ONDŘEJ SPEJBL HUTNÍK v novém čísle časopisu Bojová Umění!

Thajský boxer Ondřej „Spejbl“ Hutník byl poslední čtvrtrok na roztrhání. Mezi úspěšnými zápasy, které absolvoval v Žilině a v Brně, se na nějaký čas přesunul do exotické Brazílie, aby se stal na tři týdny sparingpartnerem slavného zápasníka MMA Rauricia „Shoguna“ Ruy.

Stále je opředen gloriolou vítězství a nehodlá s tím do budoucna přestat. Jeho pětiletá neporazitelnost fanoušky fascinuje a jeho soupeře děsí. A to se pomalu blíží ke své vysněné stovce zápasů v thajském boxu, kterou si v minulosti naplánoval a která je jeho sportovním cílem.

Vítěznou cestu za nejčerstvějším titulem světového šampiona King of Ring mu nedokázal překazit ani Stefan Leka, který se jako jeden z mála může pyšnit knockoutem, který uštědřil legendárnímu Badru Harimu, a tak se v moravské metropoli mohl radovat z pětaosmdesáté výhry ve své dosavadní kariéře a do své už tak bohaté sbírky pořídil i další titulový pás.

Zápas se Stefanem Lekem podle výsledku vypadá, že jste se svým slavným soupeřem žádné potíže neměl…

„Chtěl jsem rozhodně vyhrát, ale takový průběh zápasu jsem neočekával. Samozřejmě že jsem plánoval zvítězit před limitem, nebo alespoň docílit toho, aby se nenastavovaly extraroundy. To byl můj hlavní cíl. Od začátku pracovat na tom, aby se utkání neprodlužovalo.“

Z jakého důvodu? Byl jste mladší než váš soupeř. Kondičně jste Leka převyšoval. Nebo by vám extraroundy dělaly potíže?

„Asi by mi dělaly menší potíže než soupeři, ale prostě jsem extraroundy nechtěl. Ty nemáme nikdo rád.“

Neměl jste ze soupeře obavy, když jste se podíval na profilu na jeho kariéru? Přece jenom byl dvojnásobný vítěz série K-1, knockoutoval hvězdu Badra Hariho…

„Ve střední váze jsem bojoval s těmi nejlepšími. Když jsem mohl nastoupit Tyronovi Spongovi v době jeho největší slávy, tak nevím, proč bych se měl obávat Leka. Samozřejmě jsem se před zápasem na jeho profil podíval. Měl toho za sebou už hodně, to mu nikdo nebere. Určitě také bojoval s lepšími bojovníky, než jsem já. S většími, těžšími... Je to borec a pořád má můj respekt, což jsem mu po zápase i řekl.“

Co v utkání rozhodlo, že jste se radoval z vítězství nakonec vy?

„Tvrdé kopy, kterými se mi povedlo několikrát dobře zasáhnout jeho žebra. Ta zřejmě nevydržela a to soupeři nedovolovalo v zápase pokračovat.“

Byl to záměr?

„Chtěl jsem mu spíš „rozkopat“ nohy. Abych pravdu řekl, ani nevím, co jsem v zápase dělal. (usmívá se) Za to kolo a půl, co utkání trvalo, mě nějak zvlášť neohrozil. Dostal jsem od Leka sice dva tvrdé údery, jeden přední direct a zadní hák, ale jinak si myslím, že jsem měl souboj pod kontrolou. Věděl jsem, že nohama mě neohrozí, protože už tak dobře nekope. Samozřejmě údery mě mohl ze zápasu eliminovat, ale ty jsem se snažil ohlídat.“

Vašemu soupeři je čtyřicet a své nejlepší roky v ringu má zřejmě za sebou. Byl na něm v ringu znát jeho pokročilý věk?

„Ani ne tak věk, jako ta spousta těžkých zápasů, které má za sebou. Byl celý pochroumaný, měl zavázanou nohu… Nevypadal tak svěže jako před lety v „ká-jedničce“.

Potvrdil své kvality bývalého skvělého bojovníka?

„To určitě ne. Myslím si, že se o ten titul mohl porvat víc. Jenže já jsem pro pás King of Ring byl schopný udělat cokoliv. Leko nechtěl dál pokračovat v zápase kvůli zranění. Mohlo se stát, že v případě úderů a kopů do stejného místa mu to zlomené žebro mohlo propíchnout plíci nebo vnitřnosti.“

Myslíte si, že se mohl i s takovým zraněním vybičovat a pokračovat v zápase?

„Bylo jasné, že s těmi žebry něco má. Jak dalece mu to ale bránilo pokračovat v souboji, ví jen on sám. Určitě to mohl zkusit. Já bych určitě bojoval dál a jen kvůli zranění bych tak prestižní duel nezabalil. Už se mi párkrát stalo, že jsem bojoval s pohmožděnými žebry, nebo dokonce se zlomenou rukou. V boji cítíte, že s tím něco máte, ale rvete se stejně dál. Kolikrát vás ten úder, který na soupeře vyšlete bolí víc, než jeho, když ho dobře trefíte.“ (rozesměje se) Vzhledem k tomu, že v thajském boxu používáte hlavně nohy a klinče, tak když vyřadíte z kombinace jeden prvek, můžete ho nahradit jinými. Pro mě třeba zlomená ruka v zápase znamenala, že mi vypadla jen jedna ze šesti mých zbraní.“

Zbytek rozhovoru a mnohem více naleznete v novém čísle časopisu Bojová Umění!