se nenechali přesvědčit... těm to většinou uklouzlo, takže se vlastně taky nechali "přesvědčit". Pak ještě Petr vymyslel, že budeme jezdit na přírodním tobogánu, akorát se muselo dole dát pozor, abysme se nerozbili o skálu. S pýchou můžu oznámit, že jsem Petra opět nezklamal a o tu skálu se dole rosekal, odnesla to jen odřená ruka, i když poté, co jsem zálétl dole do hlubin, už si kluci nahoře rozdělovali moje věci.

Další fantstická hra byla, že nás Petr namátkou házel do vody, pral se s náma a vůbec samá sranda, nejvíc se asi bavil Karel Šroubek, u kterýho si dal Peťas extra záležet, aby zbytečně neoschnul, nakonec došlo skoro na všechny a doteď mi vrtá hlavou, že se nikdo nezranil, naštěstí trochu toho štěstí stálo na naší straně. O další hře "... všichni vlezem do vody a počkáme dokud nás Monika nevyfotí..." už radši ani mluvit nebudu.

Po této osvěžující záležitosti jsme se vydali do Harachova - někteří do cukrárny, někteří na pivko... a tak.

Středa 21.8.2002 ... A jedeme dál

Ráno nás čekal kratší běh. Dopoledne věnováno opět drilům. Na odpoledne přichystána specialitka... 50 kol sparringu. Petr věřil, že to dokážeme. Trénink začal o půl hodiny dříve mou rozcvičkou (někteří jedinci i zde předvádí neuvěřitelné výkony ...namátkou Petr Zelinka) a po skoro třech hodinách jsme to skutečně dokázali... ale únava ta se snad ani nedá popsat... ten večer byl chatě klid a to teprve měly příjít na řadu...

Čtvrtek 22.8.2002 ... PASEKY

Naše oblíbená sjezdovka... ale ne na sněhu ani směrem od shora dolů ale vše naopak... k sjezdovce jsme se dostali osmikilometrovou zkratkou během. Pod ní nás Peťas nechal sadisticky čekat deset minut abysme zatuhli a poté nás vyslal nahoru. Musím uznat, že jsem si skutečně sáhnul až na dno, a o to zde jde, dokázat to, jedno jak, ale prostě se dostat nahoru. Někteří jedinci skutečně běželi a dostali se téměř až na vršek, např. Karel Svěchota, který krom Dundeeho se asi shlédnul i ve Forestu Gumpovi, no po mé zkušenosti to skutečně obdivuji. Po doběhu do chaty jsem byl rád, že se můžu natáhnout do postele... asi tak na hodinu a další trénink, a večer sparringy... všichni jsou totálně vyštavení a sparringy nemají náboj a tak nám Petr ordinuje na uvolněnou lapy. Ten večer je opět na chatě klid.

Pozn.: Klid byl také hlavně proto, že kluci (Spejbl, Pákař, Karlos, Boxerka) už po ranním běhu odjeli.

Pátek 23.8.2002 ... Odjezd

Ranní běh opět sprinty, tentokrát už né tak náročné, ale i tak jsou všichni strašně unavený. Na pořadu byl poslední trénink - dopoledne. Petr Macháček udělal teortický trénink a musím uznat, že byl velice zajímavý a poučný... mluvilo se o historii, pravidlech, technikách o různých zápasech apod. Na konci jsme se naučili tancovat Wai Khru a tím naše soustředění skončilo. Poté už jen zabalit, rozloučit se s klukama a pryč.

Chtěl bych tímto všem zůčastněným poděkovat za supr týden, bylo to namáhavý, ale stálo to za to. A malá výzva pro všechny, pokud jste letos váhali, příště už stejnou chybu nedělejte. Je jedno kolik umíte, pokud chcete, vždycky si objevíte to své a zkušenosti s takovéhoto soustředění jinde nenajdete.