EVA LÍŠKOVÁ - Zápas na Heroes Gate 10 bude můj poslední!

Už jen hodiny zbývají do pátečního galavečera Heroes Gate 10, kde se utká česká univerzálka Eva Líšková o pás světové šampionky v thajském boxu. Z počátku to mělo být „jen“ jedno z řady utkání, které nám jubilejní večer bojovníků na pražském Podvinném mlýně od 19 hodin nabídne. Po prohlášení o konci kariéry úspěšné české bojovnice ale dostává souboj o světový titul s Lenou Ovčinnikovovou zcela jiný rozměr. A i když už o konci mluvila několikrát, tentokrát přesvědčeně tvrdí, že je to opravdu její poslední zápas. A bude to loučení s velkým „L“, protože jak se říká: To nejlepší nakonec. Domácí utkání a ještě k tomu o pás mistryně světa, co víc si na závěr kariéry mohla Eva Líšková přát! A ať už duel dopadne jakkoliv, je třeba před její kariérou hluboce smeknout a zatleskat. Takže: hodně štěstí, šampionko, a ať je to loučení úspěšné!

V pátek se představíte fanouškům na jubilejním desátém večeru bojovníků Heroes Gate 10. Svrbí vás už ruce? „A jak! Moc se na zápas těším. Je to má druhá, ale hlavně zároveň i poslední šance se o profesionální pás světové šampionky v thajském boxu utkat. A že taková šance znovu přišla, za to bych v první řadě chtěla poděkovat promotérům Heroes Gate.“ Kam ve své bohaté sportovní kariéře byste tento zápas zařadila? „Na to je skoro zbytečné se ptát. Vždyť jde o jeden z nejprestižnějších titulů, které můžete v thajském boxu získat. Určitě patří v mé kariéře mezi ty nej...“

Zkuste se na pár vteřin ocitnout v roli bookmakera sázkové kanceláře, který vypisuje kursy na zápasy. Kolik peněz byste byla ochotna si vsadit na vaše páteční vítězství? „Nikdy se nevsázím a všeobecně jakékoliv sázky nemám ráda. Kdybych si vsadila třeba jen korunu, urazila bych pak štěstíčko, které budu v zápase hodně potřebovat.“ (usmívá se)

Co od zápasu očekáváte? „Jak už jsem říkala, na souboj s Lenou se v první řadě moc těším. A co očekávám? Že to bude super boj, protože Lena Ovčinnikovová je kvalitní, zkušená soupeřka, která má zkušenosti i z ultimátních zápasů.“

Bude případná výhra něco znamenat ve vaší další sportovní kariéře? „Každý zápas, ať už byl vítězný nebo prohraný, mi do sportovního života něco přinesl. A já doufám, že ani tento nebude výjimkou a něco si z něj odnesu.“

Co všechno jste pátečnímu souboji musela obětovat? „Hodně, hlavně své soukromí. Většinu dní jsem skoro neopustila tělocvičnu. Buď jsem se připravovala na svůj zápas, nebo vedla trénink holek. Můj soukromý život se tím pádem počítal jen na hodiny.“

V loňském roce jste zápasila v MMA, nyní se chystáte na souboj v thajském boxu. Znamená to, že jste dala ultimátním zápasům definitivně vale? „Je to můj poslední zápas v kariéře, opravdu poslední. S největší pravděpodobností mě už v aréně bojovat nikdy neuvidíte. A to samozřejmě platí i pro souboje v kleci. Přenechám to mladší generaci talentovaných holčiček, a doufám, že jednu z těch úspěšných českých ultimátních bojovnic vychovám já.“

Znáte svou soupeřku, nebo jdete do rizika, že ji začnete „poznávat“ až v ringu? „ S Lenou Ovčinnikovovou se známe z amatérských turnajů v kickboxu, ale ještě nikdy jsme spolu nezápasily. Před dvěma lety ovšem jedna taková nabídka na souboj s ní byla. S Lenou jsme se měly utkat o pás mistra Evropy ve stylu v K-1 na Slovensku. Bohužel se na poslední chvíli zranila a přijela mi jiná soupeřka.“

Jak budete trávit poslední dny před zápasem? „ Týden před soubojem už s tréninkem pomalu zvolňuji, a budu jen „ladit“ formu. Poslední dny před zápasem budou už jen na pohodu.“

Co máte raději, trénovat do posledního možného termínu, nebo pár dní před zápasem raději úplně vysadit a smířit se s faktem, že už se nedá víc natrénovat? „Příprava i odpočinek na každý fight by měl být naplánovaný den po dni, hodinu po hodině. Pokud se před zápasem nezraním, dodržuji tréninky podle plánu, ať už se zlepšuji po fyzické stránce, připravuji se silově nebo piluji techniku. Poslední dny už spíš jen dolaďuji formu. Tělo tolik netýrám, protože si myslím, že to není dobře. Za to, že mám tak kvalitní přípravu před zápasy, vděčím v první řadě trenérům Mírovi Šafrovi, Michalu Soukupovi, André Reindersovi nebo kondičnímu kouči Jirkovi Mužíkovi.“

Bude pro vás výhoda, že tak důležitý souboj budete zápasit na domácí půdě? Nebude vám trochu pražské publikum spíš svazovat ruce a vy budete vědět, že prostě před nimi musíte… (skočí do řeči) „ Co znamená „musíte“? Já bojové sporty miluji a dělám je, protože CHCI. Pražské publikum mě požene kupředu a jsem ráda, že vybojuji svůj poslední zápas zrovna doma. To se také každému nepoštěstí. Spousta mých kamarádů, sponzorů a fanoušků mě tak v hojné míře může doprovodit na mé „poslední cestě“. (rozesměje se) Všichni bojovníci vám potvrdí, že v jeho výkonu hrají velkou roli i diváci. Protože každý, kdo si v utkání hrábne na dno, dobře ví, jak mu v takovém případě fanoušci svým povzbuzováním nalijí další síly do žil.“

Jste v první řadě pořád ještě aktivní sportovec, reprezentační trenérka ženského týmu, ale také organizátorka ženských boxerských turnajů. To je i na „obyčejného“ člověka pořádná porce aktivit. Nebrzdila některá z nich vaši přípravu na tak důležité utkání proti Ovčinnikovové? „Do tréninku jsem dala všechno. Nic mě v přípravě na zápas v žádném případě neomezovalo. Ani reprezentační povinnosti kouče ženské reprezentace. Naopak mě posílily a budou dál posilovat. Na tréninku s mými holčičkami se i já pořád zdokonaluji. Jako správný trenér se s nimi učím nové věci, která zabudováváme do tréninkového procesu. Díky reprezentaci, kterou mám na starosti a se kterou vyrážíme do ciziny, ať už na kempy nebo turnaje, se i já pořád učím a sbírám zkušenosti. Ženské přátelské utkání, které jsem pořádala s Oskarem Lakomým, mělo velký úspěch. Souboje něžného pohlaví se líbily a do budoucna bychom v nich chtěli pokračovat. Bylo by fajn, kdyby se to u nás uchytilo a „baby“ měly svoje turnaje a ligy, protože těch kvalitních ženských v boxu je čím dál víc a určitě mají právo na své samostatné soutěže v Česku. Chtěla bych, aby měly holky kvalitní podmínky na trénování, aby mohly víc zápasit a hlavně měly možnost se obrátit na někoho, kdo jim rád pomůže. Třeba já jsem v začátcích takovou šanci a podmínky neměla. Bojovým sportům jsem obětovala všechen svůj čas a to kolikrát na úkor rodiny, kamarádů…Ale slibuji, že až bude po pátečním zápase, všem to vynahradím. Moc se na to těším.“

Několikrát jste zmiňovala, že souboj s Ovčinnikovovou bude váš poslední. Jestli si ale dobře vzpomínám, takových konců už jste ohlásila několik. Jak moc vážně vaše prohlášení máme brát? „Do důchodu snad ještě nepatřím... (rozesměje se) …Ale nedá se nic dělat, je čas odejít… Chci se hlavně věnovat děvčatům, a pokud mi to čas dovolí, ráda bych dál působila v roli rozhodčí. Troufám si říct, že moje role reprezentačního kouče přišla v pravý čas a podařilo se mi český ženský box dostat tam, kam bezesporu patří – mezi rovnocenné bojové sporty s velkou členskou základnou. Když jsem s trénováním reprezentantek před dvěma lety začínala, bylo nás jen pár, protože některé holky skončily. V současné době jsem schopna obsadit skoro všechny váhy kvalitními boxerkami a v přípravě se už objevují i kvalitní juniorky a kadetky, což dříve nebývalo a z čeho mám velkou radost. S kariérou v bojových sportech se chci rozloučit na Heroes Gate. Je to moje poslední velká akce - MŮJ POSLEDNÍ ZÁPAS. A po něm už žádný jiný nebude. (hořce se usměje) Abych ve své kariéře došla až sem, za to musím poděkovat hlavně svým trenérům, kteří si tu moji cestu prošli se mnou až sem a také sponzorům, bez kterých by to bojování na vrcholné úrovni prostě nešlo. Velký dík tedy patří firmě se sportovním vybavením Hayashi, zlatnictví IlVendoro, Addictedu, Ortopedie centrum Vittore, nebo firmě se sportovní výživou Fit-pro.“

Jaké máte tedy sportovní cíle, když už všechnu aktivitu zaměříte hlavně na výchovu mladých nadějí? „Osobní sportovní cíle už žádné nemám. Chtěla bych v Česku vychovat co nejlepší tým fighterek. Doufám a věřím tomu, že jednu z nich přivedu i do olympijského ringu. To je jeden z mých sportovních snů.“

Myslíte pořád jen na druhé... A co vy? Z čeho byste měla největší radost? „Moc si přeji rodinu. Vím, že s prací trenéra to nebude jednoduché skloubit, ale věřím, že se mi to podaří, protože ani jednoho z mých snů bych se nechtěla vzdát.“ (usmívá se)

V pátek 17. května od 19 hodin na Podvinném mlýně se představíte v roli bojovnice naposledy. Na jaký zápas, kromě vašeho souboje, byste diváky pozvala? „ Moc mě mrzí, že fanoušky nemůžu pozvat na zápas Honzíka Vlasáka, protože ten se kvůli zranění na Podvinném mlýně nepředstaví. Honzík je pro mě jeden z nejlepších fighterů u nás. Jsme si v některých věcech dost podobní. Oba nemáme problém se postavit jakémukoliv soupeři.. Je škoda, že ho v ringu neuvidíme, ale zdraví je samozřejmě přednější. Ale i bez něho bude v ringu hvězdná sestava a výtečné duely. V ultimátních zápasech kvalitu zaručují jména jako Martin Šolc, Pavel Bechtold, v boxu zase Jindřich Velecký, Tomáš Adámek nebo Tolja Hunanyan. Velkou radost mám ale z předzápasu ženských boxerek, kdy se v ringu představí Vlaďka Malíková s Fabianou Bytyqi. A jako jejich reprezentační trenérka můžu všem fanouškům slíbit, že to bude superzápas. Tak neseďte doma a koukejte nás přijít povzbudit do hlediště!“ (smích)