Seznamte se: Lukáš Konečný, mistr světa s přívěskem "ale"...

Lukáš Konečný se stal jako první Čech v historii profesionálním mistrem světa v boxu. Po sportovní stránce pro to udělal vše. Z pohledu oficiálně-politického však má u titulu šampiona WBO ve váze do 69,8 kg podivný přídomek „prozatímní“. Dokud se ho nezbaví, musí se vyrovnat s tím, že pro část publika nebude číslo jedna. Přesto se tak může po právu cítit.

VÍCE O BRNĚNSKÉM GALAVEČERU A O TOM, CO SE DĚLO POTÉ ZDE!

Tak je mistrem světa, nebo ne? Pokud si tuto otázku v souvislosti se čtvrtečním velkolepým triumfem Konečného pokládáte i vy, musíte proniknout do složitých pravidel profi boxu. V něm je 17 váhových kategorií a v každé čtyři šampioni uznávaných organizací WBC, WBA, WBO a IBF. Vedle toho platí pro udělování titulů několik výjimek a právě do spletitosti jedné z nich se dostala česká hvězda.

Bijec z Ústí nad Labem si sice po vítězství nad Francouzem Salimem Larbim v Brně obepnul kolem těla pás mistra světa WBO, který je pouze jeden na světě, ale ve statistikách bude brán jako „podmíněný“. Bojoval totiž o titul, který uvolnil Zaurbek Bajsangurov – oficiální jednička, s níž se měl Konečný utkat v březnu. Jenže Rus, jehož podporuje stáj bratří Kličků K2, duel zrušil na poslední chvíli kvůli zranění.

Nejcennější trofej uvolnil, protože by ji nestihl v povinném čase obhajovat a organizace WBO by ho sama sesadila z trůnu. Takto si zajistil, že se může do 90 dní střetnout s vítězem zápasu Konečný-Larbi. Pokud tak učiní, což by mělo být jasné do dvou týdnů, zůstane mu statut šampiona. Naopak prozatímní lídr – tedy české eso – by měl pozici vyzývatele.

Je to chaos, že? Ve světle těchto okolností může hnidopich zcela oprávněně říkat, že Konečný mistrem světa není. Bude mít pravdu. Jenže stejně tak lze borce z německé stáje SES respektovat jako šampiona. Vždyť ti, kteří před ním měli hájit trůn, tedy Bajsangurov a rovněž Ukrajinec Sergej Dzinziruk, s ním bojovat z nejrůznějších důvodů odmítli. On je chtěl, přesněji řečeno jim toužil vymlátit z hlavy pocit, že jsou lepší. Pořád o tom mluvil, systematicky se na to připravoval.

Jelikož mapuji kariéru elitního bojovníka se železnou vůlí už téměř devět let, zastávám názor, že by to dokázal. Je totiž opravdu jedním z nejlepších boxerů ve své váze. Nemůže za to, že kvůli úskokům druhých nedostal šanci ukázat to v přímé konfrontaci.

Konečný se sice musí vyrovnat s tím, že bude mít status šampiona s „ale“. Vedle toho se však může cítit jako mistr světa. Nikdo z přímých konkurentů totiž pro úspěch neudělal více než on.

Autor: František Prachař, deník Sport

10. Duben 2012 | Komentáře

Antonín Vavrda