MIKE TYSON: Nejrychlejší cestou do pekla je snaha zalíbit se všem

Bestie se nepostaví osudu

Nastřádal celou řadu drsných přezdívek. Železný Mike, to ještě bylo v pořádku, ale co takhle Monstrum, Bestie, Frankenstein, Zvíře, Kanibal. Z toho už vane strach. Mike Tyson si v ringu získal image tvrdého, ale poněkud jednoduchého bijce. Jeho cenu na boxerském trhu neurčovaly jenom drtivé údery, ale hlavně skandály. Chlapík s podmračeným úsměvem a pověstí grázla, to bylo to správné zboží na prodej. Vyhrával, seděl na černém trůnu a smál se světu. Když stoupal vzhůru, nezdravil lidi, kteří kráčeli dolů. Netušil, že po stejném schodišti jednou půjde i on. A také on pozná, jak vypadá rozostřený svět, na který se dívá poražený boxer z podlahy ringu.

Vy jste už v mládí přitahoval průšvihy… „To myslíte, když jsem okradl ožralu v autobuse? To byla spíš forma takového protestu proti společnosti.“

To chcete říct, že jste nebyl takový gauner, jak se o vás píše? „Dneska své hříchy minulosti vidím jako chuligánství. Když se porovnám s gaunery všech dob, tak nejsem snad až takový ničema.“ Vy jste řekl: Nenávidím celý svět kolem sebe, to je prostě smutná skutečnost. Svět vám zhořkl, ale proč hned taková silná slova? „Silná slova? A vám se zdá, že se ke mně chová svět nějak hezky? Vím, že přijdou lidé a budou mi říkat, abych se vzpamatoval a necítil hořkost. Nemohu si ale pomoci, nenávidím zkrátka kohokoliv a cokoliv na tomto světě. Alespoň z devadesáti procent.“

Ale přeci všichni se k vám nechovali špatně… Třeba s Donem Kingem jste měl na začátku kariéry hezký vztah. On sám vás v té době nazýval svým synem… „Těžko jsem s ním mohl vytvořit nějaký vřelejší vztah, protože byl i vůči svým nejbližším přátelům nedůvěřivý.“

Nahrazoval vám King nějakým způsobem otce? „Nikdy jsem pořádně otce neměl, tak jak mi ho mohl nahradit on. Vlastně ani nevím, jak takový vztah mezi otcem a synem má vypadat.“

Ale vy jste svého otce znal… „Ano. Několikrát za námi přijel. To je pravda. Vždycky přijel v cadillacu. Jen Bůh ví, co vlastně celou dobu svého života dělal. Asi byl hráčem. Nedělal si z ničeho těžkou hlavu. Každý ho znal a on si s každým rád povídal. Neměl ale vůbec žádnou zodpovědnost. Všechny ženy ho milovaly a on miloval je. A to doslova. Matka přede mnou o něm neřekla nikdy nic zlého. Věděla, že jsem ho jako dítě zbožňoval.“

Setkali jste se od té doby? „Když jsem byl slavný, tak se ke mně hlásil. Nestihl jsem se s ním ale rozloučit. Zemřel, když jsem byl ve vězení.“

Na první pohled jste po příchodu z vězení vypadal silnější… (skáče do řeči) …„Síla mě nezajímá. Nechci být silnej. Síla kazí duši.“

Duši? To k vám moc nesedí. Lidé co vás znají, říkají, že žádnou nemáte… „Jo, pro všechny ty, který chtěj, abych byl podle jejich gusta – zvíře. Copak nevíte, že u mě se nepředpokládá mozek? Já jsem totiž netvor, který umí jen boxovat.“

Ale boxoval jste dobře… „Zápasení je pro mě totéž, co pro Einsteina teorie relativity, nebo pro Hemingwaye slova. Zápas, boj, to je agrese. A agrese je mojí přirozeností. Ale bavme se i o něčem jiném než o boxu. Znáte Hemingwaye? Mně se líbí, jak píše, ale jeho osobu rád nemám. Měl moc velký ego.“

Vy obdivujete starověké Řecko a jejich zápasníky. Jeden z nich, Eurydemus, měl prý tolik odvahy, že když mu soupeř jednou vyrazil zuby, raději je spolkl, než aby dal najevo, že je zraněn… „Opravdu? To bych asi neuměl. Tomu říkám odvaha. Páni jako Wayne Newton.“

Zpěvák Wayne Newton? Proč zrovna ten, když se bavíme o zápasnících starého Řecka? „Bydlel hned vedle mě. Jednou jsem šel kolem a dali jsme se do řeči. Mně jen tak někdo neimponuje, ale on teda jo. Ronald Reagan ho chtěl vidět a čekal na něj před domem Nebo třeba papež mu psal dopis. To je chlapík, kterej začal na ulici, když mu bylo patnáct, neměl nic, málem umřel hlady, a přesto se stal takovou veličinou. Řekl mi: Miku, zažil jsem peníze a slávu přicházet a odcházet. Každej někdy upadne, ale jde o to, nezůstat dole. A dobře si vybírej lidi, kterým můžeš věřit. Údajně měl prý zbankrotovat, ale nikdy byste to na něm nepoznali. Ten člověk je tak vopravdovej a plnej vnitřní síly. Je z něj cítit skutečná odvaha a důstojnost.“

Vy jste ve vězení začal hledat sílu ve víře. V islámu… „Moje víra je moje soukromá věc. Rád bych šel do mešity, ale raději tam nejdu. Nechci, aby si lidé říkali, co takový násilník dělá na svatém místě. Ale na klečícím koberečku jsem denně a strašně se vždycky těším na ramadán. Ten půst mi dělá dobře, je to skoro jako droga.“

Říkalo se, že islám jste přijal ve vězení, kvůli své bezpečnosti. Abyste se zalíbil muslimům, známým jako smrtící ochranná frakce… „To je blbost.“

Tak jak jste vůbec přežil, relativně v pohodě, tři roky kriminálu? „Musel jsem. Bouřili jsme se za jakýchkoliv okolností. Šli po mně bachaři. Ale mě to neodradilo. Nedal jsem se, kvůli spoluvězňům. Kdyby mě viděli zlomenýho, sami by šli do kolen. Dokonce i lidi, kteří mě měli rádi, čekali, jak se s tím vypořádám.“

A povedlo se vám to? „Rozhodl jsem se, že mě ti bachaři budou respektovat, ať to stojí, co to stojí.“

Ale mohli vás tam nechat shnít… „To mi bylo úplně jedno. Neměl jsem nic, proč by mi stálo za to bejt jinde. Jakkoli divně to zní, připadal jsem si jako úplně bezcenný stvoření. Klidně jsem tam mohl strávit zbytek života a bylo mi ti úplně fuk.“

Jak jste snášel samotku? „Jestli chcete slyšet, jak mě to zlomilo, tak vás zklamu. Byl jsem v pohodě. Jen sám se svejma myšlenkama. Jsem v podstatě samotář. Klidně bych tam vydržel dýl.“

Myslíte, že jste seděl neprávem? „Nikoho jsem neznásilnil a ona to ví. Já jsem byl ten, koho, s prominutím, vojebali všichni. Všichni si z Mika urvali kousek.“

A kdo nejvíc? „Soudkyně Giffordová si užila svou chvilku slávy. I za dvacet let se bude o ní říkat, že poslala toho známýho negra za mříže.“

A byl jste tedy vinen? „Pokud mne dvanáct porotců uznalo vinným, tak proč mně nenapařili maximum, šedesát let?“

Máte svou hrdost? „Můj první trenér Cus D’Amoato mi říkal o hrdosti v dobách hospodářské krize. O boháčích, kteří zkrachovali, ale raději skočili z okna nebo ze střechy svých vlastních baráků, které jim patřily. A Cus stále opakoval: Chtěl bych, abys měl taky takovou hrdost. Každý ji má, nevím proč bych měl být výjimka.“

Váš trenér D’Amato vám věřil, že získáte titul mistra světa. Už když vás poprvé uviděl… „Myslel jsem si, že se zbláznil.“

Chybí vám? „Byl mi velice blízký. Velmi, velmi blízký. Měli jsme spolu spoustu společných snů. Uprostřed nocí jsme spolu hovořili. Častokrát jsme mluvili o tom, co uděláme a kým budeme. Vzpomínám, jak mi v patnácti řekl, že porazím Larryho Holmese. Ten byl v té době šampionem a Cus mi přitom vyprávěl, jak ho porazím… Věřil mi. Ještě jako mladému mi donekonečna říkal: Nenechám tě bojovat proto, že už si připravený, ale budeš-li tomu věřit svým srdcem, nechám tě hned zítra utkat se o nejvyšší titul.“

Měl jste předpoklady, ale věřil jste, že to můžete dokázat? „Přesvědčený jsem o tom nebyl. Pořád jsem tvrdil, že je Cus blázen. Zjistil jsem ale, že mužem se dítě nestává věkem. Jsou to jeho skutky, které z něj činí muže. Věří-li, pak to může dokázat.“

Co říkáte názoru kritiků, že jste byl už od začátku kariéry nadhodnocený? „To je jejich názor. Nejrychlejší cestou do pekla je snaha zalíbit se všem.“

Vy rád mluvíte o literatuře. O Tolstém jste hovořil, že vás úplně rozložil… „Skoro jsem byl připravenej vzdát se všeho, co mám. Ale Tolstoj byl jinak suchar. To Dickens, to byl jinej kalibr. Ten znal dobře jak lotry, tak vážený lidi. Jeho otec byl ve vězení a já věřím tomu, co napsal: Nezapomenu, nechci zapomenout, nemůžu zapomenout.“

Co si myslíte o ženách? „Miluju ženy. Byl bych nenormální, kdyby to tak nebylo. Jen se budu bránit milovat tak hluboce, jako předtím. Je to pro mě nebezpečný. Přitahujou mě ženy nezávislý, ne takový, který vás pohltí.“

Ale některé vás pohltily… „Svůj životní styl jsem miloval, i všechny ty peníze. Jako člověk jsem byl ale slaboch. Těm holkám šlo jen o peníze a mně zase jen o ty holky. Proto jsem i boxoval.“

Připadl jste si někdy jako hlupák? „Byl jsem hlupák. Cítil jsem se tak. Byl jsem dost v hajzlu. Nejdřív jsem byl ponižovanej ve svým prvním manželství, potom holkama, který tvrdily, že jsem jim vošahával zadky, a pak tím, že jsem se dostal do vězení. Ztratil jsem víru v lidství a občas jsem ztratil i to lidství.“

Vy jste svého času choval dva tygry. Čím vás tak přitahovali? „Tím, že jsou to samotáři, nikoho nepotřebujou. Stejně jako já.“

A lvi? „Skvělý rodinný typy.“

Jsou to vlastnosti, které máte i vy? „Možná.“

Myslíte, že jdou zkombinovat? „Asi ne.“

Býváte často fascinován historií boxu a zajímáte se o příběhy starých boxerských legend… „To mám od trenéra Cuse, který mi o nich vyprávěl krásné příběhy.“

Jaké? „Třeba o Ketchelovi. Stanley byl takový neposlušný kovboj, kterého zastřelili při snídani, kvůli ženské.“

Vy sám už jste legendou… „Samozřejmě že budu rád, když na mě lidé budou vzpomínat jako na Rockyho Marciana nebo Joa Louise.“

A budou? „Trenér měl v plánu překonat rekord Marciana. Chtěl, abych co nejvíce boxoval. Tak pětkrát do roka, abych stihl rekord překonat.“

Málem se vám to povedlo. Byl jste neporažený a nejmladší šampion těžké váhy. Pak přišlo vězení. Cítíte se přesto být legendou? „Kdybych si mohl vybrat, chtěl bych být šampionem v historických dobách. To něco znamenalo. Tenhle druh respektu už dneska neexistuje.“

Kdyby byla na světě těžká váha, s níž byste si mohl zaboxovat, kdo by to byl? „Ani nevím… Potkáš boxera a myslíš si, že to bude velký boxer, a bác, není to vůbec nic. A pak chlápek, od něhož nic nečekáš, ti pořádně zatopí.“

Který byl váš nejtěžší zápas? „Možná chlápek, s nímž jsem boxoval poprvé. Jmenoval se Jose Roberto. Byl to těžký zápas.“

Máte rád slávu? „Nenávidím tu lacinou slávu. Všechny ty ječící lidi, co na vás čumí. Ale vážím si uznání. Uznání přijde tehdy, pokud boxer podstoupí zápas s protivníkem hodným toho jména. A vyjdou z něj oba se ctí.“

Jste tedy slavný? „Byl jsem určitě slavnější… Ve své době znal každý jen dva boxery. Tysona a pak jeho příštího soupeře.“

Abyste byl slavný, musíte respektovat novináře. Oni z vás dělají hvězdu. Proč je tak nemáte rád? „Jenom některé. Vadí mi, že o boxu píší a kritizují nás lidé, kteří si nikdy nenasadili ani rukavice. Píší o tom, že se všichni soupeři bojí a že jsou zbabělci. Řekl jsem těm chlapíkům: Jen přijďte do ringu a já budu chodit kolem vás, ani se vás nedotknu, dokud neumřete na infarkt.“

Řekl byste o sobě, že jste měl v životě štěstí? „V něčem určitě. Nemusel jsem stát ve frontách. Nemusel jsem se bát, že nebudu mít kolem sebe krásnou přítelkyni. Nějaký výhody ten život přece jenom měl.“

Kdybyste měl zhodnotit váš styl boje ve vaší kariéře… „Vrátil jsem boxu jeho syrovou formu. Buď zabiješ, nebo zabijí tebe. Jen vítěz bere vše.“

Řekl jste o sobě v televizním pořadu, že jste alchymista… „Taky že jo. Alchymisté to byli zvlášť nadaní jedinci, kteří i obyčejné hovínko, dokázali přeměnit ve zlato. Já to zvládal jen naopak.“

Jaký je tedy Mike Tyson ve skutečnosti? „Málokdo tuší, že jsem nejen boxer. Jsem taky táta, strýc, milovník zvířat. Není fér ve mně vidět jen rváče.“

Jak byste chtěl umřít? „Líbilo by se mi zemřít jako chlap.“

A podaří se vám to? Teď působíte spíš jako zlomený člověk… „Zemřít nemůže být horší než takhle žít. Jsem teď obyčejný člověk, jako každý jiný, který potřebuje pár babek na živobytí.“

Váš idol Sonny Liston zemřel v osamění, drogové závislosti a chudobě. Nebojíte se, že takhle skončíte? „Ne. Nikdy neskončím jako Sonny. Na to jsem moc chytrý. Sonny jako boxer je stále můj hrdina bez ohledu na to, co se o něm říká. Chtěl být jen respektován a milován. Jako já. Ale to se bohužel nikdy nestalo.“

Vy jste po vzoru Dempseyho pomáhal vašim soupeřům po k. o. znovu na nohy. Kdo pomůže na nohy vám? „Nepotřebuju pomoct, protože ještě nejsem na kolenou. Nebalancuji na pokraji zkázy, jak se to někdy prohlašuje. Někdy musí člověk dělat věci, které nechce. Říká se tomu osud. A člověk nemůže bojovat s osudem. Ani já.“

Tyson nenávidí rozhovory. „Vyhýbám se jim, jak se dá,“ říká. Přesto jich za svoji kariéru několik rozdal. Fightnews.cz se pokusil sestavit rozhovor, který vyšel v časopise Boxing a ukázat Mike Tysona tak, jak ho třeba ani neznáte. Všechny otázky i odpovědi jsou autentické. Nic není smyšleno.