André Reinders - rozhovor s čerstvým mistrem Evropy WFCA

André Reinders se v sobotu stal mistrem Evropy WFCA v MMA. V zaplněné chomutovské sportovní hale porazil na body holandského soupeře Nathana Shuterena a zajistil tak, že pás zůstal na domácí půdě. Využili jsme šance po zápase Andrému položit pár otázek.

Dodatečně gratulujeme k titulu mistra Evropy WFCA, jak se cítíš po zápase, nějaké zranění?

Díky. Cítím se v pohodě, jsem rád, že koleno vydželo. Mám jen drobnosti, rozbitou ruku a rozkopnutý nárt. Ale to jsou běžný věci.

Co ta nenadálá změna soupeře, nerozhodilo tě to? Přeci jenom si se připravoval na jiného bojovníka.

To mi až zas tak nevadilo, protože se nepřipravuju vyloženě na určitýho soupeře. Mnohem víc mě rozhodil zákaz používání loktů a to i v postoji. S těmi jsme počítali a s Petrem Macháčkem jsem je hodně trénovali. Myslím, že s nimi by se mi podařilo zápas ukončit před limitem.

Proč zápas trval jen dvě kola?

To byla další věc, která mě trochu zarazila. Ale bohužel podle pravidel WFCA jsou všechny MMA zápasy na dvě kola s případným prodloužením, kdyby se nerozhodlo. Upřímně řečeno mi to přijde trochu málo, zvlášť pro titulový zápas, ale tohle bohužel neovlivním. Pro me osobně je to samozřejmě jednoduší, ale divácí tím přijdou o část zápasu na který se těšili a to me samozřejmě mrzí.

Překvapil tě něčím soupeř?

Ani příliš ne, myslím, že jsem ho k ničemu ani moc nepustil. Jen mě trochu překvapil, že dobře bránil na zemi, tam jsem čekal jednoduší práci.

Jak je možné, že si ihned po dlouhé pauze, a vlastně i prohře, dostal zápas o titul mistra Evropy?

Tohle je z pozice bojovníka těžký hodnotit, dostal jsem nabídku bojovat o titul. Byl bych hloupej kdybych to nepřijal a věřil jsem si, že budu dobře připraven. Moc jsem neřešil, proč jsem tu nabídku dostal zrovna já, ale myslím, že v rámci turnajů WFCA mám dobrý výsledky, zápasil jsem hodně na jejich turnajích v Německu, kde jsem vždycky vyhrál. Vyhrál jsem napríklad i takový neoficiální místrovství Evropy v Magdeburgu pořádané právě touto organizací, tak asi proto.

Dá se tedy říci, že zápas prověřil, že jsi opět zdráv zápasit, co tě čeká dál?

Přesně tak, byla to i taková ostrá prověrka jestli koleno vydrží. Z toho důvodu jsem ani nic dál neplánoval. To budeme s manžerem Petrem Ottichem řešit teď.

Takže plánovaná boxerská kariéra se odkládá?

Boxerskou kariéru jsem ani neplánoval, spíš jsem si chtěl dát nějaký zápas v době, kdy jsem nemohl zápasit. Ale bohužel z toho vždy sešlo, jednou mi zápas zrušili den předem, podruhé jsem nemohl kvůli práci.

Ptám se i proto, že mi přišlo, že boxerská příprava byla na tvém výkonu znát?

Určitě jsem v poslední cca roce a něco hodně zapracoval na boxu. Myslím, že to bylo vidět už minulý rok na Hell Cage. Teď to bylo asi vidět ještě víc. Zjistil jsem, že mi klasicky dvojitý kryt moc nesedí, stejně mi ty ruce pořád padaly, tak se je tam ani nesnažím mít (usmívá se). Tenhle styl mi sedí mnohem víc a zdá se, že mi to i funguje. Navíc jsem v rehabilitaci po zranění nemohl dlouho kopat a zápasit, tak jsem aspoň o to víc pracoval na boxersky přípravě.

Příprava přeci jenom není jen o tobě, chceš někomu závěrem poděkovat?

Těch lidí, kterým bych chtěl poděkovat je strašně moc. Určitě obrovský dík patří mým trenérům, Petrovi Macháčkovi, Zoranovi Pešičovi, Martinu Kantorovi, Adamovi Hubingerovi, Fernandu Araujovi, Míťovi Soukupovi a Zdeňku Weigovi. Klukům, co se mnou trénují. Manažerovi, který se o mě stará, Petru Ottichovi. Sponzorům, firmám Hayashi, Fitplus, Prostor, Gold Season, Securo a samozřejmě taky fanouškům, kteří mě podporují, fandí mi a samozřejmě přítelkyni a mým nejbližším..

Díky za rozhovor.

Není zač.