Ohlédnutí za UFC 160

UFC 160 bylo PPV, které se narozdíl od třeba prokletého UFC 159, velmi povedlo. Všechny zápasy na hlavní startovce vyšly pěkně a zábavně - a zejména tři hlavní, které se týkaly titulových obrazů v příslušných divizích poskytly naprosto jasné a konkrétní odpovědi, jak to bude dál. Komu se tedy dařilo nejvíce? Na to se v tomto případě nedá odpovědět úplně jednoznačně. Platí nicméně, že o největší pozornost se rovným dílem dělí tři vítězové tří nejdůležitějších zápasů večera - a každý si tu pozornost dokázal vydobýt trošku jinak. Tak se na to podívejme. Především tu máme šampiona těžké váhy Caina Velasqueze . Ten měl před sebou technicky vzato nejtěžší úkol v podobě Antonio Silvy . Velasquez totiž už jednou Silvu porazil během tří minut a rozhodně se očekávalo, že to zvládne znovu, zároveň je ale Silva nebezpečný borec a Velasquez to tedy neměl bez rizika. Měl tedy při druhém pokusu o první úspěšnou obhajobu hodně co ztratit - a relativně málo co získat. Jenže Velasquez překvapil - srazil Silvu k zemi už v závěru první minuty a následným náporem donutil Yamasakiho zápas odmávat za minutu a 21 vteřin. Velasquez tak jasně a působivě prokázal, že je světovou jedničkou, poprvé úspěšně obhájil svůj titul - a nyní ho čeká další dostaveníčko s Juniorem Dos Santosem. A povedla se mu také jedna historická statistická zajímavost - těžká váha byla totiž jedinou vahou v UFC, kde šampion divize neměl v držení také takzvaný lineární titul UFC. Vítězstvím Velasqueze ovšem po dlouhé době konečně došlo ke sjednocení oficiálního UFC a lineárního UFC titulu, stejně tak jako k přesunu celé řady dalších titulů - Bigfoot měl totiž díky vítězství nad Overeemem v držení celou řadu lineárních titulů (UFC, PRIDE, Strikeforce, IFL, EliteXC, DREAM a další). Cain Velasquez se tak nově stal držitelem celkem 21 lineárních titulů těžké váhy a má jich tak kolem svého pasu plných 81% ze všech možných - a to včetně všech 11 pásů již neexistujících organizací. Velasquez je tak v UFC druhým největším sběračem lineárních titulů (Ben Henderson jich nyní má 25). Antonio Silva zůstává nebezpečným TOP 10 borcem, ale na titul už dosáhne stěží. Velasqueze velmi chválil, ale na druhou stranu si i na tiskovce stěžoval, že Yamasaki zápas zastavil předčasně a on ještě mohl pokračovat (a je tu samozřejmě také otázka jednoho nebo dvou zásahů zezadu do hlavy, ale to se řešit rozhodně nebude). Bigfoot se vyjádřil konkrétně takto: Myslím si, že zápas byl zastaven příliš brzy. Můj názor je, že pokud mohou být penalizováni atleti, pokud udělají něco špatně, tak by měli být penalizováni také rozhodčí, pokud něco zkazí. Dana White pochopitelně prohlásil, že se mu nápad s penalizací rozhodčích velmi zamlouvá: Vážně se mi líbí nápad penalizovat rozhodčí. To by bylo skvělé. To je nejlepší nápad, jaký jsem poslední dobou slyšel. Zároveň je však jasné, že to není v jurisdikci UFC a také je jisté, že UFC v žádném případě nehodlá s výsledkem tohoto zápasu nic dělat. Dana White se navíc trochu opřel do Yamasakiho a komise -  nedává prý zrovna dvakrát velký smysl, nechat soudcovat titulový zápas těžkých vah někoho, kdo oběma borcům sahá po ramena. Druhým největším vítězem celého večera je Junior dos Santos . Ten tři kola postupně boxersky demoloval Marka Hunta , jednou ho poslal i k zemi - a nejlepší moment si šetřil na závěr utkání. JDS, ne zrovna známý jako velký kopáč se rozhodl necelých 50 vteřin před koncem zápasu, že to nebude hrát na jistotu, vypálil otočku nohou na Huntovu hlavu a zakončil tak celý souboj famózním KO. Vypadá to, že po Belfortově otočce minulý týden budeme KO otočkou vídat častěji :) JDS za to sklidil hodně chvály - zejména za snahu jít do podobného rizika těsně před koncem a jasně potvrdil, že spolu s Velasquezem vyčnívají nad zbytek divize. Budoucnost má JDS naprosto jasně nalajnovanou - třetí, tzv. rubber mač se šampionem Cainem Velasquezem. Řada fanoušků už ale předem naznačuje, že u těchto dvou borců časem očekávají i čtvrtý nebo pátý vzájemný zápas. Huntova spanilá jízda těžkou vahou byla poněkud drsně přerušena - k velkému smutku Huntových oddaných fanoušků, Hunt ale po zápase přišel s částečnou omluvou - v prvním kole si prý zlomil palec na pravé noze - a od té doby byl už jen velmi málo pohyblivý. Oprava palce si vyžádala šest stehů - a není to hezký pohled (foto) . Je otázkou, jak dlouho se devětatřicetiletý Hunt ještě zvládne držet na vrcholové úrovni, jízda to ale každopádně byla pěkná. Jelikož šlo o pěknou tříkolovou bitvu, odnáší si oba borci bonus 50 000$ za zápas večera. Tentokrát se v zákulisí Bryan Caraway nepohyboval, takže žádné zvýšení bonusů z 50 na 65 neproběhlo - a ačkoli měl JDS za tu otočku původně dostat také bonus za KO večera, nakonec tomu osud chtěl jinak - o tom dále. A do třetice - třetím králem večera se stal bezesporu velmi málo známý kanaďan T.J. Grant , který se s Grayem Maynardem utkal o post vyzyvatele lehké váhy. Maynard sice hned na začátku fightu Granta trochu načal, Grant pak ale převzal iniciativu, dostal se do tempa, srazil Maynarda k zemi a nekompromisním náporem zápas ukončil po dvou minutách a sedmi vteřinách. Výtečný a naprosto přesvědčivý výkon, kterému těžko něco vytknout a který Grantovi bezpochyby zajistil souboj se šampionem Benem Hendersonem - a v kterém mu celá řada fanoušků dává docela slušné šance, protože je hodně odolný, nesmírně všestranný a nebezpečný všude. A navíc samozřejmě hodně velký, protože původně zápasil ve velterové váze. Ostatně, právě Grantův přesun z velterové do lehké by mohl být dáván za vzorový příklad jak oživit svou kariéru. Ve velterové váze byl Grant poměrně průměrný bijec. Střídal výhry s prohrami (podlehl například Dong Hyun Kimovi, Hendricksovi, či Almeidovi) a navíc ho ve velteru soupeři dostávali na zem v 87% případů (20 z 23 pokusů). V lehké váze ale Grant pěkně vyčistil svůj postoj, přidal na obraně (už jen 4 porazy z patnácti pokusů, přičemž tři z porazů zabodoval Dunham) a má nyní pět výher v řadě a je elitou divize. Zkrátka takhle se to má dělat. Grant do tohoto zápasu prakticky neznámý na sebe tedy konečně pořádně upozornil - dokonce i šampion Ben Henderson přiznal, že očekával spíše vítězství Maynarda - a že o Grantovi v tuhle chvíli vlastně dohromady nic neví. To se ale prý během měsíce studia záznamů Grantových zápasů změní :). Grant si na Hendersona ale věří - a to i díky tomu, že se ho zastal Mike Tyson. Když mělo dojít na rozdělování bonusů, chtěl Dana White dát KO večera dos Santosovi, ale okamžitě se ozval Mike Tyson, který byl v průběhu celého UFC 160 speciálním hostem UFC a účastnil se všech oficialit (jako třeba i vážení - viz. parádní fotka ze strkanice Nurmagomedov vs. Trujilo , kde Mike vypadá trochu zaskočeně :) - ne, bonus by měl dostat ten malých chlápek co rozdrtil toho druhého. A jak říká Dana White - Tysonovi zkrátka ne neřeknete :) Takže bonus za KO večera bral T.J. Grant, který Tysonovi za bonus hodně děkoval a také přiznal, že mu to hodně zvedlo sebevědomí. Navíc je prý Mike Tyson něco jako Justin Bieber pro dospělé chlapy - což bylo v průběhu večera ostatně vidět a většina fighterů měla z Tysonovy přítomnosti zcela zjevnou radost. Grant má tedy budoucnost celkem jistou - titulový souboj s Hendersonem. Předběžně se mluví o UFC on Fox Sports 1 1, v úvahu by připadalo i nějaké PPV, ale Henderson prý UFC předběžně potvrdil, že klidně vezme zápas i na zmíněném turnaji FOX Sporst a to i přesto, že má ve smlouvě PPV procenta a zápasením mimo PPV turnaje tedy přichází o slušné peníze. Na druhou stranu - uvidí ho o dost víc fanoušků a může to tak hodně pomoct jeho popularitě, zároveň to ale potvrzuje, že UFC se snaží lehčími vahami tapetovat volné akce a nepovažuje je za PPV taháky. Budoucnost Graye Maynarda je ovšem jistá daleko méně. Maynard teď bude mít cestu zpět k titulu o něco těžší - a vzhledem k tomu, že už před tímto zápasem naznačoval, že už pomýšlel i na konec kariéry, je možné, že se nakonec rozhoupe i tímhle směrem. I kdyby se rozhodl pokračovat, je dost možné, že už jeho aktivní kariéra moc dlouho trvat nebude. Také v dalším zápase se udělovaly bonusy. Teixeira vzal ze začátku poměrně konzervativně Te Hunu na zem a když se Te Huna drápal zpět, nechal nekrytý krk, čehož Teixeira využil gilotinou, získal 50 000 bonusu za submisi večera (byl totiž jediný) a připsal si další (již čtvrté UFC v pořadí) solidní vítězství. Přesto mu však k dokonalosti chybí nějaké to pořádné vítězství, kterým by na sebe upozornil běžného fanouška. Mezi skalními fandy je mu titulový zápas už nějakou dobu prorokován, mezi běžnými je ale pořád velmi málo znám. Teixeira se o titulový zápas proti Jonu Jonesovi také úplně nerve, nicméně po výhře nad Te Hunou už se nechal slyšet, že bude do budoucna připraven jako náhradník a kdyby UFC potřebovalo záskok do titulového fightu (třeba za Gustafssona nebo Machidu), tak se mají obrátit na Teixeiru :) Te Huna zůstává v první světové dvacítce a je nadále solidním bijcem střední úrovně. V zahajovacím zápase PPV přebodoval Donald Cerrone K.J. Noonse - a lepší byl tak nějak průběžně všude. Agrese, lepší nohy, dobrá obrana proti porazům, ostré lokty. Zkrátka jednoznačné vítězství (u jednoho rozhodčího dokonce 30-26), které zanechalo Noonse slušně zkrvaveného - a ostatně ani Cerrone z toho nevyvázl úplně zadarmo - neboť si o Noonsovu hlavu rozsekl loket (a ne naopak :) - jak je vidět na této fotce V souboji Story vs. Pyle přišel nejlepší okamžik večera pro bodové rozhodčí. První kolo zvládl v pohodě Story a málem Pylea zrušil, poslední bylo jasně Pyleovo, neboť Story byl unaven a Pylem málem doražen - napínavé a rozhodující však bylo kolo prostřední. V něm Story Pylea klasicky zalehl a většinu kola držel dole, rozhodčí však nebývale citlivě posoudili fakt, že Story shora skutečně prakticky jen odpočíval a neútočil, zatímco Pyle ho zespodu něčím neustále oťukával, nutil bránit a celkově mu to pořádně znepříjemňoval, takže Story ač nahoře, byl vlastně celou dobu v obraně. Dva rozhodčí to také nezvykle označili za lepší kolo pro Pylea a Pyle tak po zásluze zvítězil. O zápas dříve však měli bodoví rozhodčí naopak nejhorší okamžik večera. V souboji Bermudez vs. Holloway nechali těsně vyhrát Bermudeze, ačkoli k tomu nebyl žádný pořádný důvod - pravděpodobně rozhodl poraz v posledních vteřinách druhého kola od Bermudeze, díky kterému otočil kolo, které jinak Holloway ovládal přesnou postojařinou. Takže jeden výkon rozhodčích výborný, druhý otřesný. V souboji TUF vítězů zvítězila Austrálie. Robert Whittaker přišel s taktickým plánem na míru šitým proti Coltonu Smithovi - a vlastně ho vůbec nepustil do boje. Whittaker nastoupil v postoji s rukou dole jako obranou proti porazům, dobře si hlídal vzdálenost a precizně zasahoval kontry - Smith je extrémně závislý na zápasení a jelikož mu Whittaker nic takového nedovolil, byl mu Smith vydán na milost a nemilost - což Whittaker zůročil TKO vítězstvím na začátku třetího kola. Velmi neobvyklý byl také souboj Khabib Nurmagomedov vs. Abel Trujillo . Začalo to už na vážení, kde Nurmagomedov nenavážil, odevzdal 20% Trujillovi a vzápětí se s ním pěkně postrkal na pódiu (viz. fotka s Tysonem výše). Dana White z toho vyvozovat nic nehodlá, podobné strkanice se prý dají očekávat, emoce jsou zjitřené, borci jsou nervózní kvůli hladovění a dokud to nepřekročí určitou mez, UFC s tím nic dělat nechce. Zápas jako takový byl pak naprosto jednostranný. Jakmile se Nurmagomedov dostal do tempa, doslova s Trujillem vytřel klec - držel se za ním, neustále s ním smýkal a házel o zem, došlo i na nějaké částečné suplexy. Trujillo u fanoušků moc nezabodoval, zvlášť když několikrát žádal o záchranu rozhodčího, protože se Nurmagomedova nebyl schopen zbavit. Nurmagomedov během tohoto zápasu naskóroval neuvěřitelných rekordních 21 porazů (a zlomil tak dosavadní patnáctiporazový rekord). Experti na řecko-římský zápas nicméně posléze reagovali a upozornili UFC na to, že drtivá většina takto započítaných porazů ve skutečnosti vůbec nebyla porazy, ale podle pravidel šlo jen o takzvané "mat returns", tedy návraty na zem, které zdaleka nejsou tak vysoko hodnocené. Jde víceméně o formální spor, dominance neporaženého Nurmagomedova byla nesporná, ale na druhou stranu - 21 porazů opravdu neměl, přesto mu však budou jako rekord počítány. Nurmagomedov je nyní světovou jedenáctkou, Trujillo je někde u sedmdesátky (a tudíž v kleci s Nurmagomedovem úplně být neměl). UFC nyní musí pro Khabiba vybírat soupeře hodně obezřetně. Vyčerpaný Stephen Thompson přebodoval Nah-Shon Burrella v náročné tahanici ve které předvedl výrazně vylepšenou protiporazovou obranu. George Roop prozměnu opět jednou překvapil a překazil návrat WEC ex-šampiona Bowlese po dlouhé pauze způsobené zraněními. Roop Bowlese knockoutoval v druhé minutě druhého kola - a je tak víceméně jasné, že Bowlesova zranění zřejmě nadobro zmařila Bowlesovo působení na elitní úrovni. Roop se naopak posouvá na třináctou příčku bantamové divize - a přiznal, že má titulové aspirace. Zahajovací zápas večera Estevan Payan vs. Jeremy Stephens byl zároveň nejdrsnější záležitostí večera. Stephens Payanovi lokty tak rozsekal obličej, že Payan celou klec vymaloval na červeno a místy se bojovalo doslova v krvavých loužích. Tohle možná rozhodčí opravdu měli zastavit dřív, zvlášť když z Payana místy krev crčela proudem. Na body drtivě zvítězil Stephens a premiéra v pérové váze mu tak docela vyšla. O největší rozruch na pozápasové tiskovce k UFC 160 se ale kupodivu nepostaral nikdo z účinkujícíh, ale oblíbený veterán, vítěz TUF 1 a bývalý šampion polotěžké váhy, Forrest Griffin , který oznámil konec své kariéry. Už se to od něj nějakou dobu čekalo, zjevně už o bojování tolik zájmu v poslední době neměl (zvlášť od té doby, co mu Anderson Silva ukradl duši), ale přesto dosti podstatná zpráva. Forrest Griffin bude letos společně se Stephanem Bonnarem uveden do Síně slávy UFC - a navíc by měl u UFC být do budoucna zaměstnán. PPV odhady sledovanosti zatím venku nejsou, těžké váhy ale obvykle táhnou celkem slušně. Předzápasy byly sledovány průměrně, na kanále FX se podívalo celkem 1,3 milionu diváků. Přímo na místě pak v MGM Grand Garden Aréně akci sledovalo 11 089 diváků a na vstupném se vybralo 2,9 milionu dolarů - poslední UFC v Las Vegas, tedy UFC 155 si vedlo o trochu lépe, ale ne nijak dramaticky. Na platech borců UFC rozdalo celkem 1,53 milionu dolarů, nejvíc putovalo mezi čtveřici v hlavních zápasech večera: Cain Velasquez bere fixní plat 400 000 za zápas, JDS bral 120+120, Hunt má kupodivu vyšší základ než JDS (160) a Antonio Silva útočil na titul za 75 000. Mezi další lépe placené bijce patří Donald Cerrone (41+41), Noons (41), Maynard (45) a Pyle (42+42). Pod deset tisíc brali tentokrát jen Abel Trujillo (8) a Nah-Shon Burrell (9), Payan bral deset a všichni ostatní nejméně 14 (ačkoli Thompson má základ jen 8, výhrou to zvedl na 16). Vážnější zranění (až na půl roku) má sedm borců. Hunt kvůli zlomenému palci, Teixeira si zranil pravou ruku a levý loket, Maynard utrpěl zranění pravého oka kvůli KO. Dále zraněni jsou Bermudez (obě ruce), Nurmagomedov (levé koleno), Thompson (levá noha) a Bowles (pravá ruka). Nutno poznamenat, že většina těchto borců mimo akci půl roku zdaleka nebude, na všechny se vztahuje tradiční podmínka "lékař může povolit dříve" a u většiny z nich jde jen o podezření na zranění, ne o skutečná zranění. A na závěr něco zajímavých statistik: UFC šampioni letos už osmkrát úspěšně obhájili své tituly. Žádný UFC titul ještě letos nezměnil svého držitele. Cain Velasquez má zásahovou přesnost podstatných úderů na 58%. Je tak společně s Randy Couturem pátý nejpřesnější v UFC, na Silvu potřeboval 18 zásahů. Antonio Silva si naopak do Velasqueze bouchl dohromady pětkrát (v obou zápasech dohromady). Na UFC 160 měl dva zásahy (Velasquez jich měl zmíněných 18). Oba zápasy Velasquez vs. Bigfoot trvaly dohromady 4:58, tedy necelé kolo. Mark Hunt prohrál KO teprvé podruhé ve své MMA kariéře - poprvé ho sestřelil v roce 2008 Melvin Manhoef (hodně památné KO). Junior dos Santos má na kontě už 11 knockdownů. Je tak s Lyoto Machidou čtvrtý v UFC. Proti Huntovi si připsal dva knockdowny. JDS a Hunt mají v kariéře dohromady celkem 13 pokusů o porazy. V tomto zápase však poraz jednou zkusil jen dos Santos - a uspěl. Hunt měl naopak bídnou přesnost zásahů, jen 29% (29 zásahů z 99 pokusů). Dos Santos zasáhl v 74 případech s úspěšností 56%. Glover Teixeira má nyní devatenáct výher v řadě, čtyři z toho v UFC. Khabib Nurmagomedov má nyní dvacet výher v řadě, rovněž čtyři v UFC, ale narozdíl od Teixeiry ještě nikdy neprohrál (Teixeira má dvě prohry ze začátku kariéry) T.J. Grant si připsal pátou výhru za sebou od té doby, co shodil do lehké váhy. Ve velteru byl přitom jen 3-3. Donald Cerrone uspěl proti K.J. Noonsovi čtyřmi porazy - což je v jeho případě nejvíc co v devatenácti UFC a WEC zápasech kdy dal. Story přebodoval Pyela o 41 úderů v prvním kole, Pyle ale přežil a získal těsné vítězství. Bermudez měl o 12 úderů víc než Holloway, ale to bylo zásluhou hlavně prvního kola (tři porazy navrch), v dalších dvou kolech už byl napřed Holloway. Khabib Nurmagomedov má započítaných 21 porazů z 27 pokusů. Tedy UFC rekord. Zajímavé srovnání s předchozím zápasem proti Tibauovi, kdy neuspěl ani jednou z třinácti pokusů. 17 let je rozdíl mezi nejmladším účastníkem UFC 160 (Holloway - 21 let) a nejstarším (Hunt - 39 let). Hollowayovi tedy bylo deset let, když Hunt v roce 2001 vyhrál K-1 WGP. Brian Bowles se do klece vrátil po 553 dnech. Navíc měl také 362 dní pauzu v letech 2010 - 2011, tedy ukrutně neaktivní. 2058 dní uplynulo od chvíle, kdy Roop naposledy vyhrál alespoň dva zápasy po sobě. Teď rozjel novou sérii.