Michal Beňa Beneš - Tatér a bojovník

“Lidé moc neutrácí za obrazy, drahé fotky, nekupují si tyhle věci domů, ale uvědomují si, že tyhle obrazy mohou nosit na své kůži a že mohou být sami takovou galerií, kde můžou ukázat, co mají rádi a čím žijí...”

Michal Beneš je ve svém UZI “doupěti” jedním z nejznámějších a nejuznávanějších taterů u nás. Co o něm už spoustu lidí asi neví je to, že je to také velký sportovec a především bojovník, který má zmapovanou českou scénu thajského boxu jak málokdo, a to doslova. Nenajdete moc slavných českých bojovníků, které by neměli na svém těle alespoň kousek inkoustu naneseného tímto člověkem. Člověkem, který formoval dějiny českého tetování. Ale více už nám toho o sobě prozradí sám.

Kdy si vůbec začal poprvé vnímat tetování?

To už je skoro dvacet let, bylo to v Americe. V 91. roce jsem byl asi na půl roku v Americe a tam jsem viděl spoustu tetovaných lidí a protože jsem studoval na vysoké škole animovaný film tak jsem měl k malování hodně blízko. Taky jsem se tam v New Orelans nechal poprvé v životě tetovat, malý tetování za 75 dolarů a při tom mě to napadlo, že by mě to asi mohlo hodně bavit, protože jsem si upřímně, se svým naturelem, moc nedovedl představit, že bych se živil animovaným filmem. Pak jsem se vrátil ze států a tady jsem se seznámil s chlápkem co si otvíral bar a chtěl tam mít tetování. Slovo dalo slovo a já se odjel do Amsterdamu učit tetování, kde jsem 3 měsíce koukal pod ruce nejlepším tatérům. Ono to tenkrát nebylo vůbec jednoduchý, tohle řemeslo nebylo tak rozšířený, nebylo jednoduchý najít dobrý tatéry, koupit tetovací mašinky, tetovací barvy... Dneska už lidi sami jezdí a nabízejí tyhle věci, máme tu několik distributorů, v tomhle se všechno hrozně posunulo.

A proč si se vlastně nakonec nevěnoval animovanému filmu, já si pamatuju, že si vytvořil animovaný videoklip pro Dana Landu (Přízraky)?

Ten videoklip vznikl, když jsem se vrátil z Ameriky a já dodělával tu vysokou školu a tenhle klip byl vlastně moje diplomová práce. V té době jsme si byli s Danem Landou velmi blízcí, čímž nechci říct, že teď už nejsme, ale už na sebe nemáme tolik času, tak jsme začali dělat společně videoklip na jednu z jeho nejúspěšnějších desek. Já neříkám, že to je nějaké velké umění, ale lidi si na to pamatují, já jsem díky tomu absolvoval školu a vydělal nějaké peníze, takže myslím, že všechno bylo jak má.

To tě neláká to ještě zkusit?

Tetování tě pohltí a necítil jsem potřebu a krom toho kreslení už moc času na nic nezbývá. Navíc se ještě věnuji vymýšlení designů pro snowboardy, dělám také snowboardovou módu. Mám toho hodně.

Trochu mi přijde, že historie tetování u nás hodně kopíruje historii bojových sportů u nás …

Tady nebylo nic a je pravda, že ten vývoj je hodně podobný. Navíc návaznost tetování na bojové sporty je podle mě logická, jednak ty chlapi bojují skoro nahatý a je to úžasná plocha na ukázání světu svůj pohled na svět, já vyznávám tuhle víru, tuhle lásku anebo prostě se mě jen bojte.

Myslíš, že ještě lidé koukají na tetování skrz prsty?

Tetuju lékaře, právníky, manažery, spoustu dalších lidí, kteří pracují v intelektuálních oborech. Tetování tady prostě je a lidé ho myslím berou. Mě se nikdy nestalo, že by mě někdo odsuzoval za to, že jsem potetovanej, je samozřejmě pravda, že do očí ti to asi nikdo neřekne. Tetování je dneska běžná věc. Spíš mi přijde, že lidé na to dneska koukají hodně jako na umění. Lidé moc neutrácí za obrazy, drahé fotky, nekupují si tyhle věci domů, ale najednou si uvědomují, že tyhle obrazy můžou nosit na své kůži a že můžou být sami takovou galerií, kde můžou ukázat, co mají rádi a čím žijí.

Ty si sám trénoval bojové sporty?

Já jsem začínal se Strongmanem, to jsou soutěže o nejsilnějšího muže, na republice jsem skončil 6., ale to už mi v tý době bylo 35 let a dělal jsem to jen pro zábavu, bavilo mě zvedat činky. Pak už to bylo jen hodně o hrubé síle, tahání sedmitunových kamiónů, převracení skoro půl tunových pneumatik, tahání metrákových kufrů. Seznámil jsem se díky tomu se spoustou zajímavých lidí, které jsem zase já na oplátku přivedl k tetování a tím jsem určitě obohatil tuhle siláckou scénu o pár pěkných kérek. První kontakty na thajský box jsem měl právě od Dana Landy, který mě vždycky provokoval, že vypadám jak polštář ať si s ním jdu zaboxovat a tak jsem sem tam zašel s ním do Hanumanu. Protože jsem pak tetoval i čím dál více boxerů tak jsem logicky přičichl i k boxu, začal jsem chodit na box k Filipovi Miňovskému, který paradoxně ode mě žádný tetování nemá (usmívá se) a tam jsem se seznámil s Honzou Vávrou, se Slávkem Konečným a tou partou kolem těchto lidí a pak zase z té druhé strany ke mě začal chodit Ondra “Spejbl” Hutník, Luboš Vrňata a další kluci od Petra Macháčka. A jelikož jsme si hodně rozuměli, tak jsem zase začal víc přičichávat k thajskýmu boxu. Já byl tenkrát ještě jednou nohou v Strongmanovi, vážil jsem 117 kg a najednou jsem zjistil, že ono to není špatný se hýbat taky trochu jinak a tak jsem pak ukročil od boxu ještě k tomu thajskému boxu.

Když jsme se před tím bavili, tak jsi zmínil, že dneska už na činku nesáhneš, co tě vedlo k této změně přístupu?

Začalo to tím, že mě začala bolet záda. Asi jsem neměl dost regenerace a taky jsme zatěžovali neustále jedny a ty samé partie a začal jsem se věnovat více józe, plavání a podobným věcem. Kvůli tomu jsem přestal dělat i ty bojový sporty, protože jsem zjistil že mě čím dál více bolí. Tím nemyslím, že by mě někdo tak bil, ale sám jsem se zraňoval, tuhle nakoplé prsty, tady naražený palec. Jsem si začal čím dál více uvědomovat, že ty moje ruce prostě potřebuji ke své práci a každý kdo boxoval ví jak moc trpí klouby, prsty, palce a je pak jedno jestli používáš 16ti uncový rukavice, stačí se jednou špatně trefit a zranění je na světě. A tak jsem se začal zajímat o ostatní způsoby tréninků thaiboxerů a věnoval se tomu. Ono v podstatě, když se dneska podívám na videa z tréninků Tyrona Sponga tak vidím, že trénuje hodně podobně jako dneska trénuji já. Většina cviků s vlastním tělem, hodně shybů, hodně různých zajímavých kliků, cviky na míči, balanční cviky. Hodně trénuji břicho, dechová cvičení.

Zmínil si, že si tetoval hodně boxerů, thaiboxerů atd., mohl bys někoho jmenovat?

Bych nerad někoho zapomněl, ale z těch známějších jmen třeba Ondra Hutník, se kterým se znám dlouho a jsme přátelé i přesto, že je o hodně mladší než já. Nejvíc mi na něm imponuje to, že navzdory tomu, co všechno v thajským boxu dokázal, vystudoval školu a myslí na to, co bude po tom, až nebude moct zápasit. Jezdíme spolu na hory, je to super kluk, je s ním sranda a má kladný vztak k tetování a myslím, že nejvíc ho štve to, že nemám víc času, který bych mohl věnovat jeho kůži (směje se). Určitě nemůžu nevzpomenout Pavla Hakima Majera, který mi také věnuje svou kůži a také jsme spolu byli na horách. Také mě trénoval. Je to kluk který má velký srdce a na to jak je obrovský je to nesmírně duchovně založený člověk. Myslím, že si hodně rozumíme. Pak jsem třeba také tetoval Marka Lončáka, to byl nesmírně šikovný thaiboxer. Nevím jestli si ještě lidi pamatují, jak asi před osmi lety se zlomenou rukou doboxoval ještě tři kola zápasu a ukončil ho KO, to bylo myslím v Paláci kultury kdysi. Tak šikovnýho thaiboxera jsem snad ještě neviděl, hrozně fajn kluk. Tetování má ode mě Viki Petrlík, velký pedagog, který má podle mě ohromný cit pro ten sport. Další třeba Luboš Vrňata, skvělý kluk s velkým srdcem, velký bitkař, kdo by ho neznal. Teď si nechal vytetovat na hrudník Hanuman Old School, to je kluk co žije a dýchá pro Hanuman Gym Praha, největší srdcař v klubu. A samozřejmě když už se bavíme o Hanumanu tak nemůžu nezmínit Petra Macháčka, který si nechal vytetovat Hanumana na záda, který ční jako král nad tím vším a vše tmelí dohromady. Pak mám třeba hrozně rád tetování, které jsem dělal Rudovi Krajovi, což je taky super kluk. Vždycky když jsem ho vídal na Eurosportu, ještě když boxoval, a vidím to jeho tetování, které je rozložené do ornamentů, vidím, že to je ta správná cesta. V tom tetování je nádherná grafika, názornost, ornamentálnost, kdy i z deseti metrů člověk jasně pozná, co ten kluk má na těle, než nějaké zašedlé slité plochy, kdy nepoznáš pořádně, na co vlastně koukáš.

Máš nějaký styl tetování, který upřednostňuješ?

Mě je to jedno, myslím, že jakmile bych něco preferoval tak je to cesta do pekla. Když budu chtít dělat jen draky, tak po roce mě to přestane bavit a navíc se nevyhneš tomu, že se sám začneš opakovat. Mě baví výzvy, jeden den přijdu a dělám portrét rotvailera na záda a druhý den zase ornamenty z Polynésie a hned potom se musím stát japonským tatérem a vytetovat parádní japonskou rybu nebo udělat jiné japonské tetování přesně tak, jak má být.

Jaký tetování je dneska nejžádanější?

Ono se to mění, možná bysme mohli vyjmenovat deset, dvacet okruhů, který se neustále mění nějakým způsobem a do toho se sem tam vklenou nějaké zajímavé věci. Teď tu třeba mám otisk ručičky malého dítěte, kterou chce někde vytetovat. Teď třeba hodně letí různé nápisy, ale ty já moc nedělám. Soustřeďuji se spíše na větší tetování, japonský rukávy, japonský záda. To spíš už bysme se mohli bavit o tom, co je na ústupu a to jsou určitě menší tetování. Lidi už dneska myslí ve větších celcích a taková růžička s mečíkem nikoho nenadchne. Teď už často i sám po sobě přetetovávám věci, který jsem dělal třeba v 93. roce, lidi dřív byli ve společnosti jediný, co měli tetování, byť to třeba byla zrovna ta růžička s mečíkem, jenže postupem času lidi oprskli a dneska už jsou tetovaný skoro všichni.

Čím myslíš, že to je, že se tetování tak rozšířilo?

Ta globální informace o tetování se hodně rozšířila, stačí když se třeba podíváš na Fight Club na Eurosportu tak má skoro každý z těch boxerů a thaiboxerů nějaké tetování. Na to se dívá dalších miliony lidí, který to vidí a chtěj to tetování pak taky. No třeba fotbalisti, stejný případ. Tady nám největší službu prokázal David Beckham, protože se nechal tetovat a tím prorazil tetování do takových těch nafintěných fotbalových kruhů a fotbalisti se začali tetovat. Já sám tetuji spoustu kluků třeba z českého nároďáku. Nesnažím se tím říct, že ty kluci kopírujou Beckhama, ale přijde mi, že prostě stylem těhle lidí by spíš byly nějaké ty obleky od Versaceho, či Prada, ale Beckam jim ukázal jiný směr, který se jim líbí a jdou za ním, což je myslím v pořádku … pro nás (usmívá se).

A pozoruješ speciálně u bojovníků nějaký trend v tetování, třeba nějaké postavičky bojovníků apod.?

Těžko říct, ale osobně si myslím, že zrovna skuteční bojovníci moc v postavičkách nejedou a spíše se zaměřují na mytologii. Ten boj a tyhle věci raději trénují a věnují se tomu a kůži většinou věnují věcem kterým věří, ať už jsou spjatý třeba zrovna s Thajskem, ať je to nějaký budha, či něco jinýho. Agresivní věci si většinou na kůži tetovat nenechávají. Třeba když jsem jezdíval na Korsiku tetovat vojáky z cizinecké légie tak ani jeden si nenechal vytetovat žádného válečníka na tělo. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak je to docela zajímavé téma.

Jak si se dostal k tetování vojáků na Korsice?

Protože sem přijeli na dovolenou a já jsem takový typ člověka, co má rád změnu, tak jsem se s nima domluvil a myslím že to bylo v únoru, jsem vyrazil za nimi na Korsiku, což je divoký ostrov, ne zase tak daleko odsud. Tam jsem mohl hodně do detailu poznat cizineckou legii, mohl jsem se s nimi potápět, sportovat, jezdit na střelby, na výlety do hor, samosebou v jejich volném čase, tam tě jen tak nepustí do kasáren. To byla veliká škola, zajímavá životní zkušenost.

Máš často takovéto nabídky?

Jak kdy, teď jsme se třeba dohadovali s fotbalistou Ujfalušim, že bych jel do Atletica Madrid tetovat fotbalisty. Teď to nějak utichlo, ale co není může být. To by mohla být další skvělá zkušenost podívat se pod pokličku skvělému fotbalovému týmu, ač třeba fotbalu moc neholduji, ale určitě by to byl skvělý zážitek.

U tetování máš třeba něco, co by si vytetovat odmítnul?

To je taková klišé otázka, která se omílá furt dokola, ale za posledních deset let si nepamatuju, že bych někoho odmítnul. Jako třeba ideový důvody, třeba zrovna hákový kříž. Hákový kříž, svastika je v Indii, či třeba Tibetu běžný symbol. Svastika je tisíc let starý symbol, který nacisti zprofanovali ke svým zvěrstvem, ale ve výsledku nacisti byli u moci možná patnáct let a to v historii celého toho symbolu je prostě zanedbatelné období, samozřejmě vždy závisí jaký význam má ten symbol pro toho člověka. Osobně bych měl třeba odpor tetovat komunistické symboly, ale zatím nepřišel nikdo, kdo by něco takového chtěl. Já bych otázku položil jinak. Spíše se mi stává, že mě občas někdo nutí dělat něco, co se mi nelíbí, a myslím si o tom, že to třeba nebude vypadat dobře. Já vždy musím najít s tím člověkem společný směr. Málokdy se stane, že přijde člověk a dá ti obrázek na papíře a tohle mi vytetuj, to je tak deset procent případů. Většinou přijde člověk a má nějakou ideu a tu spolu zpracováváme, ale ke své práci potřebuji určitou svobodu. Já myslím, že svou práci dělám dobře, občas může lidem připadat, že se s nima málo bavím o tom co dělám, ale já mám svou vizi a kreativitu a myslím, že vím co dělám. Myslím, že jako důkaz, že to dělám dobře je i to že mám půl roku dopředu vyprodáno. Nikomu nic nevnucuji, nejsem diktátor, ale potřebuju aspoň minimálně, třeba z 50ti procent svobodu na tom, co dělám.

Jak dlouho dopředu si připravuješ tetování?

Tak jsou některé věci, které vím jak budou vypadat a tam nemá moc cenu je připravovat dopředu, protože když děláš třeba ornamenty, tak každá ruka má jiný tvar a ona ti v podstatě pak ve výsledku řekne sama jak by to mělo vypadat. Ale samozřejmě jsou pak složitější věci, který si maluji předem, abych se pak ve výsledku mohl více věnovat tomu tetování. Některým lidem pak říkám, přijď 14 dní předem, přines mi podklady, co máš, já si to promyslím, připravím. Taky už se mi stalo, že něco připravím, pak to přitisknu na toho člověka a zjistím, že to nebude fungovat. Člověk není placatý jako papír a ty musíš fungovat se všema těma záhybama, které na lidském těle najdeš.

Sleduješ nové trendy v “okrašlování” těla jako třeba vyřezávání do kůže a podobně?

Ne vůbec (důrazně)! Nijak mě to nezajímá, nechává mě to chladným. Já na to v podstatě ani nemám nějaký názor, nemůžu říct, že bych to odsuzoval. Jde to asi tak mimo mě, jako hip hop. Je pravda, že některý tatéry už asi tradiční tetování nebaví tak se vrhají na různě experimenty, ať je to kubismus nebo přehnaný realismus, či třeba pouze ornamenty. Já se ničemu nebráním, ale jdu si svojí cestou, mám svůj styl už dvacet let a tyhle úkroky stranou jdou mimo mě.

Jak relaxuješ, když zrovna nesedíš v tetovacím salónu. Rád cestuješ?

To ani ne, ale mám rád hory. Letní hory to je paráda, teď jsme byli třeba s Ondrou Hutníkem a kamarádama v Alpách. Hodně jsme chodili, večer jsme se opili, to bylo příjemný. Plánujeme teď s kamarádem cyklistou, že bysme udělali na jaře v Alpách nějaký minikemp, kde by se hodně chodilo, třeba každý den nějaký 2000 výškových metrů, protože to všechno hrozně okysličuje krev. Mám tam nějaké zázemí v Alpách a tak si myslím, že by to pro kluky mohli být zajímavý.

Chodíš se koukat na akce, na thaibox, box?

Tak chodím rád, ne už tak často, ale chodím. Teď jsem byl naposled se podívat na It´s Showtime na Badr Harim, kde mě překvapilo jak byl milej a příjemnej. Bylo sympatický, že i když bylo evidentní, že mohl zápas ukončit v prvním kole, že aspoň pro diváky počkal do druhého. Líbili se mi ještě turnaje Heaven Or Hell. Ted se chystám do silvestrovské Lucerny na box. Samozřejmě mám teď hrozně málo volnýho času, mám rodinu a tak jsem hodně háklivý na to komu svůj volný čas věnuju. Občas je mi to líto, že musím někoho odmítnout, ale když to jde tak se snažím a jdu se na kluky na zápasy podívat.

Chtěl by si něco našim vzkázat našim čtenářům?

Mezi bojovníkama mám mnoho kamarádů. Mám ty kluky rád, jsem rád, že jsou mi věrný a chodí ke mě, že jsem měl sám možnost asi 4 roky ten sport s nima dělat a obdivuji je, že se jim tenhle krásný náročný sport, kde je jen málo uznání od okolního světa, chce dělat. Jsem rád, že jsem s nima mohl být a následně je i potetovat (směje se)!

Mgr. MICHAL BENEŠ nar. 28.05. 1965

Studium střední umělecko-průmyslová škola Obor: grafika

Studium na vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze Obor: animovaný film Zakončeno diplomovou prací PŘÍZRAKY (video klip pro D. Landu)

1992 - založení se Z. Stropkem tetovací studio "UZI"

Účast na mnoha tetovacích festivalech

OCENĚNÍ: 1998 - Best of show (Tattoo Convention Prague) 1998 - Silver medal (Tattoo Convention Frankfurt) 1999 - Best large tattoo Sathurday (Tattoo Convention Prague) 1999 - Best large tattoo Sanday (Tattoo Convention Prague) 1999 - Best portrait (Tattoo Convention Prague) 1999 - Best of Sanday (Tattoo Convention Prague) 1999 - Silver medal (Tattoo Convention Frankfurt) 2000 - Silver medal (Tattoo Convention Frankfurt) 2002 - 3rd Black and White tattoo (Tattoo Convention Prague) 2004 - Best individual tattoo (Tattoo Convention Prague) 2004 - Best Black and White tattoo (Tattoo Convention Prague) 2006 - 2nd Colours tattoo (Tattoo Convention Prague)

Tetované celebky: D. Landa, M. Baroš, K. Poborský, D. Bárta, V. Čok, D. Matásek, J. Blažek, T. Grygera, R. Kraj, P. Hakim Majer, O. Spejbl Hutník, T. Hübschman, T. Sivok, R. Kováč…

Zdroj: www.uzi.cz