MIKE TYSON - Impérium už úder nevrátí

Ve spolupráci s firmou Hayashi přínášíme další rozsáhlý článek o boxerských legendách. Tentokráte se podíváme na bouřliváka Mikea Tysona. Tento článek v kompletní verzi si můžete přečíst v knize Zabijáci a gentlemani, kterou si můžete nyní koupit za akční cenu 290 Kč. V knize mimo jiné naleznete spoustu statistických údajů srovnaných do tabulek, mnoho velkoformátových fotek a samozřejmě příběhy největších boxerů všech dob jako byli a jsou Mike Tyson, Lennox Lewis, George Foreman, Evander Holyfield, Max Schmeling, Joe Louis, bratři Kličkové, Teofilo Stevenson a Felix Savon.

Našim čtenářům postupně přineseme všechny příběhy z této knihy, ale pokud jste boxerský fanoušek tato kniha je pro vás téměř povinností a tištěná verze má stále své neodolatelné kouzlo. Knihu si můžete koupit zde.

Mike Tyson je dítětem brlohů Brownsville newyorské čtvrti Brooklyn. Jako člen dětských gangů se potuloval po špinavých, tmavých ulicích a kradl. V ringu si později získal image tvrdého, ale poněkud jednoduchého bijce. Jeho cenu na boxerském trhu neurčovaly jenom drtivé údery, ale hlavně skandály. Chlapík s podmračeným úsměvem a pověstí grázla, to je to správné zboží na prodej. Vyhrával, seděl na černém trůnu a smál se světu. Když stoupal vzhůru, nezdravil lidi, kteří kráčeli dolů. Netušil, že po stejném schodišti jednou půjde i on. A také on pozná, jak vypadá rozostřený svět, na který se dívá poražený boxer z podlahy ringu. Odpoledne se zatáhla obloha a za Brooklynským mostem se k hladině Hudsonu snášely cáry tmavých mračen. Každý podvečer chodil pozorovat holuby. Protáhl se na půdu zchátralého domu a najednou zaslechl šramot. Uvědomil si, že není sám. Pod krovem spatřil čupřinu černého kluka, který vzal hlavu poplašeného holuba do dlaně. A najednou ji prudce sevřel. V holubí hlavičce zlověstně prasklo. Mike holuby miloval. Byli krásní. A volní. Záviděl jim volnost. Teď nemohl pochopit, co ten kluk udělal. Zabil jeho holuba! Zatmělo se mu před očima, tak jako později v ringu. Napřáhl ruku a srazil malého vraha k zemi. Desetiletý Tyson, v dětském gangu přezdívaný kvůli tenkému hlásku Víla, snad poprvé ukázal, že má v pěsti dynamit.

Porážka s Robin Narodil se alkoholičce Lorně Tysonové jako nejmladší ze tří dětí. Už ve třinácti letech měl za sebou 38 zadržení. Toulal se, přespával na střechách opuštěných domů a nakonec skončil v dětském nápravném zařízení. Měl štěstí. V děcáku ho objevil boxerský trenér Cus d ´Amato. Když se téměř stokilový podmračený mladík poprvé postavil do tělocvičny boxerské školy v Catsville ve státě New York, bylo Cusu d´Amatovi jasné, že v ruce drží neodjištěnou bombu. „Udělám z tebe Frankensteina,“ zašklebil se na Mika. Monstrum oblečené většinou do černých saténových trenek pohrdalo ponožkami – a soupeři. Cus se stal jeho druhým otcem. V červnu roku 1984 Mike Tyson prohrál v americké kvalifi kaci na olympijské hry v Los Angeles s Henrym Tillmanem. Tím ukončil amatérskou kariéru a vstoupil do profesionálního ringu. V prvním zápase své profesionální kariéry knockoutoval 6. března 1985 Hectora Mercedese a do kapsy si vložil prvních dvě stě dolarů. Na konci stejného roku však na plicní nemoc zemřel Cus d´Amato. To Tysona zasáhlo jako granát. Zemřel mu blízký člověk. Svět se mu rozmazal. O Cusovi však mluvil hodně syrově. „Cus byl starej zahořklej chlap. Netoužil ani tak po penězích jako po slávě. Byl sobec i génius. Po jeho smrti jsem musel jít dál po jeho cestě.“ O dva roky později porazil Tonyho Tuckera a ve 21 letech se stal nejmladším profesionálním mistrem světa, kterého uznávaly tři prestižní organizace. Tyson sedí na třech trůnech a začíná si komplikovat život. Na televizní obrazovce spatří mladou herečku tmavé pleti Robin Givensovou. Okouzlila ho. A Mike ihned jednal. Dohazovači mu smluvili rande v jedné přepychové restauraci v Los Angeles. „Připadal jsem si jako sedlák, který si dal schůzku s královskou dcerou,“ vyprávěl. Po krátkém románku se na začátku roku 1988 v Chicagu koná okázalá svatba. Tyson je v ráži. Poráží Larryho Holmese, knockoutuje Tubbse. Za 91 sekund sestřelí Spinkse, který ještě nikdy neprohrál. Doma však prohrává. Robin údajně neodolala kouzlu mladého amerického herce Brada Pitta. Když vstávali z lůžka, vracel se zrovna Mike domů. V té chvíli byl Pitt blíže smrti než Oscarům. Stačil včas zmizet, protože Robin sehrála mezi dveřmi hereckou etudu. Mike ale něco tuší. Hází nábytek z oken, křičí, naráží se svým bentleyem do stromu. Robin vystupuje v televizní show. „Život s Mikem je peklo. Bije mě!“ slyší lidé z obrazovky. Tyson to popírá. „Robin nemá jedinou modřinu!“

Na výstavě Black Expo v Indianapolisu se seznamuje s černou Miss Ameriky s prezidentským jménem Desirée Washingtonovou. „Desirée, vidíš, je tady Mike Tyson. Vzduchem poletují miliony,“ volají na ni spolužačky. To ebenová Miss dobře ví. Večer spolu odcházejí do Mikova pokoje. Krásná Desirée jistě nepředpokládala, že do pokoje muže opředeného pověstmi o sexuální mašině odchází číst bibli. Ráno Tysona obviní ze znásilnění. „Ano, k pohlavnímu styku došlo, ale ona to chtěla,“ vysvětluje zoufalý Tyson, ale nikdo mu nevěří. „Jsem nevinný,“ křičí. Zbytečně. Později se ukázalo, že „nechat se znásilnit“ je poměrně oblíbeným koníčkem Desirée. Takovou pověst měla už na střední škole. To ale soud nezajímá. Mike je přece to zvíře, špína. Desátého února 1992 porota po třináctihodinovém jednání uznala Tysona vinným ze znásilnění. Podle zákonů státu Indiana mu hrozí trest odnětí svobody až na šedesát let. Soudkyně Patricia Giffordová ho poslala k šestiletému vězení v Youth Centru Plainfield ve státě Indiana. Multimilionář ve věznici pracoval za hodinovou mzdu 65 centů. Po odpykání poloviny trestu byl propuštěn. „Nemyslete si, že jsem ve vězení trpěl. Jo, nejdříve jsem chtěl vyhodit do povětří celý svět, ale… chápejte. V podstatě jsem samotář. Alespoň jsem mohl zůstat sám se svými myšlenkami. Vězení mě nezlomilo. Vydržel bych tam i sto let! Do ringu ale už nikdy nevstoupím. Naučil jsem se přemýšlet o životě. A hodně jsem četl. Maovy spisy, Lva Nikolajeviče Tolstého, Jacka Londona, Charlese Dickense, Ernesta Hemingwaye. Tolstoj mě ve vězení málem rozložil. Ta jeho teorie o neprotivení se zlu násilím… To mě skoro odrovnalo. Málem bych všechno vzdal. Sílu mi naopak dal Hemingway. Pro něj je slovo to samé, co pro mě úder pěstí a pro Einsteina teorie relativity. Musel to být skvělý chlap!“ Ve vězení se spřátelil s rapovým muzikantem Tupacem Sakurem. Často se spolu bavili o islámu, ke kterému se po návratu z vězení přiklonil. „Má víra je však velice soukromá. Na modlícím koberečku klečím denně, ale do mešity nejdu. Nechci, aby lidé říkali, co ten násilník a zabiják dělá na svatém místě. Islám mám v sobě a pro sebe.“ O Tysonovi se tvrdilo, že je mentálně nevyvinutou osobností. „Navíc ho vlastně vychovával Cus a ten byl sám mentálně zaostalý,“ uvažuje trenér Kevin Rooney. Snad proto stále hledal vzory v hrdých mužích. „Cus mi často vyprávěl o dobách hospodářské krize. Povídal mi o boháčích, kteří zkrachovali a raději skočili ze střechy domu, než by prosili a stáli frontu na polévku ve stánku Armády spásy. Volili smrt, protože měli hrdost. Ve vězení jsem četl i řeckou mytologii. Takové ty pohádky. Líbil se mi příběh o zápasníku Eurydemovi, který v souboji dostal ránu pěstí a ta mu vyrazila všechny zuby. Aby jeho protivník neviděl, co se mu stalo, raději zuby spolkl. To jsou příběhy o opravdových mužích.“ O Miku Tysonovi se vědělo, že sice nemluví do politiky, ale inklinuje spíš k Republikánské než Demokratické straně. „Nejsem republikán, ale k některým jejich názorům mám blízko. Souhlasím s tím, že chtějí zrušit státní sociální dávky, protože tahle almužna zadarmo kazí lidskou důstojnost a hrdost. Co je to za lidi, co jenom čekají, až jim někdo něco dá? Sami si přece mají hledat cestu. Ani já jsem neměl lehký život. Udělal jsem spoustu chyb, ale moje tři děti budou jednou pyšné na to, že se stanou první generací Tysonových, která se nebude muset potulovat po smradlavých ulicích a čekat na státní podporu. To je pro mne důležité. Vědět, že nežiju život zbytečně.“ Po návratu z vězení Tyson změnil image i názor, že už nikdy nevkročí do ringu. Spolu s promotérem Donem Kingem pracovali na změně vystupování. Zabiják, Monstrum bez mozku, Bestie. To lidi omrzelo a lišák King to včas pochopil. „Chceme lidem nabídnout jiného Tysona, než jakého dosud znali,“ říkal Don King.

Dobro proti Zlu Po čtyřleté přestávce vstoupil do ringu vítězně. Již v sedmé sekundě poslal hákem k zemi svého prvního soupeře po propuštění z vězení McNeeleyho, studenta politologie z Bostonu přezdívaného Hurikán. McNeeley o sobě hovořil jako o pitbulovi, o patníku, se kterým nelze pohnout. Utkání provázely demonstrace feministek, příslušnic Americké národní organizace žen. „Ženy nejsou boxovací pytle!“ Tyson postupně deklasuje Bustera Mathise jr., Franka Bruna, Bruce Seldona a 9. listopadu 1996, téměř na den shodně s původně naplánovaným zápasem století, stojí v MGM Grand Hotelu v Las Vegas proti Evanderu Holyfi eldovi. Fanoušci si museli počkat šest let. Kruh se uzavřel a Železný Mike věří, že je znovu ve formě. V okázalém domě Dona Kinga na předměstí Las Vegas sedí v sofá z bílé kůže a reportéři ho nemohou poznat. Pryč je jeho podmračený pohled a zlý výraz. Na sobě má černé tepláky a bejsbolku naraženou hluboko do čela. Je cítit potem po odpoledním běhu žhnoucí Nevadskou pouští. „Mám strach o Evanderovo zdraví. Nechci ho zranit,“ říká vysokou fistulí a naráží na obavy lékařů, že má Holyfi eld nemocné srdce a trápí ho pocity únavy. Povstane ze sofá a jde si nalít čaj. Žádné řeči o tom, že soupeři zarazí nos do hlavy, sežere jeho děti. „Síla bojovníka není v řečech. Síla mě nezajímá, kazí duši.“ Přesto je atmosféra před zápasem jiskřivá. Oba boxeři mají právo říci před bojem poslední slovo. Holyfi eld mluví s andělskou tváří o Božím duchu, který ho povede v ringu. A to už Tyson nevydrží. „To jsou jen kecy toho pobožného andělíčkáře, který je… on je stejný jako ten Tolstoj!“ „Jsem ten nejmizernější chlap na světě,“ křičí. Zase je to Tyson velkých slov. Kurs na zápas byl původně 25:1 v neprospěch Tysona, ale změnil se až na 5:1. Bookmakeři začínají blednout a na tvářích jim vyrážejí kapky perlivého potu. Hned v úvodu Holyfi eld vyzkouší levý hák přes ruku soupeře a pravo-levé kombinace. Drží se na distanc, protože dobře ví, jak rychlé má jeho soupeř ruce. V šestém kole posílá Holyfi eld Tysona podruhé v jeho kariéře na podlahu ringu. V desátém Mika zachránil gong. V jedenáctém stojí ve svém rohu ringu, ruce svěšené dolů visí jako dva mokré ručníky, v očích kalný pohled. Sérií devíti těžkých úderů na hlavu Holyfield soupeře ochromí a rozhodčí Halpern končí zápas technickým k.o. Hlediště šílí, právě vidělo porážku neporazitelného. Dobro vyhrálo nad Zlem. V Tokiu panovaly po vítězství Douglase pochybnosti, vyhrál náhodným úderem a nebyl lepší. V MGM Grand Hotelu byl jasně lepší Holyfi eld. Tyson stál, svět se s ním houpal, nebyl schopen pokračovat v boji. „Vůbec nevím, co se stalo,“ sykl bolestí. „Nepamatuji se, že bych šel k zemi. A s kým jsem vlastně boxoval?“ blouznil a tápal po ringu jako slepec. Pomlácený Mike se v kabině vzpamatoval. „Já jsem chlap, co se nevymlouvá. Evander byl lepší. Chtěl bych mu podat ruku. A věřím, že se ještě setkáme,“ cedil z rozbitých úst útržky vět. V dubnu roku 1997 se Tyson podruhé oženil. Za manželku si vzal dlouholetou přítelkyni, pediatričku Moniku Turnerovou, s níž už měl dceru Ryanu. S celou rodinou bydlel v Las Vegas, kde choval bílé tygry Omara a Keňu. „Tygři mě přitahují, protože jsou samotáři a nikoho nepotřebují.“ Vybíhal na tréninky do Nevadské pouště. Zvedal činky. Celý rok věnoval jedinému. Připravit se na odvetu s Holyfi eldem. Kdyby prohrál podruhé, znamenalo by to ústup ze slávy. Kanibal Po roce je v hotelu MGM v Las Vegas zase rušno. Na rematch, odvetu Tyson – Holyfi eld, se přišla podívat řada amerických celebrit. Sylvester Stallone, Mike Douglas – a také česká hokejová megastar Jaromír Jágr. Don King burácí v sále tiskového střediska. „Ano, jsem šťasten, že zase vidím Mika ve skvělé formě. Jsme impérium, které vrátí úder!“ Mike Tyson přichází se sklopenou hlavou a mluví fistulí.

Komu v životě nejvíce věříte? „Sobě!“ Máte přátele? „Když jsem byl ve vězení za znásilnění té černé krasavice, co mi sama vlezla do postele, tak se ode mne všichni přítelíčkové odvrátili. Co s negrem, kterej hnije za mřížema?“ Proč si myslíte, že jsou lidé proti vám? „Protože píšete ty nesmysly. Podle vás jsem přece Monstrum bez mozku, Bestie. Lidé věří tomu, co se napíše, co slyší a vidí v televizi. V dnešním přetechnizovaném světě nemají čas vytvořit si vlastní názor a ani nechtějí. Takhle je to přece jednodušší. Uvěřit.“ Před zápasem asistent trenéra Evandera Holyfielda Garry Bell oznamuje, že je Evander v životní formě. „Je jako zeď z cementu!“ Tyson Team naposledy zabrnká na nervy. „Rozhodčí Mitsch Halpern je pro nás naprosto nepřijatelný. Mike nemůže stoprocentně boxovat, když bude v ringu stát Halpern,“ oznamuje manažer John Horn. A Mitsch Halpern se vzdává řízení zápasu a nahrazuje ho Lane. Důvodem jsou i anonymní dopisy s výhrůžkami smrti. 1:0 pro Tysona. V MGM Grand Hotelu se 28. června 1997 sešlo publikum, jehož přízeň je přibližně rozdělena napůl. Mírně navrch však má Holyfield, který po dvou kolech vede, ale stěžuje si rozhodčímu Laneovi, že má pocit, jako by ho Tyson chtěl kousnout. „Má šílené oči.“ „Ještě jednou a jdeš ven!“ křikne Lane na Tysona. Ve třetím kole se Tyson na Holyfielda vrhnul. Musí jít blízko k tělu, zkrátit vzdálenost k soupeři, protože je daleko menší. Má kratší ruce. Zkouší prolomit obranu soupeře obávaným levým hákem a potom se stanou věci, které zápas století promění ve skandál století. Tyson se v jednom z klinčů zakousl do Holyfieldova ucha a část boltce spadne na podlahu ringu. Holyfield vzteky vyskočí a zařve bolestí.

Rozhodčí Lane Tysona v závěru třetího kole diskvalifi kuje a v ringu vypukne hromadné bitka. „Když mě poprvé kousl, nemohl jsem tomu uvěřit,“ křičí Holyfield. „Tloukl mi hlavou do obličeje. Byl to záměr. Věděl, že jsem měl prasklé pravé obočí. Podívejte se, mám jenom jedno oko a až večer přijdu domů, děti se mě leknou,“ vřeštěl Tyson. Lidé začali drancovat kasino. V chodbách se ozvaly i výstřely z pistole. Dva gangy si vyřizovaly účty, protože šéf jednoho gangu si na chvíli půjčil manželku šéfa jiného gangu. A tomu se to nelíbilo. Lidé leželi pod stoly. Tyson odjel do svého domu. Zničený, nenáviděný. Den po zápase se jeho rétorika najednou proměnila. „Ten večer byl nejhorším dnem v mém životě a teď jsem tady proto, abych se omluvil. Evander, I´ am sorry! Stalo se to v zápalu boje, stejně jako se to stává i v jiných sportech. To mě ale neomlouvá. Věřím, že za svoji strašlivou chybu nebudu suspendován na doživotí. Nikdy předtím jsem něco podobného neudělal. Chci požádat psychiatry, aby mě vyšetřili a našli odpověď na otázku, proč jsem jednal ve zkratu.“ Holyfield označil Tysonovu omluvu za „dobré gesto“, ale víc se nevyjádřil. Odborníci začali hledat důvod Tysonova zatmění. Gerd Pfeiffer z antidopingové laboratoře v Kolíně na Rýnem uvedl: „Docházím k jediném závěru. Případné požití amfetaminu, které je například v americkém fotbalu běžné, mohlo Tysona přivést k ještě větší agresivitě. Amfetamin má vliv na krevní oběh, nervovou soustavu, tiší bolest a stupňuje nenávist. Pokud byl medikament podán osm hodin před zápasem, mohl mít právě v okamžiku střetnutí největší účinky. Další možností je psychická porucha, takzvaný blackout. Člověk se prostě přestane kontrolovat.“ Naprosto zdrceně vypadal Don King, kterému se zřítilo království byznysu. Se strojem na peníze měl velké plány. „Jednou chceme vyvézt box na Měsíc,“ tvrdil nadutě před zápasem a uvažoval dopředu. Evropa mohla znamenat nový bohatý trh. Očekával, že by v příštím roce v Berlíně přišlo na zápas Tysona s německou hvězdou Axelem Schultzem 100 000 diváků.

Nevadská sportovní komise projednala Tysonův úlet. A v její pravomoci bylo strhnout boxerovi deset procent z 30milionového honoráře. Šest set lidí telefonovalo hned druhý den do centrály komise a žádalo, aby už Tyson nikdy nesměl boxovat. Historik boxu Bert Sugar se domníval, že Tyson napsal poslední kapitolu svého divokého boxerského života. V muzeu voskových figurín v Los Angeles se rozhodli vzít věci do svých rukou a naložili s Tysonem po svém. Jeho figurínu posunuli z oddělení sportu do světa hororu. Stojí hned vedle doktora Lectera z fi lmu Mlčení jehňátek… Tyson se ocitl v těžké situaci a kritici k němu byli nemilosrdní. Zdálo se, že pravdu měl starý trenér mnoha světových šampionů Eddie Futch, který předpovídal, že… „Tyson nebude mít velkou výdrž. Vydává ohromné množství energie a neumí odpočívat. Nesnese srovnání s nejlepšími světovými boxery těžkých vah, ke kterým ho stále nesmyslně přirovnává ten zloděj King. Joe Louis měl krátké smrtící kombinace, které by ho vytřásly z bot. Walcot by byl na jednoduchého Tysona až příliš mazaný. Sonny Liston by ho smetl jediným přesným úderem a Ali? Toho by Tyson netrefil ani granátem!“ Rezavějící pěsti Nevadská sportovní komise jednala o vrácení licence. Předseda komise Elias Ghanem prohlásil, že se Tyson dopustil v životě mnoha chyb, ale měl by znovu dostat šanci. Tysona v rozhodujících chvílích přišel podpořit i Muhammad Ali. „Pane, prosím, nemučte mě. Udělal jsem chybu, ale jiní boxeři jich udělali víc,“ Tysonův hlas se třásl. „Nikdy jsem nikoho nechtěl zabít. Nejsem masový vrah, tak se mnou tak nejednejte.“ Tysonovi se oči zalily slzami. Popřel, že by zmlátil dva muže, kteří nabourali do jeho auta. To odmítla i jeho manželka Monica, která seděla během jednání vedle něj. Nevadská sportovní komise ale poměrem hlasů 4:1 nakonec dala souhlas, aby se mohl vrátit do ringu. Jakmile bylo známo, že je cesta otevřena, začaly se hromadit nabídky promotérů k lukrativním zápasům. Kdo to bude? Holyfi eld, Savares nebo Němec Schulz? Prvním Tysonovým soupeřem byl Jihoafričan Francois Botha. Deset sekund před koncem pátého kola trefi l Tyson Bothu pravačkou do hlavy a málem mu do ní udělal díru. Botha se skácel. Chtěl vstát, ale ring se pod ním rozhoupal, jako kdyby vypil láhev pětihvězdičkové brandy. „Dokázal jsem, že jsem zase tady a zase se mnou musí počítat,“ bleskl očima, poklekl na koleno a políbil soupeře na hlavu. Odborníci ale byli zaražení. Tohle přece není Tyson. Zápas totiž nebyl jednoznačný. Botha často útočil, Tyson měl natržené obočí, napuchlé oko, mnohokrát naletěl na soupeřovu pěst. Ale stačil mu jeden blesk a byl konec. Švýcarský Blick napsal: „Tysonova pěst je samá rez!“ „Bylo to tak nudné, jako když se díváte na uklízečku, jak myje chodbu,“ psal list Los Angeles Times. Tyson je zpátky, ale není to on. Nemá jiskru, říz. Je mdlý jako jídlo bez koření. Sníte ho, ale nepochutnáte si. Diváci odcházeli zklamáni. Znepokojen byl i trenér Tommy Brooks. Jenom belgický Standard napíše, že je Tyson „zase životu nebezpečný“. Jenže Tyson je pořád víc nebezpečný sám sobě. Za napadení dvou lidí po autonehodě musí do vězení v Rocksvillu. Pomohlo mu k tomu také to, že je v podmínce. Za čtyři měsíce vyjde ven, ale odborníci se shodují, že se dotýká konce své kariéry. V Las Vegas se utká s Norrisem, kterého udeří po gongu uzavírajícího první kolo. Soupeř ránu nečekal a v boji nemohl pokračovat. Raději utíká do Evropy. V Anglii se střetne s Juliem Francisem, se kterým sparovala i česká těžká váha Petr Horáček. Z Londýna je nadšený. Anglické noviny píší, že bojuje o návrat do ráje. „Anglie je milá, zdvořilá. Miluji ji!“ vzkázal. „V Americe mě považují za monstrum a nejraději by mě zastřelili. Tady jsem člověk.“ Londýňané jsou nadšeni. Tyson dokonce uspořádá Cestu dobré vůle po černošských čtvrtích Londýna. Prohlašuje, že již nikdy nebude boxovat v neřestném Las Vegas, ale jedině v Evropě a Austrálii. Má dluh, ale rozhazuje při nákupech briliantů. V ringu je brzy konec. V Manchesteru Tyson Francisovi nepovolil ani dvě kola. „Už od prvních dotyků pěstí byl Julius lehko k přečtení,“ říkal. Celkem pětkrát srazil soupeře na podlahu ringu. Byly to smrtelné zvedáky, po nichž padal Francis dolů po hlavě. „Jsem v životní formě. Již nikdy nebudu poražen!“ Polák Golota mu v Michiganu vzdal po druhém kole. Se zlomenou lícní kostí a otřesem mozku. Tento zápas ale rozhodčí vyhlásili bez vítěze. „Tloukl mě hlavou do obličeje,“ vztekal se Polák. Při vyšetření v Chicagu lékaři objevili, že Golota slabě krvácel do mozku. Lékaři Yaporovi Golota řekl, že po úderech hlavou viděl Tysona dvojitě a nevěděl, kterého z těch dvou má udeřit… Tyson chodil zachmuřeně po ulicích Chicaga. Chtěl, aby ho lidé viděli v plné formě. Silného, nezničitelného. A přišla blamáž s Golotou. Zamířil do Evropy. V Kodani se utkal s Dánem Nielsenem a zase byl jako utržený ze řetězu. Dostaly ho dánské blondýnky. Ve striptýzovém baru utratil za dvě hodiny 2500 dolarů a limuzínou odjel do hotelu Scandinavia, kde měl pronajaté celé 26. patro. Jeho apartmá plnily modrooké blondýny toužící poznat, jaký je muž s pověstí sexuální mašiny. Pověst neodhadnutelného, nevypočitatelného grázla je větší reklamní trik než uhlazená tvář gentlemana. Zla se štítíme, ale někdy bychom se ho chtěli jen tak potajmu na chviličku dotknout. Nielsen vydržel v ringu sedm kol.

Může se stát cokoliv Svět profesionálního boxu potřeboval na začátku nového milénia bombu. Tyson byl stále výhodným zbožím, i když své soupeře porážel málo přesvědčivě. Na boxerském nebi začala naplno zářit jiná nova. Brit Lennox Lewis v listopadu roku 1999 porazil Evandera Holyfi elda a získal sjednotitelský titul nejvýznamnějších profesionálních organizací. Zvítězil všemi hlasy rozhodčích a nechal zapomenout na předchozí frašku, kdy v newyorské Madison Square Garden rozhodčí po boji s Holyfi eldem vyhlásili remízu, přestože Lewis nepochybně zvítězil. Tyson věděl, že tenhle zápas by ho znovu mohl vyzvednout do nebes. Stačila maličkost. Porazit Lennoxe Lewise. Pyramid Arena v Memphisu zažila v červnu roku 2002 peklo. V historicky nejdražším zápase v těžké váze si Mike Tyson a Lennox Lewis měli rozdělit v přepočtu 577 milionů korun! Reklamní slogan zápasu zněl: Může se stát cokoliv! Zvíře, Bestie a Kanibal Tyson půjde do ringu s anglickým gentlemanem, který hraje šachy a – nezlobí. Vede spořádaný život anglického konzervativce. V ringu se měli utkat dva zcela rozdílní lidé a fanoušci cítili, že se jedná o další střet Dobra se Zlem. Odborníci se snaží vypočítat přednosti a slabiny soupeřů. Tyson se připravuje na Havaji. Lennox v Americe. „Už mám dost těch Mikových řečí o tom, že mi vyrve srdce z těla a sežere moje děti. Vždyť ani žádné nemám… Přiznávám, že má těžký úder, ale už je pomalejší,“ říká o pět let mladší Lennox. V kasinu Mississippi River si den před zápasem bere slovo trenér z Tysonova týmu Stacey McKinley: „Pohybuji se kolem Mika devět let. Není v nejlepší formě. Spoléhá jenom na drtivý hák. Na to se soupeř připraví. Bude se muset vrátit ke kombinaci úderů.“ Tysonův tým je ubytován ve Fitzgerald´s Hotel Casinu v Tunice. Obývá 52 místností. Reportéři chtějí mluvit s Tysonem. Kouč McKinley je s úsměvem upozorňuje, že by to nebylo moudré. „Ale jestli chcete, běžte za ním dolů do šatny. Není vyloučeno, že vás všechny nahází do Mississippi.“ Lewis v pohodě rozdává autogramy. Tyson vykládá, že by byl nejraději, kdyby Lewise odnesli z ringu na nosítkách. Nejsledovanější zápas nového tisíciletí má elektrizující náboj. Ovšem jenom do té doby, než začne… Tyson přichází k ringu v bílé kápi a políbí na tvář jednu z kameramanek. Lewis kráčí se sklopenou hlavou a nehybnou tváří. Mike ví, že potřebuje zápas rozhodnout alespoň do šestého kola. Potom by měl mladší Lewis nejspíš navrch. Jenže Lewis obrací představy a diktuje tempo od prvních kol. Tyson si uvědomí, že nemá šanci. V osmém kole je Monstrum po levém háku na kolenou, z obočí mu stéká krev a rozhodčí ho počítá. Pravé Tysonovo oko zaslepuje chuchvalec krve. Následující hák ho zatluče k zemi. k. o. v osmém kole! Zvedá se pomalu, vrávoravě a jeho slovník je najednou zase jiný. „Lennox byl lepší, jeho háky byly nechytatelné,“ přiznává. „Miluji jeho matku, která je se svým synem na každém zápase.“

Překvapenou paní Violet dokonce políbí. Nechci si lhát Tyson prohrál zápas a zřejmě ztratil i schopnost prodat se. Jenom podmračený pohled zabijáka peníze nezaručí. Promotéři s ním budou jen těžko obchodovat. Cítí, že se blíží jeho konec, ale stále se tvrdošíjně snaží znovu vstát. Promotéři mu seženou soupeře, jehož jméno se zdaleka neblýská. Cliff ord Etienne mu v ringu vydrží 49 sekund. Diváci si ještě ani nestačili sednout v hledišti haly v Memphisu. To je ale jeho labutí píseň. Touží po odvetě s Lewisem, ale Brit ukončí kariéru. Po sedmnácti měsících se utká s britským outsiderem Dannym Williamsem, který jej na konci čtvrtého kola posílá k zemi. V nemocnici mu lékaři ošetřili koleno a zašili roztržené obočí. „Nečekali jsme, že Williams přečká úvodní tlak. Nevíme, co bude dál, ale určitě nechci riskovat Mikovo zdraví,“ říká trenér Roach zasmušile. Asi je to konec jeho kariéry. Sám bych si přál, aby už konečně bylo po všem. Ale rozhodnout se musí sám,“ dodává.

Za zápas dostal šest milionů dolarů, ale jeho dluhy jsou větší. Je v úzkých. Umí jenom boxovat, ale stárne. „Zemřít nemůže být horší než takhle žít!“ řekne sklesle. Přesto se rozhoduje pro další zápas. Tři týdny před 39. narozeninami prohraje ve Washingtonu v šestém kole technickým k. o s téměř neznámým Irem McBridem. Byl vyčerpaný, nebyl schopen pokračovat. Přitom u dvou rozhodčích ze tří na body vedl…Po boji se zlomený Tyson choulil na tiskové konferenci do pláště, ale nebyl sentimentální. „Nemůžu donekonečna lhát sám sobě. Končím! Už nehodlám v boxu překážet! Je čas nasměrovat můj život jinam.“

Impérium už žádný úder nevrátí. Tyson definitivně padl a svět si bude muset hledat nové Tysony. Profesionální box je potřebuje. Možná právě proto se objevila nabídka na zápasy veteránů se slavnými jmény, kterou už přijali Foreman, Frazier, Bowe. Možná přijme i on, ale mentálně nevyrovnaný muž, který se mění z doktora Jekkyla na pana Hyda, to nebude mít snadné ani v životě. Předpovídají mu, že jednou skončí jako jeho dávný vzor Sonny Liston, kterého našli v domě mafi ána Al Capona mrtvého po předávkování drogami. „Ne, neskončím jako Sonny, protože jsem chytřejší,“ protestuje. Jedno španělské přísloví říká: Kdo se narodí jako cibule, tak z něj nevyroste růže!