Reprezentace UK

Dnes už toho nezbylo moc amatérského na britském amatérském boxu.

V pozadí nedávného úspěchu na olympiádě Amira Khana a Jamese DeGala, stojí UK Sport, (spolufinancováno Exchequer a Národní loterií) který poskytnul britské amatérské asociaci £8,9 milionů liber, rozpočet na 4 roky a to s jediným posláním, dovézt medaile z důležitých, mezinárodních utkání - především pak z Londýnských Olympijských her v roce 2012.

Dříve, britští boxeři museli na půl úvazku pracovat a do toho boxovat. Boxovali s ostřílenými závodníky z bývalých komunistických států, většinou s nepříznivým výsledkem. Nyní je to vybraný elitní tým, jsou  na plný úvazek, trénováni vrcholovými národními trenéry, v nejlépe vybavených boxerských tělocvičnách v Británii a jsou podporováni nejkvalifikovanějšími, nejzkušenějšími, sportovními odborníky v zemi.

Sídlo mají v anglickém institutu sportu v Sheffieldu. Program také podporuje ženský box. A  všichni doufají v olympijské zlato a slávu.

Výkonný ředitel Robert McCracken a jeho kolegové, kteří byli společně na  evropském šampionátu a objeví se na hrách Commonweatlhu v Delhi, udělali rozhovor s časopisem Boxing Monthly o jejich plánu jak dosáhnout úspěchu.

BM: Povězte nám stručně jak jste se stal součástí britského týmu?

RM: Když byl ještě Kevin Hickey (předchůdce) ve vedení, přišel jsem s nějakými nápady. Když Kevin odešel, setkal jsem se s Derekem Mappem (předseda britské boxerské asociace) a zjistili jsme, že máme stejné vize, jak věci posunout k lepšímu.

Jakožto výkonný ředitel mám poslední slovo ohledně všeho, ale Derek a jeho výbor byli skvělí a dali věci dohromady a já se nyní mohu soustředit na trénování, což je moje vášeň. Je to těžká práce, která zabere hodně času, ale trénuji nejlepší boxery v zemi. Je to úžasná pozice.

Jakožto hlavní trenér mužstva, jsem si vybral pět trenérů, s kterými jsem chtěl pracovat - všichni jsou velmi zkušení a zcestovalí. Richie Woodhall (bývalý WBC super šampion střední váhy) dochází 2x týdně, aby nám pomohl. Důležité je, aby boxeři udržovali kontakt s trenéry boxerských klubů, s chlapy, kteří se vypracovali až právě sem.

Ale určitě si nezasloužím všechen obdiv, když vyhráváme medaile. Poznávat umění sportu bylo též velmi důležité. Nejsem fyzioterapeut nebo odborník na výživu a asi také nikdy nebudu. S podporou celého personálu, tvoříme tým. Například, náš odborník na výživu hrál důležitou roli v Rusku (na evropském šampionátu, kde Anglie vyhrála tři stříbrné medaile a jednu bronzovou), udržet energii ve správné rovnováze.

Také jsem velmi zavázaný za podporu Paula Kinga (CEO amatérské boxerské asociace Anglie), který je velmi zkušený, velmi uznávaný a může mi poskytnout kontakty kdekoliv na světě.

BM: I když jste bývalý reprezentant Anglie, vyhrál jste stříbrnou medaili na světovém šampionátu v roce 1990, v oblasti amatérského boxu jste se nepohyboval skoro dvě desetiletí, kromě toho, že jste přijal tuto pozici. Neustále nám někdo připomíná, jaký je rostoucí rozdíl mezi amatérským a profesionálním boxem, ale vy i přesto dále trénujte Carla Froche a ostatní. Jak těžké je se pohybovat mezi ametery a profi?

RM: Návrat do kol 3-3, to hodně ulehčilo. 4-2 jsou fajn pro ženy, ale pro elitní tým seniorů by to mělo být 3-3. Mají dostatek času na to, aby si zaboxovali, přemýšleli a zápasili. Musíte být fyzicky i duševně nepoddajný. Tímto se to trochu posunulo k profesionálnímu boxu a je to také více požitek pro diváky. Opravdu to dává smysl. Nevidím v tom žádný problém.

BM: Jak probíhá výběr nováčků?

RM: Nejdřív, musí děti uspět v národních přeborech. I když sice mají talent, nemůžeme vybírat děti, které jsou neustále někým poráženi.

Poté, pozveme národní radu, aby nominovali ty nejlepší, ve věku od 16-ti let a zúčastnili se 6-8 týdenního vyhodnocování. Na konci, máme vybrány potencionální adepty na olympijské hry a pozveme je do rozvojového týmu. Věřím, že je to takto opravdu spravedlivé.

Pak po nějakém čase, je nechám, aby se rozhodli, zda jejich potenciál je na olympiádu, evropské nebo světové šampionáty.

BM: Konečně umožňuje vybavení a systém jaký máme, našemu elitnímu amatérskému týmu, boxovat na stejné úrovni s Rusy a Kubanci?

RM: Ano právě, za mých časů, amatéři na mezinárodní zápasy sice trénovali 3x týdně a každý druhý týden byli v Crystal Palace, ale mezitím pracovali na plný úvazek. My se snažíme jim ukázat jak trénovat, ale i jak odpočívat. Zůstávají v hotelu přes ulici.

Možná se jim říká amatéři, ale jsou to opravdoví profesionálové.

Pokud jste v našem programu, máte obrovské šance naplnit svůj potenciál. Je to opravdové dobrodružství, jste zajištění, máte šanci cestovat po světě a vyhrávat medaile - tomu říkám život.

Musím říct, že všichni kluci jsou opravdu výborní, zdvořilí. Váží si toho, že je to jejich jediná šance, aby si splnili svůj sen. Jsou si vědomi pravidel, ale disciplína tady opravdu není problémem. Je tady příjemná atmosféra. Hodně se nasmějeme, ale když je třeba makat, tak na prostě jdeme. Kluci chtějí především jít na olympiádu a něco dokázat.

BM: Vypadá to, že celý projekt je opravdu naplánovaný.

RM: Ano, tak to opravdu je a mělo by to tak být. UK Sport nám nastavil cíle. Na evropské šampionáty jsme měli cíl 2-3 medaile, na Moskvu si myslím, že to bylo trochu moc. Ale zaznamenali jsme nejlepší úspěch za posledních 60let. Také jsme se zúčastnili spousty vybraných turnajů. Vyhráváme medaile v Rusku. Ano, samozřejmě jednou můžeme být nahoře a jednou dole, ale neustále se díváme dopředu.

Taktéž financování boxu je velmi spravedlivé, jak jen může být. Je to propojeno s výhrami na zápasech a záleží na tom, kolik medailí boxeři vyhrají. Zlato a stříbro na velkých utkáních patří do fondu A (£26.600 za rok), dále pak to jde dolů a to je to fond B (£20.000) a C (£13.600). Čím více jsou chlapci úspěšní, tím více mají šanci zvýši si svůj příjem.

BM: Je zde nebezpečí, že by politika, která na důležitých zápasech převládá, mohla vaše cíle ohrozit?

[…]