Muhammad Ali - Nešlapte po mé hvězdě - část 2.

Ve spolupráci s firmou Hayashi přinášíme první část rozsáhlého článku o žijící boxerské legendě Muhammadu Alimu. Tento článek v kompletní verzi si můžete přečíst v knize Zabijáci a gentlemani, kterou si můžete nyní koupit za akční cenu 290 Kč. V knize mimo jiné naleznete spoustu statistických údajů srovnaných do tabulek, mnoho velkoformátových fotek a samozřejmě příběhy největších boxerů všech dob jako byli a jsou Mike Tyson, Lennox Lewis, George Foreman, Evander Holyfield, Max Schmeling, Joe Louis, bratři Kličkové, Teofilo Stevenson a Felix Savon.

My našim čtenářům postupně přineseme všechny příběhy z této knihy, ale pokud jste boxerský fanoušek tato kniha je pro vás téměř povinností a tištěná verze má stále své neodolatelné kouzlo. Knihu si můžete koupit zde.

Rozhodli jsme se, že jako první přineseme příběh Muhammada Aliho i z toho důvodu, že letos oslavil své kulaté 70. výročí. Doufáme, že se vám tento náš nový seriál bude líbit a těšíme se na případné reakce pod článkem.

První část článku si můžete přečíst zde

Na smrt jdoucí tě zdraví „Smoking Joe“ odložil kytaru, přestal zpívat a začal tvrdě trénovat. Denně dřel šest hodin. „Ne, hlava už mě nebolí,“ mávl rukou muž posedlý jedinou myšlenkou. Porazit toho do sebe zahleděného kecala. Ali se s Frazierem utkal ještě jednou. V zápase, který byl později označen za nejbrutálnější bitvu v historii profesionálního boxu. Oba soupeři se utkali ve fi lipínské Manile před zraky prezidenta Marcose. Ali začal stylově. Vystavený pohár pro vítěze od prezidenta Marcose popadl a odnesl si jej do svého rohu. „Ty vůbec nejsi hodný syn své maminky,“ povídal překvapenému Frazierovi. „Co to zase žvaní?“ ulevil si Joe. „Protože kdybys byl hodný syn své maminky, tak se mnou nikdy nepůjdeš do ringu. Víš, jak budeš za chvíli vypadat? Maminka tě ani nepozná,“ smál se Ali. Joe Frazier ale věděl, že je to jeho poslední zápas v kariéře, a vložil do souboje všechny síly, všechnu energii a vztek. Začal jako mlátička. Po pěti kolech se vyčerpal, zvolnil a iniciativu převzal Ali. Na hlavy obou soupeřů dopadaly strašlivé údery. Na začátku třináctého kola zasypal Ali svého soupeře tak těžkými údery, že řvoucí Coliseum, v němž sedělo 25 000 diváků, ztichlo. To už nebyl box, ale boj na život a na smrt. Gladiátorské hry. Na smrt jdoucí tě zdraví. Morituri te salutant. Ali měl napuchlou tvář. Frazier neviděl na levé oko a z nosu, očí a uší mu crčí krev. Do dalšího kola už nenastoupí. „Nikdy jsem nebyl tak blízko smrti jako v desátém kole. V Manile jsem vstal z mrtvých. Joe je nejlepší boxer, proti kterému jsem kdy nastoupil,“ cedí Ali z rozbitých úst. Frazier v šatně řve bolestí a močí tmavou krev. Floyd Patterson, bigotní katolík, který si na živobytí vydělával pěstmi, poznamená: „Oba je odsuzuji a zároveň lituji. Nikdy jsem v ringu nedostal tolik ran, kolik jich padlo v Manile. Byla to jatka, která oba nadosmrti poznamenají.“ Také experti se shodují v tom, že zárodky budoucí Parkinsonovy choroby, která Aliho později roztřásla, je možné hledat v tomto nelítostném střetnutí.

Larry Holmes: Tloukl jsem svého tátu! Dál spěchá do ringu. Porazí Leona Spinkse, se kterým předtím prohrál, a potřetí usedne na trůn. Dělá sportovního diplomata a na žádost prezidenta Cartera cestuje po afrických zemích a vyzývá je k bojkotu olympijských her v Moskvě. Je slavný, nedotknutelný, vede rozhazovačný život a ten se na něj směje. Je z něj vážený občan zvaný na recepce, televizní show. Peněz má dost, ale zase ne tolik, kolik si představoval. Potřebuje další. Ale jak je získat? Jedině se vrátit do ringu. Jenže stárne, tloustne a nechce si to připustit. Všeho do času. Lidé z jeho okolí si všimli, že začal zadrhávat v řeči. Do ringu se vrátil za záhadných okolností. Jisté je jenom to, že se kolem něj točil promotér Don King, muž s temnou minulostí. Dobře věděl, že má Ali tragickou kondičku. Přesto ho poslal do ringu proti Larrymu Holmesovi, který byl na vrcholu sil. Holmes nechtěl s Alim boxovat. Věděl, že mu nemůže v osmatřiceti letech stačit. A navíc byl jeho vzorem, idolem. Když mu dělal sparingpartnera, trefi l ho Ali přesně do tváře a udělal mu monokl. Holmes se nechtěl nechat ošetřit a naopak se všude tím monoklem od neporazitelného chlubil. Boxovat měli v Káhiře, ale Holmes odmítl. Nechtěl proti muslimovi boxovat v muslimské zemi. Promotér Don King nabídl Alimu osm milionů dolarů a Holmesovi tři. Lidem z Aliho týmu je jasné, že v ringu nemá co dělat. Jeho osobní lékař doktor Pacheco ho od zápasu zrazoval snad každý den. Bál se o jeho zdraví. Marně. V březnu se začal Ali připravovat na říjnový zápas. Za sparingpartnera měl pomalého Jeff a Simse. Když jednou vyplivl chránič zubů, aby mu od plic vynadal, dostal od loudavého Jeff a ránu. Další sparingpartner Withespoon ho pravidelně zasahoval do hlavy. „Moc se nekryl, bylo to celkem snadné,“ omlouval se Withespoon. Do tréninkové tábora v Deer Lake přijížděly desítky reportérů a ti zkušení hned poznali, že něco není v pořádku. Začaly se objevovat články o tom, že by se neměl do ringu vracet. Výsledky lékařských testů, kterým se musel podrobit, doslova křičely: Stop! Nelez do ringu! Životu nebezpečno. V lékařské zprávě se hovořilo o poškození mozkových blan. Nikdy nebyla zveřejněna. Ali se nedokázal prstem dotknout špičky nosu, ztrácel paměť. Zadrhával v řeči a začal se lehce třást. On, velkohubý žvanil, mluvil jen zřídka. Jenom si nechal nabarvit šedivějící vlasy načerno. „Proboha, udělejte všechno pro to, aby nevlezl do ringu,“ varoval doktor Pacheco. Jenže Ali neposlechl. Další poplach byl vyhlášen, když najednou začal ztrácet váhu, stále byl ospalý. Bral léky, které mu trhaly spánek a zrychlily činnost srdce. Byl jenom krůček od infarktu nebo krvácení do mozku. Samotný zápas byl popravou bývalého hrdiny. Ali nebyl schopen zaútočit a soupeře trefi t. V ringu se jen ploužil, fyzicky byl na dně. Holmes byl ze zápasu nešťastný. Nechtěl Aliho mlátit, ublížit mu. Vždyť údery mířil proti legendě, kterou stále miloval. Doufal, že ringový rozhodčí zápas ukončí. Ve čtvrtém kole Aliho zasáhl do ledvin. V jeho očích četl nesmírnou bolest. Každý jiný boxer by šel k zemi. Ali ránu s vypětím všech sil ustál. V devátém kole byla z Aliho troska neschopná bránit se. V ringu přitom stál boxer, který se stal idolem jedné generace. Když rozhodčí v desátém kole zápas ukončil technickým k. o., Larry Holmes se ve svém rohu ringu rozbrečel. „Měl jsem dojem, že tluču do vlastního táty…“ Hodinu po zápase vstoupil Holmes do Aliho hotelového pokoje. Vešel do tmy. Světla byla zhasnuta. Ali těžce oddechoval, ležel na posteli v županu. Sundal si jenom boty. „Nechtěl jsem ti ublížit,“ zašeptal. „Prosím tě, už neboxuj. Jestli potřebuješ peníze, dám ti je.“ Ali se těžce zvedl a posadil se. „Podívej se, jak jsi mě zřídil. A to jsem tě učil boxovat. Příště ti nakopu zadek!“ „Já vím,“ usmál se Larry, zavřel za sebou dveře a sešel do hotelového lobby a objednal šálek kávy. „Byl jsem víc hrdý na to, když mi v době své největší slávy namlátil, než když jsem ho teď porazil. Stárnoucího, nemocného,“ říkal barmanovi. Dodnes není zcela jasné, co se v zákulisí tohoto osudného a ostudného zápasu stalo. Jisté je, že King potřeboval peníze. Kdyby nedokázal postavit v ringu proti sobě Aliho s Holmesem, mohl mít problémy. Proto jednal bezohledně, proti zdraví stárnoucí legendy. Don King vyplatil Alimu více než o milion dolarů menší honorář. Aliho právník ho rychle varoval. „Obrátíme se na soud,“ rozhodl. King věděl, že mít proti sobě Aliho nevěstí nic dobrého. Mohl mít problémy i s muslimskou komunitou. Na Bahamách dostal výprask a nevěděl od koho. Vymyslel si fi ntu. Věděl, že boxeři raději vezmou deset tisíc dolarů vložených do rukou než šek na milion. Za Alim poslal muže s kufříkem napěchovaným padesáti tisíci dolary. Proti penězům požadoval podepsanou smlouvu, že se boxer zříká všech finančních nároků. Ali zrovna ležel v nemocnici v Las Vegas. Léčka vyšla. Podepsal.

Legendou zaživa Nedokázal se smířit s tím, že je konec. Konec toho divadla, ve kterém přijímal slavné role. Do ringu opět vstoupil po roce, měsíc před svými čtyřicátými narozeninami, naposledy. Utkal se s Trevorem Berbickem a byl poražen. Popáté v kariéře. Po téhle prohře se jeho zdraví prudce zhoršilo. Na začátku roku 1982 testy v nemocnici už zcela jasně odhalily příznaky Parkinsonovy nemoci, třaslavé obrny. Bojoval příliš tvrdě a příliš dlouho. Uznávaný specialista doktor Cope uvedl: „V případě Aliho je Parkinsonova choroba důsledkem tvrdých ran dopadajících na jeho hlavu.“ Tuto teorii jednou s jistotou potvrdí až pitva. Ali platil daň, ale nezoufal si. S nemocí se smířil. Považoval ji za vůli Alláha. „Vidíte, jsem jenom obyčejný, zranitelný člověk.“ V roce 1996 se v Atlantě konaly letní olympijské hry. Do Michiganu za ním jezdí zástupci amerického olympijského výboru. Chtějí, aby zapálil olympijský oheň. Tělo se mu chvělo, jako by se do něj opíral vítr vanoucí od Velkých kanadských jezer. Návrhy nejprve odmítal. „Nechci, aby lidé na celém světě viděli, že jsem nemocný,“ odporoval, ale nakonec po rozhovorech se svým největším přítelem, koktajícím fotografem Howardem Binghamem, svolil. Když převzal pochodeň od plavkyně Janet Evansové, celý olympijský stadion ztichl, povstal a vzápětí se rozbouřil. Lidé viděli, že se pohybuje pomalu. Známky nemoci byly patrné, bojoval s třasem jako kdysi v ringu se soupeři. ,„The Great“, ten v minulosti nenáviděný i milovaný muž, tu ale zase stál. A lidé v hledišti přijali tuto volbu s jakýmsi vnitřním patosem. Má farmu v Michiganu a devět dětí. Jeho dcera ze třetího manželství Laila boxuje. Třikrát se rozvedl a jeho čtvrtá manželka Lonnie vypráví, že se stále rád prochází po ulicích, aby mohl pozorovat, zda ho lidé stále poznávají. „Je to nejznámější muž na světě,“ prohlašuje Lonnie. Na konci roku 1999 se ve Vídni volil nejlepší sportovec uplynulého tisíciletí. Sál ztichl, čekal na nejzářivější hvězdu. Nezvítězil ani Pelé, Jessie Owens, Carl Lewis nebo Zátopek, ale Muhammad Ali! Když v roce 2002 spadla v New Yorku po teroristických útocích „dvojčata“ Světového obchodního centra, přišel k troskám, ve kterých záchranáři hledali život, s hasičskou čapkou na hlavě. „Pokud tohle zvěrstvo spáchali muslimové, znásilnili tím celou islámskou víru,“ citovaly ho světové agentury. Při oslavě šedesátých narozenin starosta Los Angeles vyhlásil 17. leden Dnem Muhammada Aliho. Krátce nato usadili jeho zlatou hvězdu na proslulém Hollywood Boulevardu. Reagoval zase tak, jak nikdo nečekal. „Nepotřebuji mít svoji hvězdu na tom chodníku. Nechci, aby lidé šlapali po mé hvězdě!“ Revolucionář, filozof boxu, rebel, vyhnanec, muslim. A legenda. Je to zvláštní pocit, být legendou zaživa. To je asi zvláštní stav mezi životem a smrtí. Narodil se jako Cassius Clay, zemře jako Muhammad Ali.