MICHAL HAMRŠMÍD: Americké MMA je úplně jiný sport!

Jeden z našich nejlepších MMA bojovníků současnosti Michal Hamršmíd po svém zápase s Američanem Ericem Lukem, který se nevyvíjel zrovna dle našich představ, dostal šanci trénovat s prestižním americkým Top Teamem. Háša, který se teď v březnu umístil v evropském TOP TEN žebříčku na slušném sedmém místě, tuto šanci vzal za pačesy a již několik týdnů trénuje v Americe po boku borců jako Antonio "Big Foot" Silva, Thiago Alves, Alexis Vila, Brian Bowles, Brad Pickett, Hektor Lombard, Jeff Monson a mnoha dalších. Michal se tak stal v podstatě prvním českým bojovníkem (když vynecháme Karlose Vemolu, který trénuje v prestižním britském týmu), který okusil tréninkové postupy ve světovém týmu a tak nás rozhodně zajímaly Hášovi dojmy z této zajímavé zkušenosti. A tak i vznikl tento rozhovor a myslíme, že mnohém nás určitě hodně překvapil.

Zdravíme do Ameriky. Jaké máš první pocity z tréninků v American Top Teamu?

To je uplně jiný sport než trénujeme my v Evropě.

Až tak?

Až tak. Já se kdysi bavil s Bradem Pickettem a ten mi sám říkal, že MMA se naučil až poté, co odjel do Ameriky a to si vem, že on byl už kdysi v Evropě velká hvězda. Vem si, že já tu mám k sobě zhruba 30 sparringů v mé váze a to sou bojovníci, kteří bojují v UFC a dalších amerických organizacích. Tak řikal jsem si, že to bude těžký, ale pak sem přijedu a jen koukám. V Čechách v podstatě není jediný skutečný trenér MMA a já přijdu na trénink a mám tu deset trenérů a každý z nich má specializaci na něco. Samozřejmě svou roli hraje i to, že jsem měl štěstí a zařadili mě do profi týmu. U nás trénujeme pět technik pořád dokola, tady se techniky drilují dopodrobna, máš pozici, trénuješ techniku, pak se otočíš třeba jen o třicet stupňů jinam a trénuješ to samý znova a takhle pokračuješ, trenér ti k tomu vysvětluje, teď se ti může stát to a to, tady přijde úder a ty můžeš udělat tohle. A netrénuje se na 30 - 40 %, jede se naplno, vše na 100 %, aby si to ten člověk zažil. Když jsem sem přijel tak hned první trénink byly sparringy, tak jsem si řikal, dobrý to bude ok, lehký sparring... Vůbec, všechno na 100%, hned krev z nosu, rychle jsem se probudil... Já myslím, že za vše mluví to, že si nepamatuji bojovníka z Evropy, který by bojoval v UFC o titul.

Trénuješ všeobecně nebo se připravuješ na ten tvůj konkrétní zápas ve Finsku.

Příprava směřuje samozřejmě k tomu zápasu. Připravili mi tu tréninky přesně na míru s ohledem na ten zápas.

Víš něco o soupeři?

Moc ne, jmenuje Mikhail Silander, má šest zápasů a šest výher. Trenéři ho zrovna studují, abychom přizpůsobili přípravu na něj. Jediný, co vím, tak vyměnili klec za ring, takže budeme zápasit v ringu. Koukal jsem na něj na youtubu, vypadá silný v boji ve stoje. Ale upřímně si myslím, že už jsem boxoval s těžšími soupeři, ale víš sám jak to je, v MMA může rozhodnout jediná chyba.

Jak vypadá takový tréninkový den?

Mám napsaný tréninky, někdy trénuji i třikrát denně. Ráno máme trénink třeba na striking, kde se nás sejdou jen tři bojovníci a věnují se nám tři trenéři, po hodině jdeme na zápas a tam už je nás i třicet bojovníků na šest trenérů. Tam trénujeme například single takedown, pak double take down, pak se přemístíme do klece a trénujeme boj u pletiva. Pak jdeš třeba na sparringy, tam bývá klidně i padesát bojovníků, spáruje se normálně v malých rukavičkách a jak jsem zmínil jede se na 100 %.

American Top Team je pouze pro profesionály?

Ne ne, pokud si to zaplatíš, může tu trénovat kdokoliv. Samozřejmě netrénují s profi týmem, ale i ti amatéři tady jsou neskutečný. Podle mě jsou tak na úrovni evropských profi bojovníků. Já sám jsem z toho byl hrozně překvapený. Každý amatér se kterým jsem zde spároval byl na vyšší úrovni, než kdokoliv, s kým jsem trénoval u nás. Tohle zjištění nebylo příjemný ani pro mě.

Jak často probíhají v Americe amatérské zápasy?

Ty jsou tu snad každý týden.

V čem se liší pravidla proti profi zápasu?

Bojuje se na tříminutový kola a nesmí se lokty.

Čeká tě ještě nějaký zápas krom toho Finska?

Jestli to dobře dopadne, tak za dvě měsíce bych měl mít další zápas. Tak bych se rád opět připravoval tady v Americe. Mám tady super podmínky, určitě bych to rád využil.

Vím, že si řikal, že profi tým za tréninky neplatí, jen odvádí část z příjmů ze zápasu. Těch profíků je tam hodně, ale i tak to se tím ta tělocvična s takovým množstvím trenérů uživí?

Ano, bojovníci odvádí pět procent ze zápasu pro tělocvičnu. Ale i tak podle mě tu tělocvičnu někdo sponzoruje. Ale to není zase takový překvapení, vem si že tělocvična American Top Teamu byla v roce 2006 vyhlášena nejlepší tělocvičnou v Americe. Amatéři si samozřejmě tréninky normálně platí.

Pět procent ze zápasu mi přijde jako hrozně málo, aspoň dle toho co zažívám na naší scéně zde?

Tak vem si, že výplata v UFC může být klidně 200 tisíc dolarů, to už jsou pak zajímavé částky. Ale je fakt, že pokud tu budeš trénovat rok a budeš mít pouze jeden zápas za tisíc euro, tak odvedeš tělocvičně jen padesát euro. Ale zase ber v potaz, že těch závodníků je třeba 80 a neustále někdo zápasí, plus ty amatéři a sponzoři a tělocvična se v pohodě uživí.

I tak je to hodně zajímavý.

To s tebou souhlasím. Ale mě to, co se občas děje u nás přijde šílený, když kluk bude zápasit za dva tisíce korun, to mu z toho mám ještě tisícovku vzít? Samozřejmě i já si za domluvení zápasu beru nějaké peníze, ale není to moc. Mám s tím nějaké náklady, ty telefony mě něco stojí, tak abych měl uhrazený aspoň to. To se týká zápasů v zahraničí, ale přece když domluvím zápas na svý akci za dejme tomu 30 tisíc korun, tak z toho ještě nevezmu klukovi 20 %, když zápasí na mém galavečeru, jak je u nás docela častým zvykem. Tomuhle nerozumím.

Teď se směr Amerika vydalo strašně moc borců, namátkou Alistair Overeem, Tyrone Spong, Daniel Ghita. Hádám, že už teď chápeš proč?

Jo, absolutně to chápu. Já jsem se tady bavil se Švédama, kteří jsou třeba druhý, třetí v evropským žebříčku a byly jim nabídnutý zápasy v USA a oni řekli, že chtějí ještě počkat, že na to zatím nemají. Mě tu taky nabízeli, jestli si nechci zazápasit tady v USA a říkal jsem jim to samé, teď to prostě nemá cenu, možná tak za rok, když se budu intenzivně připravovat.

Není to tak dlouho, co si sám říkal, že ukončíš kariéru a budeš se věnovat trenérství, ale teď to vypadá, že si chytil druhý dech?

Jo zase mě to chytlo, ale pořád to mám tak půl na půl. Co si budeme nalhávat, jde o peníze, i když tady mám jen náklady na život, složenky doma musím pořád platit. Ještě pár zápasů si asi dám, ale nevidím to reálně snažit se dostat do světový špičky. Trenéři mi tu tvrdí, že na to mám, že potenciál tam je, ale já sám nevím, jestli bych tomu chtěl tu dřinu obětovat. Určitě se snažím tady načerpat co nejvíce informací a znalostí, abych to pak mohl předávat dál.

Přitom já si myslím, že v Čechách máme slušný potenciál, minimálně na thajský box, box i zápas najdeš slušné trenéry?

To ano, však i já jsem trénoval box u Míti Soukupa, thaibox u Honzi Vávry, ale tyhle kluci jsou experti na svůj sport, ve své podstatě já pak trénuji 4 různé sporty (box, thaibox, zápas, zem), ale tady je to sport jeden. Já jsem třeba kopal dobře lowkick, aspoň myslím, přijedu sem a všechno špatně. Trenér mi hned vysvětlil, že když to kopnu takhle tak mi hrozí takedown, tady můžu dostat úder atd. To samé takedowny. Já měl za to, že je to moje silná disciplína a hned jsem byl vyveden z omylu, jsem sám netušil, kolik věcí mi hrozí, když to udělám třeba jen o kousek jinak, než se má.

Tak ale ruku na srdce, kde mají čeští trenéři získat potřebné zkušenosti?

Já myslím, že by pro začátek úplně stačilo odhodit tu naší ješitnost, že všechno umíme a zajet se podívat do Polska. Poláci už mají evropské bojovníky, mají tam dvacet - třicet skvělých trenérů na jiu jitsu. Vem si, že u nás, kdo zemi rozumí na světové úrovni je akorát Fernando Araujo (Jungle BJJ) a to je jeden člověk na celou republiku. Důležitý je nezavírat se do sebe, nebát se investovat do sebe. Švédové, Angličani, ty všichni jezdí na část sezóny trénovat do Ameriky a pak z toho těží i ostatní. Vozí si brazilské trenéry a trénují s nimi. Já myslím, že by nebyl zase takový problém přivést sem Poláky, aby nám udělali semináře a předali nějaké věci. Samozřejmě mým snem by bylo vytvořit něco jako je American Top Team u nás doma, je jasné, že v menším měřítku, aby mohli kluci trénovat bez rozdílu toho, z jakého jsou klubu. Ale u nás to pořád naráží na tu naší ješitnost, já tě naučím vše a budeš zápasit za můj klub, takhle se nikam nedostaneme.

Tak vždy je důležitý, aby někdo ukázal, že to jde. Třeba se pak najde víc lidí, kteří půjdou v tvých stopách a vydají se hledat zkušenosti do Ameriky?

V to doufám. Já sám pořádně nevím, co dál, rozhodně nechci sedět na dvou židlích. Buď budu pokračovat v kariéře bojovníka, anebo se budu věnovat jen trenérství, tak jako tak chci pokračovat ve sbírání zkušeností v Americe. Už teď se snažím pochytit, co nejvíce, po trénincích často nejdu domů odpočívat, ale sedím v gymu a sleduji ostatní trenéry při práci, vše si zapisuji a snažím si toho co nejvíce odnést. Už jen ta atmosféra na trénincích je úplně jinde, každý bojovník, co přijde si s každým podá ruku, a je jedno, kdo to je, prostě s každým, kdo je v tělocvičně, i když je to padesát kluků. Všichni ti dávají najevo, že jsme jedna rodina. Já jsem to nezmiňoval, ale tady trénují i malé děti, šesti - desetiletý caparti nebo třeba hendikepovaný lidi a všichni jsou braný jako rodina.

Nebyl ses tam podívat na nějaké zápasy?

Nějaké zápasy tu byly, ale já jsem šel radši spát. Ale byl jsem se podívat na hokeji, tam byl teda jen jeden fight (směje se). Vzal jsem Brada Picketta a šli jsme na hokej, on to nikdy neviděl, tak koukal.

Kdy se vracíš z Ameriky?

Až po zápase ve Finsku, 24. března. Já letím z Ameriky rovnou do Finska. Pak to vypadá, že budu čtrnáct dní doma a pak poletím zase do Ameriky se připravovat na zápas, který bych měl mít v květnu v Dublinu. Také samozřejmě záleží, jestli se ve Finsku nezraním.

Díky za rozhovor a hodně štěstí ve Finsku!

Díky moc.