Mike Tyson vs James „Buster“ Douglas

Když se v neděli 11. února roku 1990 probudil Mike Tyson ve své hotelové posteli v japonském Tokiu, nejspíš ho ani nenapadlo, že by ten den mohl mít nějaký problém. Jistě, večer se sice měl utkat s Jamesem „Busterem“ Douglasem a obhájit mistrovské pásy WBC, WBA a IBF, ale upřímně, proč si dělat nějaké hlavu s chlapem, který má bilanci 29-4-1 a z těch čtyř proher byl třikrát zknockoutován (Tucker, White a Johnson). Nutno přiznat, že „Železný“ Mike měl k těmto sebevědomým úvahám docela dobrý důvod. Jeho bilance 37-0-0 (z toho 34 KO), držení tří mistrovských pásů, skalpy těch nejlepších těžkých vah (Bruno, Spinks, Holmes, Tubbs, Biggs, Tucker, Berbick), nádherných 23 let a pověst absolutně nejlepšího boxera planety té doby by opravňovaly k této sebedůvěře takřka kohokoliv. „Rváč“ Douglas představoval pro Tysonův tým jen nutné zlo, které bylo potřeba překonat, aby se Mike mohl utkat s Evanderem Holyfieldem a potvrdit tak svou absolutní nadvládu v těžké váze. V této době totiž nebyli ještě na absolutním vrcholu ani Lennox Lewis ani Riddick Bowe. Jediné potencionální nebezpečí pro Mika byl navrátivší se „Big George“ Foreman. Ale tyto starosti si Mike Tyson toho rána ani nepřipustil.

To jeho soupeř na tom byl psychicky podstatně hůř. Před několika týdny mu zemřela matka, matka jeho syna ležela v nemocnici a James se sotva stačil doléčit z velmi nepříjemné chřipky. No upřímně, komu by se chtělo vlézt do ringu proti boxujícímu stroji Tysonovi i bez těchto psychických handicapů? James „Buster“ Douglas byl zkrátka chudák, otloukánek, který měl být pouze dalším zářezem v Mikově zápasové bilanci. Kdo znal před bojem tato fakta, upřímně ho litoval. Vítězná sága Mika Tysona měla bez přerušení pokračovat ...

Mnoho Tysonových fanoušků mělo v živé paměti první sjednocující boj Tysona s Jamesem Smithem. Ještě po třech letech cítili své srdce v hrdle když si při tomto zápase přáli aby jejich Mike sestřelil některým ze svých pověstných háků svého soupeře. Nedočkali se a byli zklamáni. I Tony Tucker vydržel v roce 1987 s Mikem celých dvanáct kol, ale jen ti největší škarohlídi byli ochotní připustit, že by Tyson nesrazil dnes večer Douglase k zemi. Navíc když tentýž Tucker vyřídil ve stejném roce Jamese Douglase v 10. kole TKO. Pravdou je, že Douglas držel s Tuckerem vyrovnaný zápas až do 9. kola a pak se nepochopitelně soupeři odevzdal. To však byly pro Tysonovi fanoušky jen podružné informace, které nemohly jejich přesvědčení nikterak zviklat. Téměř každý byl přesvědčen o tom, že Tyson opět zvítězí rychlým KO. Tysonův kurs před zápasem byl dokonce v jedné sázkové kanceláři v Las Vegas 42:1!!! Běžný kurs byl 38:1. Jeden anonymní fanoušek zřejmě pečlivě sbíral všechny informace o obou soupeřích a na Douglase si vsadil 1.500 dolarů. Pravděpodobnější je ale zřejmě ta verze, že měl při podání sázky těžký záchvat, který vyústil až v pomatení smyslů, mohl být i silně opilý anebo se prostě jen spletl. To, že si nakonec odnesl 57.000 $ pouze dokladuje, jakým favoritem byl „Železný“ Mike.

Když Douglas běžel před zápasem do ringu jako by běhal pro svoje zdraví. Na jeho bílém plášti vystupoval nápis „ vítězství je vše“. Očití svědci tohoto zápasu jsou dodnes ochotni odpřísáhnout, že z něj vyzařoval nadbytek energie a o nějakých obavách ze svého soupeře nemohla prý být ani řeč. Při krátkém rozcvičování v ringu mu u bot neposlušně poskakovaly červenobílé střapce, při procvičování krytu hleděl tento odsouzený muž strnule do sebe a černě oděné monstrum které stálo necelých pět metrů od něho jakoby neexistovalo. To byl muž, který neměl co ztratit. Málokdo v hledišti (nejspíš i včetně Evandera Holyfielda, který byl zápasu osobně přítomen) mu dával víc než dvě kola. Jen jeden muž v ringu měl podivný výraz  - Don King s americkou vlaječkou v ruce se tentokrát tolik neusmíval ...

Když začal zápas, většina diváků, především Tysonových fanoušků, se doslova zděsila. „Rváč“ Douglas se pohyboval po celé ploše ringu neuvěřitelně hladce a sebevědomě. Když vyslal na soupeře svůj pravý hák (několikrát se mu Mike skvěle uhnul) měli diváci pocit, že by dokázal přerazit telegrafní sloup a vždycky když Tyson začal svoji krátkou kombinaci, zablokoval ho Douglas a počkal na rozhodčího až je roztrhne. Bylo vidět, že James nemá z Tysona žádný respekt, natož strach. Douglas překvapil celý svět tím, že dominoval zápasu již od jeho počátku. Precizně dokázal využít svého většího dosahu paží a svých jedinečných nohou.

Zhruba po třiceti vteřinách druhého kola vyslal Douglas sérii tvrdých úderů a Tysona několikrát silně zasáhl. Mikem to na pohled nikterak neotřáslo, ale semínko respektu vůči svému soupeři začalo klíčit. Druhé kolo jasně pro Douglase. Tyson může mít problémy, ten chlapík se ho vůbec nebojí?!

Třetí kolose podobá druhému. Douglas se skvěle pohybuje a soupeři vrací každý pokus o zásah. V poslední třetině kola zasazuje Mike soupeři těžký levý hák, ale ten odskáče jakoby měl v nohách pružiny. Kolo po kole je Douglas odvážnější a jistější.

Ani ve čtvrtém kole se nedaří Tysonovi nalézt účinný recept. Douglas se nadále skvěle pohybuje a Mike začíná boxovat maličko nečistě, zvláště u těla. Tyson se stále více začíná tlačit na Douglase, chce evidentně uplatnit jeden ze svých nejlepších úderů – spodní hák. Mike je pořád u těla svého protivníka, ale ten ho buď dostane do klinče anebo pružně odstoupí. V poslední třetině kola zasazuje Douglas soupeři těžký pravý hák. Do konce kola toho mají oba dost, ale Tyson je více otřesen.

[…]