Ohlédnutí za UFC 202

Ohlédnutí za velmi sledovaným turnajem UFC 202 na kterém se ve veleočekávaném remači opět ve velterové váze střetli vítěz TUF 5 a bývalý titulový vyzyvatel Nate Diaz a šampion pérové váhy Conor McGregor. Turnaj se konal 20. srpna v T-Mobile Aréně v Las Vegas a svým rozsahem nakonec rozhodně může konkurovat i UFC 200. Rekord UFC 100, tedy 1,6 milionu PPV zde zřejmě nepadne, přes milion se ale prodeje dostanou téměř jistě. Konkrétní číslo ale zatím jisté není. Předzápasy sledovalo 1,3 milionu diváků, což je pochopitelně víc, než obvyklá sledovanost předzápasů, ale na druhou stranu, UFC 196 kde Diaz poprvé porazil McGregora mělo sledovanost předzápasů 1,8 milionu diváků. Vysoké byly také tržby: V T-Mobile Aréně sice nebylo vyprodáno (15 539 diváků), tržba ze vstupného ale patřila k těm nejvyšším: 7 692 010 dolarů. Konkrétně vlastně pátá největší tržba historie UFC. T-Mobile Arénu UFC plní trochu obtížněji než dříve halu MGM Grand, protože ta spadala pod casino a casina tradičně rozdávala obrovské množství volňásků, což se tady úplně neděje. Ceny lístků na tento turnaj byly také extrémně přestřelené (na ploše se ceny lístků šplhaly až k deseti tisícům dolarů), takže zejména v dražších sektorech bylo ještě den před turnajem hodně lístků dostupných. Rekord padl také v platech borců: Conor McGregor bral za tento zápas 3 miliony (zveřejněné) a překonal tak nedávný rekord 2,5 milionu Brocka Lesnara z UFC 200. Nate Diaz dosáhl na fantastický plat 2 miliony (historicky třetí) čímž bral za jediný fight prakticky stejně, jako za celou svou dosavadní devítiletou UFC kariéru. V rámci produkce se objevily tři malé změny, není však jisté, zda je to nástupem nového vedení (UFC 202 byl první velký turnaj oficiálně pod novým vedením) nebo jen tím, že UFC 202 bylo přece jen extra velkým turnajem se speciálním zacházením. První změnou bylo že zmizelo tradiční PPV intro „Face the Pain.“ Zda jde o změnu trvalou uvidíme 10. září na UFC 203. Druhou změnou bylo, že v šatnách borců byly monitory na které se promítaly přímo vzkazy fanoušků z twitteru (#NateDiaz a #ConorMcGregor) a třetí změnou byla absence obvyklé tradiční pozápasové tiskovky - místo ní měli jednotliví borci menší individuální sezení s novináři. Celkově šlo ale o turnaj velmi povedený: Narozdíl od poněkud antiklimatického zápasu typu McGregor vs. Aldo se zde vzájemnou řevnivost McGregora a Diaze podařilo přetavit v naprosto parádní pětikolovou bitvu s velkým množstvím zvratů - zkrátka dobrý příběh, dobrý fight a spousta námětů k diskuzím :) Borci ve zbylých zápasech pak finišovali co to šlo: UFC 202 mělo celkem devět ukončených zápasů před limitem, což je letošní rekord. Sázkoví favorité vyhráli devět zápasů, jen třikrát se nechali překvapit a z pěti debutantů dva zvítězili a tři skončili poražení. A to hlavní startovka ještě poněkud oslabila přesunem souboje Carlos Condit vs. Demian Maia na turnaj UFC on FOX 21 o týden později. V předzápasech byl v plánu také zápas Ning Guangyou vs. Marlon Vera, ale i ten byl posunut o týden (a pak se zrušil úplně protože Guangyou nedostal víza). Původně měl proběhnout také fight Al Iaquinta vs. Thiago Alves, ale už hodně dlouho před turnajem byl přesunut na blíže neupřesněný pozdější termín - možná UFC 205. Nejlepší záběry z celého turnaje ve slowmotion zde . Než se dostaneme k tomu jako probíhal remač mezi Conorem McGregorem (20-3 MMA, 8-1 UFC) a Nate Diazem (19-11 MMA, 14-9 UFC), ještě si letmo rozebereme předzápasový hype. Ten byl tentokrát dosti krátký: Conor McGregor utratil za přípravný kemp 300 tisíc dolarů a tak se věnoval hlavně trénování a do médií se příliš nevyjadřoval (výjimkou byly občasné veřejné rozborky proč vlastně prohrál první zápas). Většinu médií tak tentokrát řešil Diaz a McGregor se držel jen povinného minima, aby ho UFC nestáhlo z turnaje stejně jako z UFC 200, když nechtěl dělat média vůbec. McGregor se tedy do mediálních bitev zapojil až týden před zápasem, což vyústilo několik dní před turnajem v známou tiskovkovou kontroverzi. McGregor přišel na tiskovku pozdě, Diaz se sebral a odešel což bylo celé zakončeno tím, že po sobě týmy obou borců začaly házet lahve s vodou (Diazův kemp začal) a plechovky s Monster Energy drinky (McGregor jim to vracel). A hned bylo o čem mluvit :) UFC i komise slibují, že možná dojde na nějaké ty pokutičky, je ale možné, že to teď už nechají v tichosti vyhnít. Hlavním důsledkem tak byl zákaz toho, aby se Diazova a McGregorova entourage účastnily jakýchkoli dalších tiskovek a doprovázet už je mohli jen licencovaní cornermani. Na což doplatil především Nateův bratr Nick Diaz. Ten totiž nedostal od Nevady cornermanskou licenci, neboť jim stále dluží asi 75 tisíc dolarů na pokutě za svůj dopingový trest, takže v Nateově rohu během zápasu nemohl být. A byl také vyveden ochrankou z vážení. Bonusovým efektem byla zvýšená přítomnost ochranky na vážení a pak také přímo v kleci těsně před zápasem - řada bodyguardů oddělující od sebe v kleci oba borce byla vizuálně velmi působivá :) K ničemu dalšímu už ale nedošlo a tak jsme si mohli užít parádní pětikolové drama, jenž bylo pochopitelně oceněno bonusem za zápas večera. Vítězně z toho nakonec přece jen vyšel Conor McGregor a to nezvyklým většinovým rozhodnutím (2x 48-47, 47-47 - takhle u rozhodčích ). Fight ovšem parádní a ať už patříte do jakéhokoli fanouškovského tábora, oba borci v kleci rozhodně nechali vše a po zápase i zřejmě zakopali válečnou sekeru. Zápas přitom obsahoval nebývale velké množství zvratů a stojí za to podívat se na to poněkud podrobněji. Ačkoli McGregor před zápasem vypadal na tiskovkách dost vynervovaně, v kleci byl zosobněním klidu a přišel s gameplanem jasně napsaným na míru Diazovi - tedy lowkicky, lowkicky a zase lowkicky a práce z velké vzdálenosti v pomalém tempu. A to také v prvním kole rozhodně fungovalo. Diaz se McGregorovi nemohl dostat na tělo, inkasoval hodně zásahů na nohu a byl i posazen na zadek jedním knockdownem (ovšem lehčím, což se opakovalo i v druhém kole). Většina druhého probíhala velmi podobně, McGregor dál v pohodě bodoval lowkicky, Diaze zkrvavil a ještě ho znovu dvakrát poslal k zemi a začínalo to vypadat, že se Diaz vůbec nedostane do hry a McGregor ho úplně vymaže. Jenže ve čtvrté minutě začal McGregor podobně jako v prvním zápase nečekaně zpomalovat - a naopak Diaz na tempu přidávat. Diaz ho zahnal k pletivu a začal si ho rozebírat v klinčích a delších kombinacích. Na zisk kola mu to ale nakonec u rozhodčích nestačilo (což mohlo být klíčové). Třetí kolo už vypadalo jako Diazova exhibice. McGregor vyšťaven, Diaz si ho naprosto dával a došlo i na tradiční hecovačky, ukazování a výsměch. Jasně nejdominantnější kolo celého zápasu, jež jeden z rozhodčích ocenil na 10-8 (čímž pak vznikla remíza) a všichni si mysleli, že teď už je to Diazova šou a McGergor brzy padne. Jenže přišel další zlom. Diaz ve čtvrtém poněkud nepochopitelně sundal nohu z plynu a McGregor zároveň očividně chytl druhý dech. Cutmanům se navíc moc nepodařilo pořešit Diazovo krvácení a Diaz měl ve čtvrtém hodně problém s krví v očích kterou si musel často vytírat. Zkrátka Conor zpátky ve hře, sadou pěkných zásahů Natea rozhodil a ačkoli se Diaz v závěru kola ještě pokoušel o otočení v klinčích, rozhodčí už nepřesvědčil a McGregor si tak uhrál i tohle kolo, což nakonec Diaze muselo sakra mrzet. V pátém už ale Diaz na tempu opět přidal a McGregor ani s druhým dechem na Diazovo tempo nestačil, Diaz dominoval v klinčích a v úplném závěru i poprvé uspěl strhem po kterém stihl McGregora ještě zloktovat, ale víc času už (bohužel pro něj) neměl. McGregor tedy první, druhé a čtvrté, Diaz třetí a páté a úspěšná odveta je zde. McGregor si vypůjčil Diazovu hlášku a hlásil už v kleci „I'm not surprised, King is back.“ což si podle vlastních slov připravoval už pár měsíců :) McGregor byl po zápase směrem k Diazovi velmi uznalý a chválil ho, že je to skutečně bojovník na úrovni a také že prostě nikdy nepřestává chodit vpřed. Nebrání se ani třetímu vzájemnému zápasu, tentokrát to ale má být za jeho podmínek, což v tomto případě znamená už normálně v lehké váze. Dana White ale velmi tvrdě a jasně deklaroval, že ačkoli je třetí zápas mezi oběma borci možný, v žádném případě to nebude hned teď - Conor McGregor má zkrátka povinnosti které si musí splnit. Dana White teď hodlá donutit Conora aby si definitivně vybral: Buď návrat do pérové váhy obhájit titul proti dočasnému šampionovi José Aldovi, nebo definitivní přesun do lehké váhy (a zřejmě útok na titul) - to by se ale McGregor musel vzdát svého pásu šampiona pérové váhy. Ze sportovního hlediska je pochopitelně nejvhodnější aby šel McGregor obhajovat titul proti Aldovi, ale McGregor se nijak netají tím, že to je rovna remač, který ho vůbec nezajímá a navíc je poměrně diskutabilní, zda McGregor vůbec ještě zvládne shodit do pérové váhy, když teď nabíral. Aldo už McGregora také vyzval aby se buď vrátil do divize, nebo se vzdal pásu a navíc ho obvinil ze zbabělosti - remač prý bude úplně jiný příběh než první fight. Podstatně pravděpodobnější (k čemuž se přiklání i McGregorův trenér) je tak McGregorův přestup do lehké váhy a titulový zápas ideálně s Eddie Alvarezem na UFC 205. McGregor už Alvareze označil za amatéra s postojařinou úplného nováčka a co si budeme povídat, Alvarez by pro něj mezi elitou lehké váhy představoval jednu ze stylističtěji přijatelnějších výzev, narozdíl třeba od Nurmagomedova. Sázkovky už také mají vypsaný kurz a McGregor je favoritem. Je tu však momentálně jeden problém: McGregor si někdy během zápasu možná zlomil nohu (kůstky v nártu) ačkoli to pozdější zprávy vyvrací a má lékařskou stopku minimálně do půlky října, což by mu na listopadové UFC 205 nedalo zrovna moc času na přípravu. Je tedy možné, že Alvarez v mezičase vezme jiný fight. Mimochodem, McGregor je favoritem i pro případný závěr trilogie s Nate Diazem. Sám McGregor tvrdí, že jeho další zápas vůbec nemusí být v UFC a že má i jiné možnosti. Tím může myslet jednak box (vzduchem létají jména jako Floyd Mayweather a Amir Khan, jenž už i vyzval McGregora ať mu zavolá, že pořeší byznys), jednak WWE. Box by byl ale samozřejmě problematický - to by mu UFC nepochybně nedovolilo. WWE je též možností, protože se McGregor v týdnu před turnajem navážel do WWE borců, což mnozí brali jako trik na zvýšení popularity nebo základ pro nějaký fight třeba na Wrestlemanii. Nejlepší reakci měl na McGregora ovšem Brock Lesnar. Ten se mu doslova vysmál s tím, že on sám váží 290 liber, a McGregor polovinu, takže co by s ním jako chtěl v ringu dělat. Navíc si dobře přisolil: Občas prý na toaletě vyprodukuje hovno, které je těžší než McGregor :) Diaz po zápase tak uznalý jako McGregor nebyl. Pochopitelně byl z prohry hodně rozmrzelý (zvlášť protože si myslel, že to na body dostane on) a zejména se trefoval do toho, že před ním McGregor občas utíkal. Podle Diaze měl McGregor dostat žlutou kartu jako za časů PRIDE, nebo měl přijít o body. Klíčovou informací ovšem bylo zjištění, že Nate Diaz si během tréninkového kempu zranil žebra a týden před zápasem také koleno takže měl podle vlastních slov nakonec natrénováno vlastně míň, než na první zápas na UFC 196. Což by naprosto vysvětlovalo jednak atypicky pomalý start ve kterém se Diaz nemohl chytit a jednak především ono zpomalení ve čtvrtém kole, takové věci se Diazům zkrátka obvykle nestávají. A je to samozřejmě zajímavá informace do případného třetího fightu, možná by něco mohlo být jinak :) Diaz sám má celkem jasno: Nehodlá pro UFC vzít žádný jiný fight, než třetí vzájemný souboj s McGregorem. Vtipné je, že to celé novinářům na tiskovce vysvětloval s kanabisovým vaporizérem v ruce ze kterého přitom mocně šlukoval a propagoval výhody kanabisových olejů - a USADA už uvedla, že to rozhodně hodlají nějakou formou řešit. McGregor s novináři přímo po zápase nemluvil, jel do nemocnice kvůli té noze, což Diaz hodnotil tak, že on jde na after party a McGregor do nemocice - tak kdo vyhrál? :) Nutno však poznamenat, že později během večera se McGregor na afterparty také objevil :) Zájem o zápas s Diazem zatím projevil jen McGregorův BJJ trenér Dillon Danis - prý si to klidně s Diazem dá i v MMA, kde Danis zatím neměl ani jeden zápas. Heh. Malá poznámka na závěr: Jsem rád, že se pozápasové dění zde na ExtraRoundu obešlo bez větších excesů, narozdíl třeba od Missouri, kde byl jeden z Diazových fanoušků výsledkem tak rozčarován, že vytáhl pistoli a do vzduchu vystřílel celý zásobník . Mezi lidmi. Heh. Co-main event, tedy souboj mezi bývalými vyzyvateli Anthony „Rumble“ Johnsonem (22-5 MMA, 13-5 UFC) a Gloverem Teixeirou (25-5 MMA, 8-3 UFC) snad nemohl být odlišnější než hlavní zápas večera. Zatímco v hlavním fightu šlo o pětikolovou srdcařinu a krvavou bitvu, co-main event rozhodla až děsuplná rána Anthony Johnsona během pouhých třinácti vteřin. Náznak levou, pravý zvedák, Teixeirův zub plachtící do nebes a bylo hotovo, světová trojka Johnson potvrdil svou pozici a je o 50 tisíc bonusu bohatší. Mimochodem, jako světová trojka je po tomto turnaji žebříčkově nejvýše postaveným borcem celé startovky. A nešlo jen o zápas jako takový - Texieira s Johnsonem totiž v přímém protikladu k Diazovi a McGregorovi přistupovali k celému vyzyvatelskému eliminačáku velmi profesionálně, bez urážek a emocí. Také výzva, kterou Johnson přímo v kleci učinil směrem k šampionovi Cormierovi byla velmi uctivá a nesla se v hodně profesionálním duchu. Cormier výzvu přijal a Johnson teď očekává titulový remač, přičemž samozřejmě slibuje jiný výsledek než v předchozím střetu obou borců. Ačkoli je Johnson vcelku jasným kandidátem se vskutku hrůzu budícími KO statistikami (viz níže), UFC to tak úplně jasně nevidí. Dana Whiteovi se prý víc líbí myšlenka na vyzyvatelský rozstřel Johnson vs. Jon Jones. Tam ale pochopitelně závisí na tom, jak USADA s Jonesem zamete nebo nezamete, už to, že White ale veřejně připustil že by pro Johnsona raději tento fight než titulák dává vcelku jasně najevo že věří tomu, že Jones nedostane dlouhý dopingový trest. Cormier by ale zase radši právě Johnsona, nad Jonesem už zlámal hůl a nesouhlasí s tím, že by Jones při návratu mohl jít rovnou o titul. Teixeira je nyní světovou sedmičkou a přišel o sérii tří výher. Zápas Johnson vs. Teixeira měl jinak proběhnout už na UFC on FOX 20, ale Johnson musel z osobních důvodů zápas měsíc před turnajem odpískat. Třetí zápas večera, třetí (a poslední) pozápasový bonus. Ten si zasloužil Donald Cerrone (31-7 MMA, 18-4 UFC) působivou výhrou nad Rickem Storym (19-9 MMA, 12-7 UFC). Cerrone zápas od začátku jasně ovládal, bombil Storyho, nedovoloval mu přiblížit se s porazy a sám ho dokonce vyvedl z konceptu jedním vlastním zdařilým strhem. Svou dominanci zakončil v 2:02 druhého kola TKO výhrou po slušné kombinaci v které si Storyho načal úderem na tělo, high kickem a několika dalšími zásahy, což pohodlně stačilo na odmávání zápasu. Věc o to působivější, že Cerrone je vůbec první, kdo dokázal tradičně odolnému Storymu v jeho osmadvacetizápasové kariéře uštědřit TKO. Cerrone ve velteru vypadá zkrátka výborně, má zde bilanci 3-0 a posunul se na pozici světové pětky. Sám teď ale promluvil o tom, že by se rád vrátil do lehké váhy kvůli titulovému zápasu s Eddie Alvarezem - Cerrone je totiž poslední kdo úřadujícího šampiona Alvareze porazil, takže má pro titulák solidní argument. UFC se ta myšlenka ale zas tolik nelíbí, Dana White by prý byl raději, kdyby Cerrone zůstal ve velteru. Případnému titulovému, nebo vlastně i jakémukoli jinému zápasu stojí v cestě jedna maličkost: Cerronemu tímto zápasem skončila smlouva s UFC a je na volné noze. Populární bojovník se nicméně netají tím, že by v UFC rád zůstal a chce prý „fofrem“ novou smlovu a titulák s Alvarezem. Uvidíme tedy, co na to UFC. Cerrone si ale jinak nevede špatně ani sponzorsky - jako jeden z mála smí mít na trenkách i své sponzory, Monster Energy Drink a Bud Light (obě firmy sponzorují i UFC, proto to nejspíš jde). Zajímavostí je též že těsně před tímto turnajem ukončil svůj spor s bratry Diazovými (prostě si řekli, že se na to vykašlou) a teď by s nimi rád šel na pivo. Na pivo s ním chtěl jít také Rick Story, to ovšem prohlašoval ještě před zápasem ve kterém si představoval svou výhru. Zdali s ním chce jít na pivo i teď není známo :) Story vypadává ze světové dvacítky a je nyní na 23. příčce žebříčků. Pěkně zabodoval nováček Mike Perry (7-0 MMA, 1-0 UFC) který zde zaskakoval za zraněného Sultana Alieva zhruba s dvoutýdenní přípravou. Soupeřem mu byl korejský behemot Hyun Gyu Lim (13-6-1 MMA, 3-3 UFC) který v kleci vypadal tak o dvě váhovky větší než Perry. Nebylo mu to ovšem moc platné. Perry měl hodně přesné ruce a Lim pořádně děravou obranu, takže ho za necelé tři minuty Perry stihl celkem třikrát poslat k zemi, aby ho rozhodčí po zásahu levým hákem v 3:38 prvního kola odmával. Vtipné je, že Perry se na tuto startovku dostal díky tomu, že mu některý z jeho fanoušků poslal na Facebooku zprávu, že se na turnaji po zranění Alieva uvolnilo místo. Slovo dalo slovo, Perry zaúkoloval svého manažera a ten ho do zápasu dokázal protlačit. Perry po výhře poskočil o 27 pozic a dostal se tak na 82. pozici do první světové stovky. Stal se tak skokanem večera a sebevědomí mu rozhodně nechybí - po zápase vyzval Covingtona, což by ještě šlo, ačkoli ten už je ve světové padesátce, ale také Larkina (světová dvanáctka) a Lawlera (to už je škoda mluvit). Bohužel pro Perryho není všechno jen o vystoupení v kleci: A mimo klec tedy Perry rozhodně nebodoval, spíš naopak. Na vážení předvedl podání ruky ve stylu „uplavala,“ což se fanouškům moc nelíbilo, jeden z jeho cornermanů (UFC fighter Alex Nicholson) byl mikrofony zachycen těsně před zápasem jak hlásí rasistické narážky na Lima, za což se musel omlouvat a Perry také ke kleci dorazil s jedním příliš dlouhým nehtem a když nikdo z jeho doprovodu neměl nůžtičky, tak si před kamerami zkoušel nehet ukousnout :) A navrch se zjistilo, že má podmínku za loupež kterou provedl před sedmi lety (a UFC už vyhodilo lidi i za míň) a kterou se mu také jednou podařilo porušit tím, že byl zfetovaný, takže i chvilku seděl. Heh.  Zkrátka nic moc. Lim padá až někam ke světové stopadesátce a dokáže sice do velteru vyshazovat úžasnou váhu, v defenzivě má ale hrozné mezery - tohle byl už druhý zápas ve kterém ho soupeř třikrát poslal k zemi. V minulosti se to povedlo také Tarecu Saffiedinovi. V zahajovacím zápase PPV se střetli Tim Means (26-7-1 MMA, 8-4 UFC) a UFC nováček a účastník TUF 21 Sabah Homasi (11-6 MMA, 0-1 UFC). Homasi zde zaskakoval za zraněného Seana Stricklanda a na přípravu měl 15 dní. Shodou okolností měl také přesně před 15 dny svůj poslední zápas a fight s Timem Meansem byl jeho třetím zápasem během necelých dvou a půl měsíců. Proti Meansovi mu to ale nepomohlo. Means se vracel po půlroční dopingové stopce a Homasi se nechal v médiích slyšet, že doufá, že je Means čistý. To se ovšem Meanse hodně dotklo, protože se mu skutečně podařilo prokázat že měl nález ze závadných doplňku stravy a cítí se nevinen. Means jasně ukázal že je na jiné úrovni a metodicky si Homasiho rozebíral celý fight, až ho v 2:56 druhého kola vyčerpaného dorazil kombinací. Nadělil mu také pěknou ránu na čele a postoupil do světové pětadvacítky. Homasi je někde kolem stotřicítky. Hlavním předzápasem byl souboj nové divizní naděje, neporaženého Cody Garbrandta (10-0 MMA, 5-0 UFC) a zkušeného veterána Takeya Mizugakiho (21-10-2 MMA, 8-5 UFC). Garbrandt si s Mizugakim poradil naprosto hladce a sérií velmi přesných zásahů ho sundal za pouhých 48 vteřin. Výhra Garbrandta posouvá do světové desítky a je víc než jasné co Garbrandt chce: Titulový zápas s Dominickem Cruzem o kterém Garbrandt mluví už zhruba poslední tři zápasy. Garbrandtovi přitom určitě nechybí sebevědomí, tvrdí, že bude americkou superhězdou lepší než Conor McGregor a průběh souboje s Cruzem vidí jednoduše: Jakmile prý jednou trefí jeho bradu, je dobojováno. Cruz se ho navíc prý bojí (podle toho jak reagoval když se střetli v zázemí turnaje). Garbrandt se v pořadí vyzyvatelství snaží přeskočit týmového exkolegu a exšampiona Dillashawa - a je klidně možné, že mu to vyjde, protože má rivalitu s Cruzem skutečně slušně rozjetou. Dillashaw ale takovou variantu označuje za „loupež“. Cruz Garbrandta zpočátku spíše ignoroval, delší dobu hrál, že vůbec neví o koho jde a prý si ho spletl s CM Punkem: Prostě nějaký potetovaný začátečník :)), po dalších dvou výhrách už ale jeho existenci na vědomí brát musí. Garbrant se do něj navážel když se Cruz chlubil svou vynikající obranou (inkasuje jen cca 30% zásahů) - Garbrandt sám má KO bilanci 90%, takže to vidí tak, že mu stačí jeden zásah. Cruz říká, ať si Garbrandt užije okamžiky své slávy - on se totiž zabíjením hype živí :) Mizugaki padá na pozici světové třicítky a poslední dobou se mu vůbec nedaří: z posledních čtyř vyhrál jen jeden a to ještě nad borcem který už v UFC není. Zatím však chodí stále proti elitním soupeřům, je asi čas dát mu někoho méně elitního. Raquel Pennington (8-5 MMA, 5-2 UFC) dle očekávání přebodovala Elizabeth Phillips (5-4 MMA, 1-3 UFC) 3x 30-27. Byl to fyzicky hodně náročný zápas ve kterém byla Raquel tak nějak průběžně lepší, ale Elizabeth jí to zadarmo rozhodně nedala. Většina fightu tak byla proklinčovaná. Raquel si připisuje třetí výhru v řadě, je stále světovou osmičkou a drží tak druhou nejdelší sérku divize s Amandou Nunes, před nimi je jen Julianna Pena. A právě na Juliannu Penu by Raqel ráda zamířila v příštím zápase (mají spolu prý něco nedořešeného z natáčení TUF 18). Pokud by nevyšla Pena, líbil by se jí také zápas s Cat Zingano. Mimochodem, Raquel si po zápase v Las Vegas celkem v tichosti vzala UFC bojovnici Tecii Torres a staly se tak druhým veřejným lesbickým párem v UFC. Phillips má nyní bilanci 1-3 v posledních čtyřech, všechny tři porážky v UFC má ale na body, takže je tradičně dost odolná. Čistě kvůli příběhu byl postaven zápas Artem Lobov (12-12-1 MMA, 1-2 UFC) vs. nováček Chris Avila (5-3 MMA, 0-1 UFC). Lobov totiž trénuje s McGregorem, zatímco Avila s bratry Diazovými. Potíž je ovšem v tom, že Avila v této fázi kariéry rozhodně není UFC kalibr (což ostatně Lobov také možná ne :) a tak s ním měl třikrát zkušenější Lobov vcelku snadné pořízení. Avila se vlastně nepouštěl do prakticky žádných útoků a Lobov to tedy hladce uhrál 3x 30-27 v celkem nudném zápase s řadou lowkicků. Lobov už před zápasem hlásil, že na borce Diazovského střihu lze lowkicky sázet dle libosti a Avila nemá zrovna fyzické parametry na to aby styl bratří Diazů napodobil takže se mu Lobov po zápase vysmíval: Avila měl prý před turnajem silné řeči, ale v kleci už pak bylo ticho. Lobov po dvou porážkách ukořistil první UFC výhru a je nyní světovou stojedenáctkou, Avila který zatím prohrál všechny zápasy jen na body v žebříčcích vůbec není (což celkem dokazuje, že je v UFC hodně předčasně). V ženském souboji své kvality potvrdila Courtney Casey (6-3 MMA, 2-2 UFC) proti Randě Markos (6-4 MMA, 2-3 UFC). Markos do toho šla tradičně zápasnicky (všech pět soupeřek v UFC dokázala dostat na zem), ale Casey jí v závěru prvního kola zaskočila pákou a potvrdila tak svou pověst bojovnice kterou se vyplatí sledovat. Po těžkém startu v UFC při kterém prohrála dva zápasy se teď dostala do formy a během 38 dní si připsala už druhou výhru. Všech šest výher v kariéře má navíc stopkou a tato výhra jí hodně posunula - na pozici světové dvanáctky. Casey si na svých finišovacích schopnostech zakládá - sama říká, že předvést dobrý fight je pro ní důležitější než vyhrát. Naopak Markos je konzistentně nekonzistentní a v posledních osmi zápasech neustále střídá výhry s prohrami. Porážka jí ale dost uškodila a shodila jí ke světové třicítce - navíc se zdá, že jí odchod z Tristaru příliš nepomohl. Přímo životní výkon předvedl v hlavním předzápase UFC Fight Pass Lorenz Larkin (18-5 MMA, 5-5 UFC) v zápase ve kterém nasoupil jako záskok proti nejaktivnějšímu muži UFC, Neilu Magnymu (18-5 MMA, 11-4 UFC). Magny měl původně čelit Dong Hyun Kimovi, toho ale nahradil Larkin a na přípravu měl zhruba měsíc. Larkin každopádně do zápasu nastoupil jako démon a od prvního úderu Magnyho vůbec do ničeho nepustil. Nekompromisní lowkicky alá Barboza Magnyho během jediného kola udělaly naprosto nemobilním, neschopným porazům a tedy zralému na sklizeň. Conor McGregor by záviděl. A finiš také přišel, Larkin Magnyho nekompromisně doloktoval v 4:08 prvního kola a uštědřil mu tak první KO porážku kariéry.. Larkin si svou životní výhru skvěle načasoval, poskočil totiž na pozici světové dvanáctky a zároveň mu v UFC vypršela smlouva, takže teď má skvělou vyjednávací pozici. Narozdíl od Cerroneho jenž má v UFC výborné podmínky a byl vždy tradičním „company“ mužem je Larkinův přestup ke konkurenci možná trošku pravděpodobnější. Jeho cenovka bude přece jen trochu níž, stylisticky jde ovšem o velmi atraktivního borce. Navíc patří mezi ty bijce, kteří se do UFC dostali přes Strikeforce pod vedením Scotta Cokera, takže jsou zde i osobní vazby a předchozí spolupráce - a Larkin také navíc veřejně ventiloval svou nespokojenost s tím, že měl zápas jen na UFC Fight Pass a ne na hlavní startovce a také se nechal slyšet, že je sám hodně zvědavý kam vlastně půjde dál. Tím nechci naznačit, že Larkin nevyhnutelně skončí v Bellatoru, spíše jen, že je to u něj asi pravděpodobnější než třeba u Kovboje (a včerejší úpis Roryho MacDonalda by tím mohl také zamávat). Shodou okolností ovšem smlouva tímto zápasem vypršela i Neilu Magnymu, pro toho je ale porážka od Larkina hodně hořká pilulka která ho vyhazuje z TOP 10, ačkoli šlo teprve o druhou porážku v posledních dvanácti zápasech. Problematický je ale spíše způsob prohry, Magny se v tomto fightu nezmohl vůbec na nic a to přitom víme, že vydrží hrozně moc (jak ukázal předchozí zápas s Lombardem). Jeho vyjednávací pozice pro prodloužení smlouvy je tak podstatně horší. Před tímto zápasem se totiž blížil k tituláku, tahle prohra ho naopak spíše definitivně zastropovala. Jinak to, že na turnaji hned třem borcům vypršela smlouva je velmi neobvyklé a je tak celkem zjevné, že stále více borců chce dát na doporučení Bena Hendersona a Mitrioneho a nechat svou hodnotu prověřit volným trhem. Je to velmi vtipné (a samozřejmě naprosto nerealistické), ale kdyby Bellator naráz upsal MacDonalda, Cerroneho, Larkina i Magnyho, tak mají najednou pět zástupců ve světové patnáctce :) (poměr 10:5, oproti stávajícím 13:2 / 14:1 ještě předevčírem) Zápasník Colby Covington (10-1 MMA, 5-1 UFC) dle očekávání zdolal nováčka Maxe Griffina (12-3 MMA, 0-1 UFC). Griffin zkoušel nastoupit zostra, ale jakmile ho Covington dostal na zem, což se mu povedlo šestkrát z devíti pokusů, bylo rozhodnuto. Covington výkon ještě vyšperkoval TKO finišem ve třetím kole a poskočil do světové padesátky. Zatímco před turnajem doufal, že se mu podaří bezchybné vítězství aby mohl nastoupit v dalším turnaji na domácí půdě v Portlandu (UFC Fight Night 96) 1. října, po turnaji už se svým výkonem tolik spokojen nebyl - i tak ale stále doufá, že mu UFC dovolí zápasit před domácím publikem, což se dosti pravděpodobně opravdu stane. Malá zajímavost: Covington přiznal, že do prosincového zápasu s Warley Alvesem, což je jeho jediná kariérní porážka, nastupoval se zlomeným žebrem. Prý zkrátka musel: došly mu totiž peníze a prostě musel bojovat. Griffin prohrál KO poprvé v kariéře a propadl se o 32 příček na 86. pozici - jde o největší propad tohoto turnaje (v rámci borců, kteří jsou v žebříčcích). Zahajovacím zápasem byl souboj italského dvaadvacetiletého nováčka Marvina Vettoriho (11-2 MMA, 1-0 UFC) a Alberto Udy (9-2 MMA, 0-2 UFC). Vettori je jedním z importů z Venator FC a svůj debut zvládl dobře - Udu zaskočil gilotinou v závěru prvního kola. Vettori byl se svým výkonem spokojený a je rád, že má za sebou podporu celé země. Italů v UFC moc není (vlastně mě napadají dva, on a Di Chirico který má zápas za pár dní) takže má asi pravdu. Každopádně má deset z jedenácti výher stopkou a tato výhra mu vynesla 86. pozici ve světovém žebříčku. Uda sice začal kariéru s devíti výhrami, v UFC ale oba zápasy prohrál a tohle byla jeho první porážka submisí. Tabulkově je 235. a je tak po skončení turnaje nejníže umístěným borcem světových žebříčků (pár borců ovšem v žebříčcích vůbec není). Zajímavé statistiky: Na UFC 202 skončilo 9 zápasů před časovým limitem, což je letošní rekord Čistý zápasový čas pro 12 fightů byl 1:40:07 (rychlý turnaj) Sázkoví favorité skončili s bilancí 9-3, debutanti 2-3. Pozápasové bonusy: Zápas večera: Conor McGregor vs. Nate Diaz. Výkonnostní bonusy: Anthony Johnson (KO), Donald Cerrone (KO). McGregor má nyní ve velterové váze bilanci 1-1 a je světovou šestkou. Na body vyhrál teprve podruhé v kariéře - poprvé to bylo s Maxem Hollowayem. McGregor si připsal sedmý pozápasový bonus v řadě a stal se tak prvním borcem v historii jenž jich dokázal získat sedm po sobě. Diaz má bonusů patnáct a drží rekord v celkovém počtu bonusů. McGregor Diaze třikrát poslal k zemi. Jednou v prvním kole, dvakrát v druhém (vždy to byly ale spíše lehčí zásahy které Diaze doslova posadily na zadek). Diaz uspěl jedním porazem (v závěru pátého kola) ze sedmi pokusů. McGregor byl jednou takový poloúspěšný. Borci tam dohromady naposílali 330 podstatných úderů - druhé nejvyšší číslo historie. Rekord drží také Diaz a to s Cerronem na UFC 141 (334). Diaz si připsal 252 celkových úderů, McGregor 197. V jednotlivých kolech to bylo (Diaz uveden první, McG druhý): 25-34, 51-36, 79-37, 48-56, 49-34. Zásahy na tělo 50-26 Diaz. Kopy 40-9 McGregor. Klinč 77-27 Diaz. Na dálku 137-88 McGregor (vše podstatné zásahy). Diaz má nyní bilanci 6-5 v posledních 11 zápsech, ve velteru je 3-3. Devět z jedenácti porážek v kariéře má na body. Johnson má v rámci druhého UFC turnusu bilanci 6-1, porážku pouze s Cormierem z UFC 187. Johnson nyní vyhrál tři zápasy v řadě a má tak třetí nejdelší sérii v divizi. Před ním Krylov (5) a Jones (13). Johnson má ovšem všechny tři výhry KO a je tak držitelem druhé nejdelší aktivní KO série v UFC. Vede Mairbek Taisumov (4). Johnson má na kontě už 11 KO v UFC (z 13 výher). Tím dorovnal Andersona Silvu na historicky druhé příčce. O jedno KO víc má už jen Vitor Belfort. Pět z těchto KO má Johnson v polotěžké váze. Tím je v divizi třetí nejlepší knockoutér. Před ním Evans a Rua (6) a Chuck Liddell (9). Johnson je ovšem jediný borec historie s pěti KO pod minutu. Johnson má na kontě už 13 knockdownů, stejně jako Machida a Guillard. Historicky jich víc mají jen Liddell (14) a Anderson Silva (17). Johnson knockoutoval Teixeiru za 13 vteřin - třetí nejrychlejší KO divize. Rekord drží Ryan Jimmo (7 vteřin). Teixeira má v posledních šesti zápasech bilanci 3-3, tohle KO mu ale zrušilo sérii tří výher. Teixeira prohrál KO naposledy před více než 14 lety a 29 zápasy. Cerrone má nyní od únorového přestupu do velteru bilanci 3-0 (všechno stopky). Jako obvykle patří mezi nejaktivnější borce v UFC, všechny tři výhry stihl letos (spolu s ním letos třikrát vyhráli také Derrick Lewis a Cody Garbrandt). Cerrone si připsal osmnáctou výhru v UFC a dorovnal Matta Hughese na druhé příčce historie. Víc už jen Bisping a GSP (19). Ve čtyřech velkých organizacích (UFC/WEC/PRIDE/Strikeforce) má Cerrone výher už 24 a je tak jen za Hendersonem (26) a Wanderleiem Silvou (27). V historii těchto čtyř organizací má Cerrone 16 výher stopkou a je tak třetí za Wanderleiem Silvou (20) a CroCopem (21). Čistě v UFC/WEC ale Cerrone s šestnácti finiši drží rekord. Nate Diaz sice drží rekord v bonusech v UFC (15), Cerrone má ale nasbíráno víc (18), pokud se přičte i WEC. Čistě v UFC má Cerrone třináct bonusů a je tak třetí s Andersonem Silvou. Mezi ním a Diazem je ještě Joe Lauzon - ten má ale zápas za pár dní, tak možná zase navýší. Rick Story prohrál KO/TKO vůbec poprvé v kariéře. Mimo KO má jen jedinou další stopku - submisi od Demiana Maii. Mike Perry má všech 7 kariérních výher stopkou. Všechno KO, pět z toho hned v prvním kole. Lim utrpěl obě stopky v UFC KO a byl podruhé v kariéře třikrát během jediného zápasu sražen k zemi. V lednu 2014 mu to udělal také Tarec Saffiedine. Tim Means má v rámci aktuálního UFC turnusu bilanci 6-2. Z 26 výher jich má 22 stopkou, v UFC pět z osmi. Proti Homasimu zabodoval 71 podstatnými zásahy s přesností 60% - jeho kariérní přesnost je přitom jen 44%. Sabah Homasi má pět z šesti porážek stopkou a Means ho v druhém kole přestřílel o 38 zásahů. Cody Garbrandt má nyní čtyři výhry v bantamu a drží tak druhou nejdelší sérku divize za šampionem Cruzem (5). Devět z deseti výher má Garbrandt KO, v UFC tak vyhrál čtyři z pěti zápasů. V bantamu má tři KO a je tak druhý v historii divize za Dillashawem (5). Garbrandt si stejně jako Cerrone letos připsal už třetí výhru. Mimo nich dvou to zvládl už jen Derrick Lewis. Garbrandt má v pěti UFC zápasech šest knockdownů - každého soupeře poslal k zemi alespoň jednou. V průměru má 2,38 knockdownu na 15 minut zápasu a má tak druhý nejlepší průměr mezi aktivními borci. Vede Todd Duffee (2,72). Garbrandt zvládl Mizugakiho sundat o 13 vteřin rychleji než to zvládl šampion Cruz. Mizugaki má v posledních čtyřech zápasech bilanci 1-3. Raquel Pennington vyhrála třetí zápas v řadě a jde o nejlepší vítěznou sérii její kariéry. Sérií tří vítězství dorovnala šampionku Amandu Nunes, delší sérii má jen Julianna Pena (4). Celkem Pennington ve ženské váze 135 lb v UFC vyhrála už pět fightů a tím dorovnala Mieshu Tate na historicky  druhé příčce. Nunes a Rousey mají obě šest výher. Elizabeth Phillips má nyní bilanci 1-3 z posledních čtyř, všechny porážky v UFC má ale na body. Cortney Casey vyhrála druhý zápas během 38 dní. Všech šest výher v kariéře má stopkou. Randa Markos v posledních osmi zápasech střídá výhry s prohrami, tohle byla ale její první porážka submisí. Zápasnice Markos všech pět soupeřek v UFC dokázala dostat na zem. Donaldu Cerronemu, Lorenzu Larkinovi a Neilu Magnymu všem vypršela smlouva s UFC. Všichni tři TOP 15 materiál ve velteru. A Bellator zrovna upsal Roryho MacDonalda :) Larkin má nyní ve veteru bilanci 4-1, všechny tři stopky KO. Za 4 minuty stihl Magnyho přestřílet o 24 úderů. Klíčovou roli hrálo 13 tvrdých lowkicků. Magny prohrál KO poprvé v kariéře a v posledních dvanácti záapsech prohrál teprve podruhé. Colby Covington má čtyři z pěti výher v UFC stopkou. Proti Griffinovi uspěl šesti porazy z osmi pokusů, v pěti zápasech tak zabodoval už dvaceti porazy. Griffina navíc přestřílel 161-33 na údery, většinou ovšem na zemi. Griffin utrpěl první KO porážku v kariéře. Platy borců tentokrát enormní, přes šest milionů: 6 106 000 dolarů. Pravdou ovšem je, že 82 % z toho požrali headlineři: Conor McGregor obdržel za zápas tři miliony a stanovil tak nový rekord, Diaz bral dva miliony (a je tak historicky třetí za Brockem Lesnarem) a za jediný fight tak bral tolik, jako za celou devítizápasovou kariéru včetně bonusů předtím. Ještě před rokem a něco ostatně bojoval za 20/20 :) Velmi solidní plat měl také Anthony Johnson (270 = 135+135) a dobře je na tom také Donald Cerrone (170 = 85+85), to mu Bellator těžko dorovná. Larkin má základ 39 a Magny 47, ti jsou teď oba také na volném trhu. Teixeira základ 65. Minimum reprezentují Griffin a Uda (10), zajímavé je, že třeba nováček Homasi dostal základ rovnou 12. Reebok: 207 500. Také tady na tom byl nejlépe McGregor jako šampion: 40. 20 tisíc Diaz a Cerrone, 15 Johnson, Story a Mizugaki. 10 Teixeira, Means, Larkin a Magny, všichni ostatní pět a méně.