Ohlédnutí za UFC 178

Zhodnocení turnaje UFC 178: Johnson vs. Cariaso který proběhl v sobotu 27. září v Las Vegas v Nevadě je poměrně přímočaré: Turnaj byl už na papíře pořádně nabušený se silnou startovkou - a v reálu vůbec nezklamal a šlo tak bezesporu o jedno z nejzajímavějších a nejlepších PPV letošního roku. Řada zápasů byla klíčových pro vývoj v divizích, jeden šampion obhájil, dva další šampioni získali nové vyzyvatele a UFC má také jednu novou superstar. Údaje o PPV prodejích zatím nemáme, přímo na místě ale turnaj sledovalo 10 544 diváků kteří na vstupném zaplatili 2,2 milionu dolarů. Zajímavé také je, že pro řadu fanoušků titulový zápas rozhodně nebyl hlavním tahákem večera a po vítězství Conora McGregora se objevily zprávy o tom, že mnoho, zejména irských fans, hromadně opouštělo halu a vyráželi slavit do města ještě před zápasem Demetriouse Johnsona. Předzápasy na Fox Sports 1 dosáhly sledovanosti 698 000, což je spíše slabší číslo, rozhodně ale zásadní pokrok od propadáku kterým bylo UFC 177. Teď už si ale rozebereme všech 11 zápasů, přičemž „příběh“ u řady z nich je tentokrát mnohem výraznější a zajímavější, než je tomu obvykle. Hlavním zápasem večera byl titulový zápas v muší váze mezi Demetriousem Johnsonem a Chrisem Cariasem . Jak již bylo zmíněno výše, šlo sice o jediný titulový zápas večera, pozornost fanoušků se však velmi často upínala na úplně jiné zápasy. Na vině jsou zde především dva faktory: Demetrious Johnson sice vládne své divizi železnou pěstí, v zápase proti Cariasovi obhájil titul již popáté v řadě a je jedním z vůbec nejtechničtějších borců na světě (bez ohledu na váhu), jenže pořád platí, že nejnižší váhy zkrátka fanoušky tolik nepřitahují a to ani přes nesporné mistrovství které Johnson v kleci předvádí. Druhý důvod pak souvisí s Johnsonovou vládou - zkrátka mu došli zajímaví soupeři a Cariaso pro něj na papíře nepředstavoval žádnou zásadní výzvu. Cariaso dostal titulový zápas víceméně jen na základě toho, že byl zrovna volný a zápas mohl vzít. Měl sice tři výhry v řadě, ale proti nepříliš významným soupeřům a málokdo čekal jeho úspěch. Cariaso sice na tiskovkách ve vypůjčeném saku sliboval, že umlčí všechny pochybovače (podobně jako to zvládl Soto proti Dillashawovi nebo Dillashaw sám proti Baraovi), jenže podobné příběhy se nestávají zas tak často jak by si protagonisté jistě přáli. A zápas dal papírovým předpokladům plně zapravdu. Johnson byl v průběhu prvního kola lepší naprosto ve všech aspektech boje a po závěrečném náporu mohl být Cariaso ještě rád, že se vůbec dostal až do druhého kola. V tom už ale Johnson žádné drama nepřipustil a v půli kola zlikvidoval Cariasa kimurou. Způsob jakým fanoušci i novináři Cariasa zcela přehlíželi nejlépe dokazovala skutečnost, že na pozápasové tiskovce Cariaso od novinářů nedostal jediný dotaz a byl tam vysloveně nadbytečný. Johnson tedy dál pokračuje v nastaveném trendu - technicky naprosto špičkový borec, jež ale trvale odmítá dělat něco zásadního pro svou sebepropagaci. Johnson je jedním z nejspolehlivějších a také nejaktivnějších šampionů jaké UFC nyní má, drží také řadu rekordů (více dole ve statistikách), diváky ale bohužel příliš nepřitahuje. Jelikož ale Johnson nyní obhajoval dvakrát během tří měsíů, plánuje si podle vlastních slov dát oraz a konec roku nechce zakončit bojováním, ale svým koníčkem snowboardingem (tak si snad neudělá nic s kolenem nebo ramenem). Mimochodem, Johnson i Cariaso během přípravy na zápas absolvovali náhodné dopingové testy. Co-main eventem byl nesmírně očekávaný debut Eddieho Alvareze , šampiona Bellatoru a to oproti „Kovbojovi“ Donaldovi Cerronemu , největší UFC mašině na bonusy s vynikající formou. Šlo o dobrou a velmi vyrovnanou řežbou ze které se o kvalitě Alvareze dá podle osobních názorů vyčíst lecos, ale pravda je poněkud jednodušší: Alvarez v souboji s Cerronem prokázal, že na UFC špičku má a to i přesto, že nakonec odešel poražen na body. Alvarez byl díky pohybu a boxu v prvním kole lepší a nasekal tam Cerronemu z klinče jednu úžasnou sérii připomínající souboj Takayama - Frye z PRIDE, ale v dalších dvou kolech se Cerronemu díky výškové převaze a nekompromisním lowkickům podařilo zápas otočit - Alvarez měl nakonec tak nakopanou nohu, že málem neodešel po svých. Alvarez tedy sice nepůjde rovnou o titul, jak byl původní plán, i po prohře je ale světovou sedmičkou a s elitou divize do budoucna jistě předvede spoustu atraktivních zápasů. Útok na titul ostatně není někdy v budoucnu vyloučen, přece jen Alvarez v poslední době kvůli sporům s Bellatorem bojoval jen v průměru jednou ročně, takže nemá ideální zápasovou formu. Cerrone tentokrát bez bonusu (řežba Kennedy - Romero byla přece jen dramatičtější), ale jinak je v této chvíli pravým opakem Alvareze. Cerrone je znám svým vysokým zápasovým tempem a touto výhrou se stal teprve druhým bijcem jež letos v UFC stihl už čtyři výhry (tím prvním byl Neil Magny). Asi mu pomáhá i to, že své soupeře příliš nestuduje, před studováním Alvarezových zápasů dal prý Kovboj přednost Wakeboardingu a taktickou přípravu za něj řeší trenéři. Cerroneho tato série výher vynesla na třetí příčku světových žebříčků (po nedávných šachovačkách vypadá desítka takto: Pettis, Dos Anjos, Cerrone, Melendez, Henderson, Nurmagomedov, Alvarez, Diaz, Jury a Will Brooks z Bellatoru) a mohl by pomýšlet i na dříve těžko představitelný titulový zápas. Cerrone ale zůstává svůj - čekat nehodlá, chce letos stihnout ještě pátou výhru (jistě k radosti UFC). V této souvislosti je mimochodem zábavné, jak vysoko se dostala bývalá elitní trojka z WEC. Henderson byl šampionem, Pettis je šampionem nyní - a Cerronemu, který byl na konci WEC éry z této trojice nejslabší, to sice trvalo déle, ale nakonec se na pozici světové trojky také probojoval, takže by se skoro dalo říct, že elitní talent ve WEC byl kdysi lepší než elita v UFC :) A čerstvá zpráva: o zápas s Cerronem má zájem Myles Jury, po Twitteru zrovna létají zprávy sem a tam, Jury má ale zájem spíše o lednový termín, Cerrone by chtěl bojovat už v prosinci a ještě není jisté, zda se obě strany dohodnou. Z velmi prostořekého Ira Conora McGregora (16-2 MMA, 4-0 UFC) se v UFC bezpochyby stává hvězda první velikosti. Enormní množství trashtalku kterému se vyrovná prakticky jen Chael Sonnen totiž McGregor se svou polarizující osobností zatím zvládá podložit činy a to je momentálně to hlavní. McGregor absolvoval těžkou, ale zároveň stylisticky přijatelnou prověrku v podobě TOP 10 borce Dustina Poiriera a testem prošel na jedničku. Knockoutoval totiž Poiriera už v druhé minutě prvního kola a halu plnou jeho příznivců ovládlo šílenství. Sám McGregor to pak v pozápasovém rozhovoru vyšperkoval tím, že zkrátka „prorokoval“ KO výhru v prvním kole, bohužel ale sám zapomněl na to, že před zápasem také prohlašoval, že Poirier není nic extra a nepředstavuje pro něj krok vzhůru (což je základní sebepropagační chyba). Souboj to byl ale každopádně velmi očekávaný, nesmírně vyhecovaný (vyhrocené situace na vážení a tak podobně) a ať už si McGregor říká cokoliv, Poirier byl legitimním testem. McGregora tato výhra katapultovala do světové desítky a díky jeho popularitě mu tak zřejmě do titulového zápasu zbývá maximálně jeden fight. Z praktického hlediska by asi bylo dobré, kdyby McGregora prověřil některý ze zápasníků, UFC to ale přece jen může pojmout trochu jinak. Nemá cenu si zde něco namlouvat. Dana White sice po zápase prohlásil, že UFC McGregorovi naprosto nijak nenadržuje, ani ho neprotěžuje, v reálu to ale přece jen vypadá maličko jinak, jak všichni celkem dobře vědí. McGregor je zkrátka stroj na peníze a to má DW rád - jak také ostatně dokladují časté fotky ze zákulisí, kde se McGregor velmi často vyskytuje ve společnosti DW nebo bratří Fertitů, což je luxus, který se třeba Poirierovi rozhodně nedostal - a to ani nemluvím o vysoce nadrůměrném platu (viz statistiky), který v případě McGregora rozhodně neodpovídá standardním čtyřem UFC zápasům. Dana White ostatně také po tomto zápase prohlásil, že McGregor je už teď největší hvězdou jako UFC má  - je prý větší než Brock Lesnar nebo Georges St-Pierre. Jen škoda, že ještě minulý týden byla největší hvězda UFC Ronda :) Prohlášení samozřejmě drobet přitažené za vlasy, na druhou stranu rozhodně nutno uznat, že potenciál na to zmíněné borce překonat McGregor jako jeden z mála asi má. Ostatně: třeba také šampion Demetrious Johnson prý v McGregorovi vidí záblesky mladého Mike Tysona nebo Muhammada Aliho. Co se budoucnosti obou borců týče: s Poirierem je to jednodušší. Prohra ho sice vyšoupla z TOP 10, pořád ale zůstává velmi schopným a ofenzivně laděným borcem (ačkoli mu dle vlastního vyjádření tahle prohra zlomila srdce). Nově ale trénuje v American Top Teamu, pod vedením Mike Browna, jenž se mu stal víceméně mentorem, takže určitě může na své defenzívě zapracovat. S McGregorem je to naopak maličko složitější - má totiž spoustu želízek v ohni. Z jedné strany zápas s ním poptávají třeba Diego Sanchez (což je celkem absurdní a Dana White už to zamítl), nebo Nik Lentz (což by byla pěkná zápasnická prověrka), na druhou stranu McGregor sám rozhazuje sítě relativně doširoka. V pérové váze si rychle vytyčil svou pozici: Celý tým Nova Uniao včetně šampiona José Alda nazval bandou borců s velmi slabou vůlí (a dokazuje to na případu Renana Baraa), zbytek celé pérové divize označil rovnou půl na půl za tlupu začátečníků a tlupu borců za zenitem a pokukuje především po souboji s Chadem Mendesem nebo rovnou šampionem - UFC už mu ostatně slíbilo, že ho letecky pošlou na UFC 179 do Brazílie kde Aldo obhajuje právě proti Mendesovi. A do toho navíc McGregor naznačuje, že jakmile vyhraje titul v pérové váze, vyrazí si do lehké, protože ho prý nebaví shazovat :) McGregor byl jinak za výhru nad Poirierem obonusován 50 000$ za výkon večera - a to přitom asi nebyl v úplně optimální formě. Potvrdil totiž, že zápasil s pochroumanou rukou - potrhal si prý asi měsíc před zápasem šlachy v palci. Šeptanda o zraněné ruce byla venku už pár dní před zápasem, to to ovšem ještě McGregorův tým vehementně popíral. Jestliže měl zápas McGregor vs. Poirier největší divácký ohlas, souboj Yoel Romero vs. Tim Kennedy byl bezesporu nejdramatičtější (také šlo o zápas večera) a zároveň nejkontroverznější. Tim Kennedy sice před zápasem sliboval, že nebude mít problém dostat Romera, stříbrného olympionika v zápase na zem, protože i přes nespornou Romerovu kvalifikaci ho dostávali na zem i předchozí soupeři, jenže realita byla nakonec trochu jiná. Romero se totiž přiznal, že v UFC začátcích se věnoval čistě postojařině a teprve v předchozím souboji s Tavaresem k tomu začal napojovat i zápas - a taky s Tavaresem brutálně vytřel klec. S Kennedym to nakonec bylo do jisté míry podobné. Romero svou kvalifikaci uplatňoval bezchybně a ze zápasnických soubojů vycházel vždy vítězně. Neměl přitom ale zájem s Kennedym na zemi bojovat, takže se spokojil vždy jen s porazem a Kennedy se rychle vracel do postoje, kde to Romera zajímalo víc. První kolo jasně vyhrál Romero, ale v druhém začal hodně zpomalovat. A pak už to šlo ráz na ráz: Vynikající Kennedyho zvedáková kombinace v posledních vteřinách druhého kola kdy Romera doslova zachránilo zvonění. Cornermanská kontroverze kvůli které získal Romero na židličce půl minuty oddechového času navíc. A pak drtivé KO kterým Romero na začátku třetího Kennedyho vypnul a otočil tak znovu vývoj zápasu. A teď tedy trochu podrobněji. Hlavní problém byl samozřejmě celá „stoolgate“, tedy kauza se stoličkou a oddechovým časem který tak získal Romero navíc (mimochodem, stool je v angličtině jednak stolička na sezení, jednak stolice, jde tedy o slovní hříčku s narážkou na Romerovy „potíže“ z předchozího zápasu). Romero je v rohu ošetřován a koučován. UFC cutman mázne Romerovi na rozseklé víčko příliš velkou dávku vazelíny. Ozve se signál konce pauzy. Cornermani a cutman opouští klec, ale nechávají pod Romerem stoličku, Romero tedy dál sedí. Zaměstnanec komise jí chce vzít, ale rozhodčí John McCarthy povolává zpět cornermana, aby otřel Romerovi dávku vazelíny. Cornerman nemluví anglicky a je z požadavku zmaten (protože vazelínu aplikoval cutman, ne cornerman) a začne Romerovi ručníkem otírat ramena a hruď. Dozorčí komise v tom zmatku zapomíná na stoličku. Rozhodčí otírá vazelínu z oka sám, bere ručník, vyhazuje ho z klece a všechny posílá ven. Stolička stále zapomenuta. Kennedy se bouří, protože Romero pořád sedí a dožaduje se TKO vítězství (soupeř nevstává na konci pauzy). Rozhodčí si konečně všimne stoličky, donutí Romera vstát, zápas nechá pokračovat a rozčilený Kennedy je vzápětí knockoutován. Romero získal 28 vteřin oddechu navíc. Figurovala v tom celou dobu i rozlitá voda (polité záda - také proti pravidlům), ale tu naštěstí v tom zmatku už nikdo neřešil. Zdánlivě by celá věc vypadala jednoduše: Romero odmítl vstát a měl by tak prohrát TKO. V reálu je to ale celé trochu složitější a zmatenější. UFC už celou situaci označilo za velkou ostudu, ale zároveň také přiznalo, že značný díl viny na tom nese UFC cutman, co to přehnal s vazelínou a že je tedy chyba i na jejich straně. Tim Kennedy plánuje podat na komisi oficiální protest, ačkoli se ještě úplně 100% nerozhodl, zda tak skutečně učiní. Z komise jdou ovšem předběžné náznaky že to zřejmě bude mít marné, komise také zároveň chválí chování rozhodčího v celé situaci (to ale také nebylo úplně optimální). Klíčové na tom totiž je to, že nikdo vlastně neví, jestli Romero na konci pauzy mohl nebo nemohl vstát. Romerův trenér, prověřený Ricardo Liborio uvádí, že Romero i na začátku pauzy odpovídal v pohodě a byl zcela fit. Zároveň také Liborio popírá, že by tam Romerův cornerman nechal stoličku schválně, i když upřímně: podobné zdržování patří k rutinním manévrům cornermanů, takže se tomu věří jen těžko. Nutno ovšem poznamenat, že ačkoli je Liborio osoba v MMA veskrze vážená, sám Liborio jako trenér radil zpoza klece a uvnitř klece byl Romerův boxerský trenér, který nemluví anglicky. Na druhou stranu: Kennedy to samozřejmě vidí jako úmyslný tah Romerova rohu, klasický zdržovací trik a chce remač. Romera totiž v rámci celé situace vlastně nikdo nevyzval, aby vstal - tím, že na něj rozhodčí zpátky přivolal někoho na otření nechal Romera sedět a teprve když se celá situace vyřešila, byl Romero vyzván k tomu aby vstal a v tu chvíli vstal. Půlminutové zdržení přitom není nic až tak neobvyklého - je poměrně častou praxí že rozhodčí před začátkem kola volá na kontrolu třeba lékaře nebo borce dootírá, neobvyklé je zde pouze to, že Romero celou dobu seděl. Třeba ale byl schopen vstát na požádání kdykoli, což už se ale nezjistí a proto jsou také šance na Kennedyho odvolání poměrně malé. Sám Kennedy ale uvedl, že v průběhu této kauzy zkrátka psychicky odešel. Měl za to, že už vyhrál TKO a když mu najednou bylo sděleno, že ještě musí bojovat, nedokázal se soustředit a vrátit se do zápasu. Kennedy si tak situaci s Romerem vášnivě vyjasňoval ještě v backstage. Nejde ale nicméně nezmínit ještě jednu kontroverzi, která nastala o něco dříve a týkala se právě Kennedyho nejlepší útočné série v celém zápase která Romerem tak otřásla. Kennedy si totiž chytil Romerovo zápěstí a druhou rukou mu v závěrečném náporu druhého kola začal sázet zvedáky. Jenže Romero pootočil rukou a Kennedyho prsty vklouzly Romerovi do rukavice a Kennedy tak dva nejtvrdší zásahy Romerovi uštědřil za pomocí ilegální (ačkoli neúmyslné) techniky. Je to krásně vidět na tomhle gifu , chybí zde ale to úvodní chycení, které bylo ještě čisté z kterého je jasně vidět, že to Kennedy udělat nechtěl. Nicméně: Chtěl / nechtěl nehraje až tak roli. Kennedy by sice neměl přijít o body, Romero by ale měl za ilegální techniku dostat pět minut na rozdýchání (což se nestalo) a kontroverze se stoličkou by tak vlastně vůbec nenastala. Je tu ještě třetí čistě formální minikontroverze - Kennedy si už před zápasem stěžoval, že po něm nikdo nechtěl náhodné dopingové testy a chtěl být testován i se svým soupeřem. Povahou náhodných testů je ale pravda to, že jsou náhodné a ne každý tedy musí být nutně testován :) Platí ale čím víc, tím líp a chtěl-li Kennedy důkaz, že je čistý, absence testů kde by to měl černé na bílém ho jistě musela mrzet. Kennedy by tedy zápas rád opakoval nebo z toho alespoň měl No Contest, to ale není příliš pravděpodobné. Romero se totiž s výhrou posunul do světové desítky na dostřel od titulu (ještě tak jeden zápas) a jde skutečně o zajímavou novou tvář vskutku nevšedních fyzických dispozic a talentu. Je tu ale jeden problém: Romerovi je už 38 let. Čas pro útok na titul je tedy teď nebo nikdy a nemá úplně čas věnovat se nějakým remačům jež by zbrzdily jeho kariéru a útok na titul. Romero navíc Kennedymu zlomil lícní kost, takže má Kennedy od komise stopku na půl roku, což by případný remač ještě víc oddálilo. Romerův kamp to navíc vidí jasně: kontroverze nebo ne, Romero měl v zápase navrch a Kennedyho knockoutoval. I v remači by se takový výsledek prý jen opakoval :). Pokud chce někdo podrobnější rozbor celé situace, je to v angličtině krok po kroku zpracované zde . První z dvou velkých návratů této startovky se konal v ženském souboji mezi Cat Zingano (9-0 MMA, 2-0 UFC) a Amandou Nunes (9-4 MMA, 2-1 UFC). Nunes začala tradičně velmi agresivně a v prvním kole Cat Zingano ukrutně naložila, Zingano ale ukázala srdce, v dalších dvou kolech se do zápasu vrátila (zejména nádhernými strhy přes kotoul nazad) a Amandu pořádně GNP domlátila (TKO ve třetím kole). Zingano, která se vracela po delší pauze kvůli operaci kolene a smrti manžela a trenéra v jedné osobě tak v kleci vypadala velmi působivě, zůstala neporažená a znovu jí patří třetí příčka světového žebříčku váhy do 135 liber. UFC už zároveň potvrdilo, že právě Cat Zingano bude další soupeřkou pro šampionku Rondu Rousey - a Zingano tak znovu získala pozici vyzyvatelky kterou měla slíbenou už před svým zraněním. Titulový zápas Rousey vs. Nunes pravděpodobně proběhne začátkem ledna na UFC 182 - nicméně třeba taková Miesha Tate předpokládá, že si Ronda s Cat hravě poradí. Nunes zůstává mezi lepšími zápasnicemi ve váze do 135 liber a díky své agresivitě bude asi oříškem pro kdekoho, chtělo by to ale zapracovat na energii do dalších kol. Agresivitu má ale Amanda vrozenou, novinářům se totiž pochlubila historkou jak už v deseti letech zbila nějakého muže, protože se jí pokoušel ukrást míč na hraní :) Druhý a ještě větší návrat proběhl v zápase Dominick Cruz vs. Takeya Mizugaki . Cruz, bývalý šampion bantamové váhy se titulu vzdal, když ho série zranění držela mimo klec přes 1000 dní. V mezičase se šampionem stal Barao a posléze T.J. Dillashaw - a nyní se Dominick Cruz konečně vrátil do klece a to v předzápasech proti tradičně odolnému Mizugakimu který mezitím v UFC potichu nashromáždil pět výher v řadě. Cruz se přitom do akce vrátil nejlepším možným způsobem. Mizugaki mu zpočátku některé kombinace dobře kontroval, ale pak ho Cruz sundal nádherně dynamickým prostřeleným doublelegem a vzápětí Mizugakiho agresivním náporem domlátil na zemi i v postoji. Návratový zápas tak trval pouhou minutu a jednu vteřinu a lépe si to Cruz skutečně naplánovat nemohl. Program je zde tedy naprosto jasný: Cruz si vysloužil jednak bonus 50 000$ za zápas večera a jednak titulový zápas se šampionem Dillashawem. Cruz sám samozřejmě věří, že nejlepší bantamovou váhou na světě nikdy být nepřestal, nicméně během téměř tříleté neaktivity se před něj v žebříčcích stačili dostat Dillashaw, Barao i Faber (kterého už Cruz porazil). Nyní nás tedy čeká souboj Dillashaw vs. Cruz - což bude bitva mezi dvěma nejlepšími „footworkisty“ v UFC. Zajímavé to bude zejména proto, že Dillashaw přiznává, že svůj unikátní styl našel respektive získal tak, že pro Fabera napodoboval Cruzův styl když se na zápas s ním připravoval. Takže souboj mezi vynálezcem stylu a jeho napodobitelem :) Cruz navíc navýšil sázky tím, že v pozápasovém rozhovoru označil tým Alpha Male za tým „Alpha Fail“ (tedy alfa selhání), což samozřejmě ani Dillashawa ani Fabera moc nepotěšilo a považují to drobet za podpásovku. V zápase Jorge Masvidal (28-8 MMA, 5-1 UFC) vs. James Krause (21-6 MMA, 2-2 UFC) se oddělilo zrno od plev. Masvidal potvrdil svůj nesporný talent a přesvědčivě Krause přebodovával celá tři kola, aby tak potvrdil svou pozici světové patnáctky. Akční borec Krause sice jistě má potenciál do světové dvacítky prorazit, bude na sobě ale ještě muset zapracovat a v nejbližší době to nejspíš nebude. Chtěl sice TOP 15 soupeře a ne žádné remače (ačkoli byly jeho poslední zápasy s Varnerem a Greenem kontroverzní), ale možná bude muset ze svých nároků o stupínek slevit. Masvidal má v posledních sedmi zápasech jen jednu porážku (prohrál s Khabilovem na FN 31) a ačkoli je velmi všestranný a nebezpečný, finiše mu moc nejdou - čtyři z pěti UFC výher má jen na body. V posledních deseti zápasech končících na body ale v devíti případech přestřílel své soupeře. No a Krause prohrál na body poprvé po více než třech letech a 11 zápasech. Masvidal se každopádně také rád drží v tempu, tohle byla již jeho třetí letošní výhra. V postojářském souboji zvítězil techničtější Stephen Thompson nad Patrickem Cote . Coté sice chtěl zápas na zemi, ale neuspěl ani jedním z osmi porazů a jeho kariérní porazová úspěšnost klesá na pouhých 20%. Thompson ho v postoji přebodoval a získal tak dosti nenápadně čtvrtou výhru v řadě. Dorovnal tak nejdelší vítěznou sérii ve velteru - čtyři zápasy stejně jako on nyní vyhráli Neil Magny a Ryan LaFlare. Cotému (20-9 MMA, 6-9 UFC) se naopak nedaří oživit kariéru, od přesunu do velterové váhy v březnu 2013 má nyní bilanci 1-2. Souboj mezi Brianem Ebersolem (51-16-1 MMA, 5-2 UFC) a Johnem Howardem (22-10 MMA, 6-5 UFC) byl asi nejméně zajímavým zápasem večera. Ebersole nakonec trochu sporně odešel s těsnou výhrou, vzhledem k průběhu zápasu a relativně nižší významnosti zápasu to ale nikoho příliš nevzrušilo. Ebersolemu se každopádně podařilo ukončit svou první dvouzápasovou sérii porážek a Howard je v rámci nynějšího UFC turnusu jen 2-2. Kevin Lee (9-1 MMA, 2-1 UFC) přesvědčivě přebodoval Jona Tucka (8-2 MMA, 2-2 UFC)  a získal tak své druhé bodované UFC vítězství. Pomohly mu k tomu hlavně porazy - v obou výhrách dohromady jich dal celkem 8. Naopak Tuck zatím obě porážky v kariéře utrpěl na body. Dosti zajímavý byl naopak zahajovací zápas mezi veteránem Manny Gamburyanem (14-9 MMA, 5-7 UFC) a mladíkem Cody Gibsonem. Gamburyan (trénující s Rondou Rousey) se snažil oživit svou UFC kariéru tím, že poprvé shodil do bantamové váhy, ale zpočátku to nevypadalo, že by to moc pomáhalo. Gibson byl celé první kolo naprosto zjevně lepší a rozebíral si Gamburyana přesnými údery zdálky. Také druhé ovládal Gibson a s Gamburyanem už to vypadalo bledě, jenže pak Gibson zachyboval, Gamburyan ho chytil do své silové gilotiny a donutil ho odklepat jen čtyři vteřiny před koncem kola. Gibson tak promarnil obrovskou šanci - tak obrovskou, že si SMSku o zápase s Gamburyanem musel číst dvakrát, protože tomu zkrátka nevěřil (tím, že byl Gamburyan v pérové váze, tak Gibson zkrátka nepočítal s tím, že by někoho takového mohl dostat). Gamburyan je teď v poněkud zvláštní pozici - v žebříčku bantamové váhy se nově objevuje jako světová devítka, v jeho výkonu ale objektivně nebylo vcelku nic, co by ho k tak vysoké pozici opravňovalo a dal by se tedy čekat rapidní propad, protože tohle byla skutečně hodně šťastná výhra (Gamburyan ostatně nikoho neodklepal už víc než šest let a 13 zápasů). Nicméně zásadní zajímavost: Gamburyan se během své kariéry postupně propracoval z lehké váhy až do bantamu a stal se tak teprve pátým borcem v historii UFC s výhrami ve třech různých vahách. Těmi dalšími jsou Kenny Florian, Diego Sanchez, George Roop a Lucas Martins. Gamburyan má o své budoucnosti ale jasno: vyzval Bryana Carawaye - mezi oběma borci jsou totiž jisté neshody od té doby, co působili jako pomocní trenéři na TUF v sezóně Rousey vs. Tate. Caraway má ale zápas zítra na FN 54 proti Assuncaovi a kdyby vyhrál, je na hraně titulového zápasu (což je dost jinde, než se v této fázi kariéry nachází Gamburyan) Zajímavé statistiky: Sázkovým favoritům se přiměřeně dařilo, vyhráli osm z jedenácti zápasů na startovce. Všech 11 zápasů dohromady trvalo necelé dvě hodiny, přesně 1:57:31 Johnson je jedním z nejspolehlivějších šampionů současnosti. Svůj titul obhájil popáté (Dodson, Moraga, Benavidez, Bagautinov, Cariaso). Víc obhajob mají jen Jones (7) a Aldo (6). V muší váze zůstává Johnson neporažen se sedmi výhrami v řadě (předtím remízoval s McCallem a prohrál s Cruzem o titul v bantamu). Delší sérii v nedávno založené muší váze zatím nikdo neměl a sedm výher je také celkový divizní rekord. Delší vítězné série v UFC v tuto chvíli mají jen Bermudez (také 7), Weidman (8) a Jones (11). Johnson se v titulových zápasech postupně mění v nebezpečného finišera. Prvních pět výher v UFC měl na body, teď ale tři ze čtyř posledních výher zvládl před časovým limitem. Navíc se stal prvním borcem UFC historie jenž dokázal titulový zápas ukončit kimurou. Pro Johnsona v muší váze již druhá submise - společně s Cariasem tak drží divizní rekord. Rekord má Johnson také v počtu podstatných úderů, má jich v muší váze již 603. S Cariasem to měl 27 - 6. Cariaso má v muší váze nyní bilanci jen 4-3. Cerrone vyhrál v lehké váze 12. zápas a je tak třetí za Millerem (13) a Tibauem (15). Pokud k tomu přičteme WEC, má Cerrone výher 18 a je tak rekordmanem obou organizací. Cerrone se stal druhým borcem co letos zvládl čtyři výhry, tím prvním je Neil Magny. Magny má nad Cerronem ale náskok, pátý zápas ho čeká už koncem října, Cerrone zatím o další zápas do konce roku jen požádal, konkrétní datum nemá. Cerrone má nyní sérii pěti výher v řadě. Poslední kdo ho porazil byl Dos Anjos, ten od té doby stihl dvě výhry a dostal se na pozici světové dvojky. Před Dos Anjosem Cerrone podlehl Pettisovi, ten od té doby ale bojoval pouze jednou (Cerrone sedmkrát). Pět výher má v lehké váze také T.J. Grant, víc jen Nurmagomedov a Jury (oba po šesti). Cerrone nasázel Alvarezovi 88 podstatných zásahů. Byl tak vůbec nejaktivnějším bijcem celé startovky (Alvarez ho trefil 48 údery). Cerrone si tak stanovil osobní rekord pro vyhraný zápas (s Diazem na UFC 141 si připsal 96 zásahů, ale prohrál). Cerrone si přilepšil o jeden knockdown (po lowkicích) a má jich tak v UFC už osm, čímž dorovnal Edwardse, Johnsona a Barbozu na druhé příčce lehké váhy. Cerrone měl jasnou převahu právě v kopech: 26-2. Na podstatné zásahy je nyní Cerrone v lehké váze třetí s 655 zásahy, přeskočil Hendersona, Fishera, Diaze a B.J. Penna. Třetí Evan Dunham (711) před ním má ale ještě docela náskok. Eddie Alvarez (25-4 MMA, 0-1 UFC) utrpěl teprve druhou prohru v posledních dvanácti zápasech - a vůbec první prohru na body. Doposud všechny bodované zápasy vyhrával. Conor McGregor (16-2 MMA, 4-0 UFC) má nyní na kontě dvanáct výher v prvním kole. Poiriera porazil za minutu a 46 vteřin, což je nejkratší zápas Poirierovy kariéry. Poirier byl navíc vůbec poprvé knockoutován. McGregor v prvním kole porazil také Brimageho a Brandaa. Má tak tedy již tři KO výhry a v pérové váze jich víc mají jen Swanson a Mendes (oba 4). Ve třech zápasech už také bral pozápasové bonusy a polepšil si tak celkem o 160 000$. McGregor má v UFC čtyři výhry v řadě, v pérové váze jsou ale hned čtyři borci s delšími sériemi (Bermudez, Aldo, Swanson a Mendes). McGregor byl v UFC kariéře zasažen celkem 55 podstatnými zásahy (ve čtyřech zápasech). Poirier sice prohrál, ale přestřílel McGregora 10-9 a byl tak jediný, kdo se trefil vícekrát než McGregor. Ten ale celkově nad svými soupeři vede 101-55. Yoel Romero (9-1 MMA, 5-0 UFC) má nyní v UFC pět výher v řadě a jde o druhou nejdelší sérku ve střední váze - šampion Weidman má výher 8 a Tavaresovu šestizápasovou sérii Romero přerušil v předchozím zápase. Osm z devíti výher kariéry má Romero KO/TKO, v UFC tak dosáhl čtyř z pěti vítězství. Tři tyto KO/TKO v UFC má ale kupodivu v třetím kole - jedině Randy Couture (5) jich přitom v UFC historii měl víc v třetím či pozdějším kole. Kennedy (18-5 MMA, 3-1 UFC) přišel o čtyřzápasovou vítěznou sérii a prohrál poprvé od července 2012. Byl také vůbec poprvé knockoutován (v 22 zápasech a 13 letech kariéry) Kennedy přestřílel Romera v druhém kole o 16 podstatných zásahů. Romero mu to ale ve třetím vrátil a dal mu jich o 17 víc - a to s dvěma knockdowny. Cat Zingano nasázela Amandě Nunes 93 zásahů. TKO výhra přišla v 1:21 třetího kola. Amanda Nunes přitom bodovala 36 údery. Cat je tradičně silná ve třetích kolech, zatím v nich nad soupeřkami vede o 26 zásahů. Amandu přestřílela 17-0, Mieshu Tate pak 10-1. Amanda Nunes dominovala prvnímu kolu 32 zásahy. Pro srovnání: v druhém si bouchla jen čtyřikrát, ve třetím vůbec. Cat naopak v druhém a třetím přebrala iniciativu dohromady 79 zásahy. Shodou okolností se Cat Zingano stala teprve druhým borcem v UFC historii se dvěma po sobě jdoucími KO výhrami ve třetím kole. Prvním kdo to dokázal je Yoel Romero. Celkově má Cat osm z devíti výher před limitem. Pět KO, tři submise. V UFC oba zápasy KO. Dominick Cruz se v kleci naposledy předvedl před 1092 dny a to když obhájil titul proti Demetriousi Johnsonovi (který teprve poté shodil do muší váhy). Cruz má nyní v UFC/WEC kariéře již deset výher a dorovnal tak v bantamové váze rekord Scotta Jorgensena. Jeho celková vítězná série nyní čítá 11 zápasů a naposledy prohrál v březnu 2007. V 61 vteřin trvajícím zápase stihl Cruz Mizugakimu nasázet 24 podstatných úderů. Pro Cruze nejrychlejší výhra UFC/WEC kariéry, pro Mizugakiho nejrychlejší prohra kariéry. Cruzův finiš byl velmi nečekaný: Cruz naposledy někoho knockoutoval před pěti zápasy a více než čtyřmi lety a Mizugaki byl knockoutován naposledy před téměř osmi lety a 22 zápasy. Mizugaki je navíc obecně znám svou odolností, protože posledních devět zápasů ho před limitem nikdo neporazil (naposledy to byl Urijah Faber). Patrick Cote (20-9 MMA, 6-9 UFC) nikdy neprohrál mimo UFC. Celkové platy borců: 1 233 000 dolarů. Jsou v tom ale skrytá některá zajímavá čísla. Nejvyšší plat dle očekávání šampion Demetrious Johnson (183 tisíc), nemá ho ale zcela symetrický. 129 za účast, 54 výherní bonus. Druhým nejlépe placeným borcem je ale kupodivu Conor McGregor (75+75 = 150) který má v UFC teprve čtyři zápasy a jeho plat je tedy vysoce mimo obvyklé tabulky. V reálu samozřejmě dobře pro McGregora, není tu ani tak problém v tom, že by bral on moc (ačkoli mu bude asi kdekdo závidět), spíš že ostatní berou málo. Král akčních bojovníků Donald Cerrone který pro UFC dělá první poslední si přitom přišel „jen“ na 126 tisíc (63+63). Výbornou smlouvu má díky příchodu z Bellatoru také Eddie Alvarez se základem 100 000 (loni mu UFC nabízelo 70/70, takže si zjevně polepšil). Na 100 tisíc se dostal také bývalý šampion Cruz (50+50), dobrý základ má rovněž Tim Kennedy (70) nebo třeba Jorge Masvidal (90 = 45+45). Za zmínku stojí, že Chris Cariaso šel do titulového zápasu za 24 tisíc a hodně hanebně také vypadá to, že Cat Zingano, nadvakrát vyzyvatelka č. 1 zápasící na hlavní startovce má základ jen 9 tisíc (a brala tak 9+9 = 18). A je tak vlastně vůbec nejhůře placeným zápasníkem celého večera. Pravda, Tuck nebo Gibson odešli jen s deseti tisíci, ale to bylo bez výhry a jejich základ je tak vyšší než ten u Zingano. Amanda Nunes brala 15 a Manny Gamburyan v zahajovacím zápase večera se dokázal vyšplhat na 50 (25+25).